Mořská vosa: smrt přijde do čtyř minut
Nechvalně proslulá medúza, známá i pod jménem čtyřhranka smrtelná, si vás podá až třímetrovými lepkavými chapadly. Jsou plná žahavých buněk s extrémně účinným jedem, který způsobuje palčivou bolest, otoky, šok, křeče, bezvědomí a smrt. Tělo napadených lidí vypadá, jako by ho někdo šlehal hořícím bičem. Mořská vosa dokáže člověka usmrtit do čtyř minut, trápit se ale může až dvě hodiny.
Má průhledné tělo a horní část klobouku mořské vosy je velká pouhých 25 centimetrů, proto ji ve vodě snadno přehlédnete.
Spolu s ostatními zástupci živočišné třídy čtyřhranek může podle odhadů za víc než sto úmrtí ročně. Jen na Filipínách umírá podle americké National Science Foundation po jejich žahnutí každoročně dvacet až čtyřicet lidí. "Celkové počty lidí zabitých čtyřhrankami však mohou být vážně podhodnocené," varuje úřad.
Obývá pobřežní vody mezi severní Austrálií a Filipínami a Vietnamem.
Odranec pravý: nejjedovatější ryba na světě
Má rád mělčiny a kvůli jeho nepravidelným tvarům, vrásčitému hnědému tělu porostlému řasami ho mezi kameny na dně oceánu snadno přehlédnete.
To se vám může stát osudným, pokud totiž na odrance pravého šlápnete, bude vás považovat za žraloka či jiného predátora a použije proti vám svůj arzenál, který má právě pro tyhle případy. Jeho hřbetní ploutev ukrývá trny napojené na šestadvacet jedových žláz a ostrých tak, že projedou i podrážkou. Na napadeného čeká svalová slabost, ochrnutí, a nedostane-li se mu pomoci, smrt.
Odranec žije v indo-pacifické oblasti, setkat se s ním můžete například u australského pobřeží.
Čtverzubci: smrt k večeři
Vypadají neškodně a legračně, jsou pestrobarevní a dokážou se nafouknout až do dvojnásobné podoby. Jenže zdání klame. Pro smrt si za touhle rybou totiž nemusíte ani chodit do vody.
Je oblíbenou delikatesou japonských kuchařů, problém je však v tom, že její maso a vnitřní orgány jsou plné jedu tetrodoxinu, který je silnější než kyanid. V jedné rybičce je ho na zabití asi třiceti lidí. Pokud je ryba špatně připravená a sníte-li jí hodně, čekají vás zdravotní problémy, leckdy i několikadenní hospitalizace, tu a tam ale někdo i zemře, píše server LiveScience.com.
Čtverzubec: pan nafoukaný
Podle potápěčky a bioložky Martiny Balzarové přitom čtverzubci získávají jed z potravy, kterou v oceánu konzumují. "Čtverzubci, kteří jsou chováni v zajetí a nikdy nepřišli do styku s bakteriemi, které jed vytváří, v podstatě jedovatí nejsou," řekla Českému rozhlasu.
Na čtverzubce fugu, jehož si tak oblíbili japonští kuchaři, můžete kromě prostřeného stolu narazit v západním a severozápadním Pacifiku.
Mořští hadi: samotářští fantomové
Kam se na ně hrabou jejich suchozemští bratránci. Mořští hadi disponují mnohem účinnějším jedem, například ten, který má v záloze vodnář Belcherův, je desetkrát silnější než jed mamby černé.
Mají rádi útesy při písčitých plážích, dobrou zprávou však je, že jsou to povětšinou mírumilovná zvířata. A navíc, i když dojde ke kousnutí, nevpraví se při něm obvykle plavci do těla tolik jedu, aby vyvolal závažnější problémy.
Dýchají sice plícemi, vydrží však velmi dlouho pod vodou. Nejdelší z nich měří tři metry, obvyklá délka je 1,2 až 1,5 metru.
Pokud však tohle štěstí mít nebudete, očekávejte bolest hlavy, pocit žízně, paralýzu svalů včetně těch, které zajišťují polykání a dýchání, což může vést ke smrti. Po třech až osmi hodinách mohou selhat ledviny, po šesti až dvanácti může vést vysoký podíl draslíku v krvi k selhání srdce.
Domovem mořských hadů jsou teplé pobřežní vody od Indického oceánu po Pacifik.
