PŘEČTĚTE SI TAKÉ: VAROVNÉ PŘÍZNAKY: OHROŽUJE ANOREXIE VAŠE BLÍZKÉ?
A pro mnohé z nás je to překvapující.
Vždyť jsem přece chlap!
Skutečně, je-li řeč o anorexii, nemoci charakterizované odpíráním si potravy, či o bulimii, kdy se nemocná přejídá, aby se ve strachu o váhu následně snažila snědené potravy zbavit, například zvracením, koho by napadlo, že se její oběti mohou rekrutovat i z řad mužů?
Modelky, úpěnlivě střežící každý gram, který by jim mohl pokazit postavu? Jistě.
Rozmazlené a stresované celebrity řešící své problémy přejídáním se, aby poté v návalech výčitek hledaly azyl u záchodové mísy a brutálních diet? Určitě.
Slečny a paní, snažící se v souladu s módním diktátem svým ultraštíhlým vzorům z ženských magazínů vyrovnat? Ano.
Jak se to ale týká mužského světa?
Víc, než bychom si mysleli.
Jeden z deseti
Přejídat se mi přinášelo potěšení... a šlo o to, že když jsem se snědeného jídla zbavil, mohl jsem v tom pokračovat, uvedl ve svém veřejném přiznání v britském tisku bývalý labouristický ministr John Prescott, který začal přejídáním se řešit pracovní stresy.
Přiznání Johna Prescotta může podle odborníků pomoci problém odtabuizovat
"Takže jsem začal vše úmyslně dávit. Jednoduše jsem šel poté, co jsem se přejedl, na toaletu, strčil si prst do krku a nechal vše vyjít. Bylo to překvapivě snadné.“
Jakkoli působí mezi příběhy modelek a pubertálních slečen jeho story nepatřičně, jedná se spíše jen o vrcholek ledovce, který byl médii zaznamenán.
"Nejčastěji uváděný poměr mezi ženami a muži je u pacientů trpících poruchami příjmu potravy 1:10,“ vysvětluje Hana Papežová.
A dodává, že podobná situace panuje i u nás.
Arnold, světec i muž v krizi
Protože se však jedná o nemoci, na něž má vliv prostředí, setkáváme se u pacientů s jinými příčinami onemocnění než u žen.
Prvním okruhem pacientů jsou mladíci, kteří se stali stejnou obětí titulních stránek žurnálů jako ženy – jen mají místo Naomi Campbell v pokojíku na zrcadle nalepeného Arnolda Swarzeneggera.
Ideál vymakané mužské krásy začal být společnosti vnucován později než diktát vyhublé krásy ženské, to však neznamená, že by po sobě nestačil zanechat oběti.
"Jejich ideálem je svalnatá muskulatura s minimálním procentem tuku, život tráví v posilovně a zobou anabolika. Nic jiného je postupně nezajímá, život vně je přestává bavit – a mohou mít tytéž tělesné i psychické problémy jako anorektičky, jedná se vlastně o jakousi anorexii naruby,“ dodává Hana Papežová.
K poruchám příjmu potravy však podle Hany Papežové může vést i opačná cesta, která přízemním pozemským životem pohrdá.
"Specifickou skupinou pacientů jsou muži, kteří se zajímají o východní duchovní směry. Jejich snaha o asketický život, postavená na přísných dietách, jako je veganství, a jejich ´perfekcionismus´ může získat až obsedantní rysy.“
Třetí skupinou pacientů jsou poté muži, u nichž stojí na počátku jejich nemoci pocit, že jim život chaoticky uniká mezi prsty: jsou v područí kariéry, nevědí, jaký má jejich práce smysl, nestíhají hektické životní tempo, neumějí se vyrovnat s problémy v rodině.
Nezdravě striktní kontrolou stravování si tak chtějí nahrazovat nedostatek kontroly nad vlastním životem.
Skrytý problém... s varující křivkou?
Pokud jde o odhad toho, jak se výskyt poruch příjmu potravy může vyvíjet, existují podle odborníků lehké náznaky růstu.
Ostatně, fenomén posiloven, diktát vypracovaného těla jako symbol a předpoklad mužského úspěchu je něčím, co své pozice ve světě kolem nás pořád spíše ještě dobývá, než aby byl na ústupu.
Hana Papežová však upozorňuje, že tendence do budoucnosti lze u těchto onemocnění odhadovat jen stěží. "Jedná se totiž o poruchy, které jsou velmi skryté. Kluci se za ně prostě stydí ještě víc než ženy.“
"Právě proto, že se o bulimii a anorexii píše jako o ´typicky ženských poruchách´, mívají kluci a muži problém si to připustit a jít za odborníkem,“ souhlasí Jana Sladká, ředitelka občanského sdružení Anabell, které se pomocí takto nemocným zabývá.
"Jsou vlastně stigmatizováni nadvakrát.“
Problémy s posedlostí přejídáním se a hubnutím se zdají být příliš nicotné, než aby se daly spojovat s mužským světem.
Jenže Uri Geller, izraelsko-britský performer, který trpěl několik let anorexií, nás uvádí do reality: "Zdá se to být takovou slabostí! Závislost ale není slabá: je mocná jako lavina a pohřbívala mě zaživa.“
