Ovšem pozor: jedná se o šest nejnáročnějších testů, které prověří zdatnost i těch nejzkušenějších sjezdařů. Začátečníkům se proto doporučuje pouze číst.
1. Kitzbühel těsně po závodu
Hahnenkamm v rakouském středisku Kitzbühel je čistokrevnou závodní sjezdovou tratí, a dokonce tou nejtěžší z nejtěžších. Zároveň je tato extrémně prudká a velmi členitá trať regulérní náročnou černou sjezdovkou, kterou si může „vystřihnout“ každý trochu zdatnější sjezdař – turista.
Ne každý ovšem ví, že se dá sjet krátce po slavném závodu Světového poháru.
Stovky nadšenců se dokonce na ten okamžik těší celý rok a krátce po závodech se vrhají na trať, aby si s Hahnekammem změřily své síly. Čistokrevný ledový mlat prolitý vodou a zmrzlý na kost trochu povolí, ale jet se to stejně moc nedá.
Jako začátečník si tu bude připadat i velmi dobrý lyžař. Není divu, podíváme-li se na míry trati: délka 3 312 m, převýšení 850 m, maximální sklon 80 procent.
2. Krippenstein aneb nesnesitelná lehkost lyžování
Jste pouhých 400 km autem od Prahy na druhé straně Dachsteinu, vysoko nad vesničkou Obertraun. Zprvu byste od toho moc nečekali. Omyl.
Krippenstein patří k nejlepším místům v Evropě. Nabízí mnohakilometrovou divokou jízdu ještě divočejším terénem.
Nečekejte žádné velké pláně a rozlohy. Zato na vás čekají skály, průrvy, kuloáry, stromy, skoky a dropy… Když je dostatek sněhu, nabízí Krippenstein technicky nesmírně náročný freeride pro pokročilé. Ale pozor, nezapomeňte na helmy a páteřáky. Tady se mohou sakra hodit.
3. Volný pád v Jackson Hole
Nadmořská výška 3 000 metrů. Pod lyžemi díra jak Dantovo peklo. Stojíte na hraně života a smrti a máte dvě možnosti. Skočit a doufat, že to nějak zvládnete, nebo to srabácky objet o kousek dál a pak zbytek splužit dolů.
Pověstný Corbet's Couloir v zimním středisku Jackson Hole v americkém Wyomingu není skutečnou sjezdovkou, ale báječnou freeridovou zónou. Úvod je bez jakýchkoli pochybností nejhorší a nejtěžší, protože se z obrovského skalního převisu pokrytého sněhem musíte odrazit a skočit do prázdna.
Frajeři říkají, že to je spíš věc psychiky než umu, ale zas tak úplně jim nevěřte. Kdo nemá trochu freeridovou průpravu a nikdy si v terénu nezkusil ani menší drop, ať jede raději o kus dál – i to bude adrenalin.
A dobrá zpráva na závěr. Nic horšího než úvodní skok vás tady zaručeně potkat nemůže.
4. Letmý kilometr v Les Arcs
Les Arcs je Mekkou šílenců, kteří se v marťanských kombinézách a kapkovitých helmách spouštějí z nejprudších kopců jen proto, aby nabrali a dosáhli co největší rychlosti.
Říká se, že právě v tomto proslulém francouzském středisku je jediná trať, kde se dá překonat na lyžích závratná rychlost 250 km/hod.
Už dva roky se tu ale žádný velký závod nejel. Kvůli těžkému zranění jednoho z rychlostních sjezdařů. Až letos v dubnu tu mají být menší závody i pro příchozí, kde bude možné spustit se alespoň z části této pekelné rampy. Za něco peněz tu budete moci snadno pokořit rychlost přes 130 km/hod.
5. Mont Gelé: freeride z říše snů
Tohle se vidí málokde. Vyjedete kabinkou nahoru na Mont Gelé do výšky 3 003 metry nad mořem nad švýcarské středisko Verbier a hned vás praští do očí velká dvojjazyčná cedule: Reservee Bons Skieur – Good Skiers Only (Jen pro dobré lyžaře). Pak se děj vůle boží.
Přichází jeden z nejkrásnějších, nejnáročnějších freeridů, jaké můžete na starém kontinentu zažít. Toto je oblast pro experty a my doporučujeme vzít si vždy průvodce.
Čeká vás nekonečný krkolomný svah, který končí o tisíc výškových metrů níž, dole na stanici Tortin. Na jedné z protějších hor se nikoli náhodou jezdí nejslavnější freeridová soutěž světa – Extreme Verbier.
Kdo by si na Mont Gelé netroufl, ať si zkusí alespoň nekonečný boulovatý padák z vedlejšího kopce Mont Fort z výšky 3 300 m.
6. Vallé Blanche – nejkrásnější sjezd po alpském ledovci
Není nejtěžší, ale je to prostě sjezd sjezdů. Z výšky 3 842 m kousek pod Aiguille de Midi, vrcholu, který vystrkuje ostří vzhůru k masivu Mont Blanc, se jede skoro 20 kilometrů. Asi žádné jiné místo světa není tak spektakulární, tak proslulé, tak úžasné.
Nástup na trať je ale úděsný. Tady se nikam neskáče, sjezdaři zdolávají první metry tratě od vrcholu lanovky strmě dolů pěkně pěšky po ostré žiletce. S lyžemi za krkem křečovitě svírají záchranný provaz.
Pak přichází slalom mezi obrovskými bloky rozpukaného ledovce. Dejte si velký pozor, abyste nevyjeli někam dál do nitra ledovce a neskončili v trhlině. Postupně se hrboly a nerovnosti zplošťují, nebezpečných trhlin ubývá a z jízdy se stává opravdový požitek s nekonečnými výhledy na okolní čtyřtisícovky.
Nakonec na lyžaře čeká Chamonix se svými proslulými bary a kavárnami. Přejeme vám, abyste se do nich dostali ve zdraví.