Perutýn ohnivý: jedovatý krasavec
Jejich prsní ploutve vypadají jako vějíře a tělo zaujme červenobílým proužkováním. Mají rádi podmořské jeskyně, vraky či skalní převisy a na své území jsou poměrně hákliví. Objeví-li se v něm vetřelec, skloní perutýn hlavu, namíří na něj hřbetní ostny a vyrazí. Právě na hřbetu má přitom nejvíc jedových žláz, jichž jeho tělo ukrývá až osmnáct.
Perutýn se živí malými rybami, korýši, garnáty. Ryby loví tak, že se ke své kořisti pomalu přiblíží, znenadání otevře rychle tlamu a spolu s vodou nasaje dovnitř i rybku.
Obvykle se nedá zastrašit ani tím, že jste větší a na památku vám může zanechat velmi bolestivá poranění, která se špatně hojí. Bolest ucítíte hned po píchnutí, následně dojde podle serveru rybicky.net k rychlému otoku. Bodnutí může způsobit omezení pohyblivosti, nevolnost, potíže s dýcháním, křeče a kolaps, výjimečně i smrt. Bolest po vpichu trvá většinou několik týdnů, někdy dokonce i měsíců.
Tuhle rybku z čeledi ropušnicovitých ukrývá Tichý a Indický oceán.
Trnucha: ta, co zabila "lovce krokodýlů"
Jsou plaché, polehávají na mořském dně a vůbec nemají zájem o něčí společnost. Neřeší, co je nepálí, ovšem když je vyrušíte z podvodní meditace, propadnou panice, vzpomenou si na svůj ocasní trn a zaútočí.
"Toxin, který jed obsahuje, způsobuje savcům značnou bolest a má nepříznivé dopady na srdeční rytmus a dýchání," cituje LiveScience.com mořské akvárium a výzkumné centrum Mote Marine Laboratory. Příznaky jako zvracení, srdeční arytmie či bezvědomí se však objevují jen výjimečně, nebezpečnější je mechanické poškození způsobené bodnutím.
Ocasní trn trnuchy, jednoho z druhů rejnoků, je dlouhý až dvacet centimetrů a způsobuje poranění podobné bodnutí bajonetem.
Tak tomu bylo i v případě "lovce krokodýlů" Steva Irwina, jehož zabila trnucha před pěti lety u australského pobřeží. Nestal se obětí jejího jedu, trn mu totiž projel hrudním košem a zabodl se mu do srdce. Irwin přitom udělal podle odborníků amatérskou chybu, která trnuchu k útoku dohnala. Zvíře obstoupil se skupinou kameramanů ze všech stran a sám se k ní přiblížil zezadu, což trnuchu vystresovalo a vyprovokovalo.
Trnuchy najdete v oblasti tropických vod Indického a Tichého oceánu, v Rudém moři, pobřežních afrických vodách i v pásmu mezi oblastí jižního Japonska a Austrálií.
Ježovka: postrach nočních vod
Den tráví schované na dně, na lov vyrážejí až po setmění. Budete-li však mít tu smůlu a na svém nočním výletu podmořským světem je potkáte, dejte si pozor.
Většina z ježovek sice nedisponuje jedem, takže vám jejich ostny způsobí jen mechanické poranění, ježovka s latinským názvem toxopneustes pileolus však vlastní velmi silný jed. Stanete-li se obětí jejího útoku, mohou vás čekat dýchací potíže a nedostane-li se vám včas pomoci, můžete utonout.
Ostny ježovky se zabodnou do kůže a háčky se v ní zachytí.
Toxopneustes pileolus obývá oblasti Tichého oceánu a Pacifiku.
Chobotnice skvrnitá: tahle chobotnička není na hraní
Měří jen tři centimetry, každoročně si však připisuje na účet víc obětí než démonizovaní žraloci. Žlutá chobotnička s modrými pruhy vám totiž při kousnutí svým papouščím zobákem vpraví ve slinách do těla jed, který z ní dělá nejjedovatějšího hlavonožce na zemi a jednoho z nejjedovatějších tvorů vůbec.
Chobotnice skvrnitá vypadá neškodně, je to ale zabiják.
To, co nejdřív připomíná píchnutí vosy, se stane kvůli nervosvalovému jedu cephalotoxinu pokusem o vraždu. Následuje znecitlivění úst a jazyka, zastře se vám vidění, necítíte dotyky, obtížně se vám mluví a polyká. Ochrnou vám nohy, dostaví se naprosté vyčerpání, kóma a s vysokou pravděpodobností též smrt.
Chobotnice skvrnitá žije v mořích mezi Japonskem a Austrálií.
