Narodil se v roce 1965 v rodině známého fotografa a tanečnice v nočních klubech. A už dětství jako by chtělo předznamenat, že jeho život nebude právě konvenční. Když se totiž jeho rodiče v roce 1970 rozvedli, matka se s novým přítelem usadila ve Woodstocku a dezertovala k hippie životnímu stylu.
Bohémská idylka však trvala jen pět let. Když mu bylo deset, srazil matku nákladní vůz a rodina se ocitla na sociálním dně. "Od deseti do čtrnácti se o mě starala babička a americká vláda," říká Terry Richardson dnes. Rodina žila na pokraji bezdomovectví a jen ze sociální podpory a potravinových lístků.
Dětství mezi trávou, alkoholem a pornem
Jedenáctiletý klučina si však i v mizérii dokázal najít světlé okamžiky: porno, drogy, alkohol a punk rock. "Trávu jsem začal kouřit, když mi bylo asi deset jedenáct. Ve třinácti jsem pil každý den." V Hollywoodu, kde v té době žili, to prý bylo snadné. Moji rodiče navíc měli doma vždycky trávu, koks a jiný drogy, vzpomíná Richardson a na to, proč se jako kluk do říše alkoholu a drog vydal, má svou teorii.
"Byl jsem si tak nejistý sám sebou a hrozně stydlivý, že pokud po mně holka vyloženě nevyjela a neřekla mi ´Opíchej mě!´, na nic jsem se nezmohl. Na drogy a alkohol a pornografii jsem se v raném věku dal asi právě proto," vysvětluje.
Jedenáctiletý chlapec ale netrávil čas jen kouřením marihuany a pitím. Rád též chodil do trafik, kde se probíral erotickými a pornografickými magazíny, z nichž vytrhával stránky s modelkami, které mu obzvlášť padly do oka. "Líbily se mi zarostlé vagíny a velká prsa," upřesňuje.
Do takto divoce rozehrané životní partie prepubertálního hocha pak celkem přirozeně zapadl punk. Terry nejdřív rebelské prostředí oceňoval, protože se vždy našel někdo, kdo mu koupil pivo, později do něj zaplul aktivněji: v patnácti začal hrát na basu v kapelách jako byly Signal Street Alcoholic (jejich zkratku SSA má dodnes vytetovanou), Invisible Government, Angered Citizens či Baby Fist and Middle Finger.
Když se potom jeho rodina přestěhovala do malého městečka u Los Angeles, byl tam osmnáctiletý punkrocker, který si tykal s heroinem a přijel z Hollywoodu, kingem. Svoje vrstevníky dostal k punku též.
Občas pořádala jeho parta gang bang akce, většinou ale nedělala celé dny nic jiného, než se válela u Terryho doma, kouřila trávu a koukala na televizi. Když už to jednou bylo moc i na jeho bohémskou matku a televizi jim vypnula, zuřil synek tak, že ho musela nechat odvést policií.
Focení jako droga
Pak ale přišla změna. Richardson se vrací zpět do Hollywoodu, kde se začíná živit jako pomocník fotografa Tonyho Kenta a naučí se od něj základy fotografie. Do skutečného umění fotky Terryho zasvětí ale jeho otec Bob Richardson a dokonce spolu založí firmu.
PODÍVEJTE SE NA RICHARDSONOVY FOTKY Z KALENDÁŘE PIRELLI 2010
Terry však nechce být "ten druhý" napořád. Když dostanou zakázku od magazínu Vibe, zavolá otci, aby mu řekl, že ji chce nafotit sám. A na protesty, že na to nemá, nedbá. "Jdi do hajzlu," zařve na něj a práskne telefonem.
Pro magazín pak nafotí příběh gangu kluků, kteří se opijí, táhnou městem a močí na ulici. Příběh, který mu změní život. Jeho dílo dostalo na Festival de la Mode cenu za nejlepší fashion story roku 1993 a z Richardsona se stal vyhledávaný fotograf.
Všichni ti, pro něž byl zatím jen amatér, póvl a obskurní týpek, ho teď zasypávají zakázkami. Fotí pro Harper´s Bazaar i Vogue, dělá kampaně pro firmy Hugo Boss, Gucci, Levi Strauss či Matsuda.
To ale neznamená, že by se zařadil do davu. Do jisté míry hledal ve fotografování náhradu za stavy, které mu přinášelo fetování a pití. "Když vystřízlivíte, přestanete pít a brát drogy, potřebujete jiný cesty, jak se dostat do rauše. Ukazovat se nahý nebo mít sex před partou lidí takový rauš je," vysvětlil magazínu Taschen.
Když ony, tak i já
To ale není jediný důvod, proč se jednoho dne v roce 2001 postavil za fotoaparát nahý. Lidé z módního průmyslu ho totiž pořád považovali za pornografa, misogyna, který dělá z dívek objekty s roztaženýma nohama. A tohle byla Richardsonova odpověď: "Tak fajn, roztáhnu nohy taky. I já budu objekt… Moje motto zní: Nikdy bych nikoho nepožádal, aby udělal něco, co bych neudělal já sám."
Od té doby se občas role obrátily, nahý byl "fotograf" a za objektivem stály "modelky". Jenže chopíte-li se focení jako drogy, vystřídáte jen jednu závislost za jinou. Chcete pořád víc. Jak si opatřit ještě větší porci vzrušení?
"Je to o vytvoření nálady, atmosféry, aby lidi relaxovali a byli vzrušení. Když se to povede, můžete dělat cokoli," řekl listu The Observer.
Dalším krokem na Richardsonově cestě za extází tak jsou spontánní sexuální eskapády, k nimž dochází, pokud se "fotografovi" a "modelce" focení vymkne z ruky. Poté se fotoaparátu musejí chopit jeho dva asistenti.
Tak vznikají fota, jež patří k těm, která on sám považuje za důležitější, než jsou jeho módní a komerční snímky. A tak kolem něj vznikla erotická aura, která vábí spoustu mladých modelek. Na dveře Richardsonova ateliéru klepou právě s nadějí, že se aktérkami příležitostných "orgií" stanou i ony.
Pokud to někdo nazývá pornografií, nevadí mu to, zdůrazňuje ale, že nikoho nevykořisťuje: "To mně nesedí. Na mých fotkách se každý baví."
Na jedné straně je umělcem, který fotil Catherine Deneuveovou, Sharon Stoneovou či Leonarda DiCapria a který spolupracuje s magazíny jako Vogue. Na straně druhé je ale pořád potetovaným chlapíkem v converskách, který fotí své kámoše s plechovkami od piva a vystavuje své fotky s odhaleným penisem a čertovskými rohy na hlavě. Terry Richardson si v sobě undergroundového, syrového "ďábla" uchoval.
|
