Šestadvacetiletá barmanka, která se do Londýna nominovala jako letošní česká mistryně, se na světový šampionát připravovala každou vytočenou sklenkou v pizzerii v Kadani, kde pracuje. A nejen to. Dvakrát absolvovala ostrý trénink pod vedením obchodního sládka a experta na točení a servírování piva společnosti Pivovary Staropramen Libora Vávry.
"Vytočila jsem si tréninkově pár soudků. Jela jsem pořád dokola, do dvou sklenic," říká. "Jen jsem litovala, že jsme to pivo nemohli dát někomu vypít. Rovnou se vylévalo."
Devět kroků k cíli
Celý rituál točení ležáku má devět kroků, které je třeba úzkostlivě dodržet. "Nejdřív se sklenice očistí na kartáči, opláchne ve vodě a ochladí," popisuje. "Druhým krokem je obětování. První střik piva nejde do sklenice, aby se hostu dostalo úplně čerstvého, svěžího nápoje. Poté už točím pivo, pod úhlem 45 stupňů, ale postupně sklon narovnávám."
Čtvrtým krokem je vytvoření pěny. V pátém dá barmanka sklenici od kohoutu a nechá pěnu dojít a přetéci. "Potom pěnu seříznu speciálním nožem tak, aby se nedotýkal skla a nebylo to slyšet. Pěnu nechám stéci. Osmým úkonem je opláchnutí sklenice ponořením do vody, čímž ji znovu zchladím, a pak už jen servíruji s rozetkou," vypočítává světová finalistka.
Nejtěžší je přitom sladit práci obou rukou. "Já mám jako pravačka levou ruku pořád méně jistou. Naučit se to ale dá. Mezi nejčastější chyby patří i špatné držení skleničky. Musí se sevřít mezi prsty za nožičku, aby se nesmazalo orosení. Když ji barman uchopí jako halama, to rostu," směje se. A co dělá největší problémy ji samotné? "Asi trefit správnou míru pěny, má být na dva prsty. A potom se občas mračím. A to se nemá."
Zapomenout se dá i na pěnu
Nejde jen o to, naučit se strojově oněch devět kroků a dobře je technicky provést. "Součástí barmanova řemesla je i elegance, lehkost. Musí být přirozený. To dává jeho povolání i soutěžím neuvěřitelně lidský rozměr. Musí hosta i porotu zaujmout, aby si zákazník objednal další pivo a porota si ho zapamatovala," doplňuje Libor Vávra.
A zdůrazňuje, že na soutěžích hraje obrovskou roli tréma. "Zvlášť na mistrovství světa jsou kolem barmana kamery a fotografové. To vše rozptyluje. Kvůli tomu se i na tak vysoké úrovni stane, že soutěžící občas zapomenou sklenici ochladit. Někdy dokonce zapomenou natočit pěnu a sklenici rovnou seřezávají," dodává.
V Praze to bylo těžší
Nic takového se naštěstí nestalo Lucii Novákové v historické budově Old Billingsgate, bývalém rybím trhu na břehu Temže. "Abych řekla pravdu, čekala jsem, že to v Londýně bude náročnější. Díky atmosféře, která tam panovala, díky tomu, že lidé kolem soutěže byli přirození a komunikativní, to byla tak trochu zábava, trochu práce, ale hlavně příjemná zkušenost," bilancuje své mistrovské angažmá Lucie Nováková. "Na českém mistrovství v Praze jsem byla nervóznější."
V konkurenci dalších pětadvaceti národních mistrů a mistryní skončila na pátém až osmém místě (nerozlišovalo se přesné pořadí). Vítězem se stal Američan Chris Mayers.
