Za vším hledej ženu. Anebo Mossad. Jedno jediné setkání s atraktivní blondýnkou plnějších tvarů na londýnském náměstí stálo izraelského jaderného technika Mordechaje Vanunu 18 let života. Kdyby to tušil, asi by její nabídku na výlet do Říma odmítl.
Ta fotografie tehdy obletěla celý svět. Muž s několikadenním strništěm na ní tiskne ruku na sklo. Na dlani má propiskou napsáno: "Vanunu M. byl unesen v Římě 30. 9. 86 21:00, když tam přiletěl letem 504 British Airways." Tehdy ještě Mordechaj Vanunu nevěděl, co ho čeká.
Začněme ale od začátku.
V roce 1976 nastoupil v Izraeli dvaadvacetiletý seržant Vanunu do textilní továrny. Zajímá vás, co pohledával seržant Izraelských obranných sil v textilní továrně, která měla šest podzemních pater? Odpověď je překvapivá. Nejen v Izraeli se totiž v textilkách zpracovává plutonium.
Továrna byla jen kamufláží a Vanunu ve skutečnosti nastoupil do centra pro výzkum atomové energie poblíž Dimony v Negevské poušti. Ve vysoce utajovaném závodě na zpracování plutonia pro výrobu atomových zbraní začal pracovat jako atomový technik.
Proč nakonec Vanunu vyvezl z Izraele fotky dimonského jaderného zařízení a rozhodl se promluvit o izraelském jaderném programu, není dodnes jasné. Údajně proto, že mu izraelský program expanze jaderných zbraní připadal neodpovědný, nebo spíš dokonce šílený. Ať však byly jeho pohnutky jakékoli, jisté je, že na jeho nabídku novinám, že vlastní materiály o izraelském jaderném programu, zareagovaly v srpnu 1986 britské noviny The Sunday Times.
Za Izraelcem, který v té době pobýval v Sydney, vyrazil britský novinář Peter Hounam. Fotografie byly podle něj pravé. Vanunuově cestě do Británie, kde měly být jeho informace podrobeny dalšímu zkoumání (mimo jiných se jim bude věnovat i uznávaný jaderný fyzik Frank Barnaby), tak už nic nebránilo.
V onu dobu se o však Mordechaje Vanunua nezajímali jen britští novináři – v patách mu byli i agenti Mossadu.
Jmenuji se Cindy a chci s tebou spát
Zatímco fyzikové bádali nad informacemi a fotkami od Vanunua, on se v uplakaném Londýně nudil. Dlouhou chvíli ubíjel potulováním se po městě. O rozptýlení se postaral Mossad a přihrál mu do cesty americkou blonďatou "kadeřnici" Cindy, která údajně byla v Londýně na dovolené.
"Nejsem ani zrádce, ani špión," říká Mordechaj Vanunu, "chtěl jsem jen, aby se svět dověděl, co se děje."
Vanunu netušil, že Cindy byla ve skutečnosti Cheryl Haninová a v životě nedržela kadeřnické nůžky v rukou. Zato ji v Mossadu naučili zacházet se zbraněmi. Zatímco Vanunu obrážel s Cindy kavárny, britští odborníci s hrůzou odhadli, že použil-li Izrael čtyři kilogramy plutonia na výrobu jaderných zrbaní, jak tvrdil Vanunu, měl dostatek plutonia na asi 150 jaderných zbraní. To by ho pasovalo na místo šesté jaderné velmoci na světě.
Izraelci věděli, že čas hraje proti nim. A neváhali. Poslední slova, která Hounam od Vanunua slyšel, byla "Jdu ven". Pak izraelský vědec zmizel. Pokud tipujete, že v tom měla prsty Cindy, máte pravdu. V Londýně s Mordechajem žádné "techtle mechtle" mít nechtěla, Izrael si totiž kontroverzním únosem nechtěl pohněvat Margaret Thatcherovou, ale náhodou měla sestru, která měla v volné apartmá v Římě. Vanunu pozvání přijal. Letenky platila Cindy.
Peter Hounam tak na návrat Izraelce čekal marně. Mossad jej z Londýna transportoval právě včas, onen večer měl k novináři přijít se svou společnicí na večeři, aby ji Hounam okoukl – Cindy mu totiž byla podezřelá.
Vanunu však nedorazil. Místo večeře odlétl 30. září 1986 s British Airways, letem číslo 504 z Londýna do Říma. Vše šlo, jak Cindy Mordechajovi slíbila – až na to, že když po příletu dorazili do apartmánu, byl Vanunu omráčen agenty Mossadu. Aby nedělal potíže, okamžitě mu píchli uspávací prostředek. Poté agenti jeho bezvládné tělo dotáhli do člunu, v němž vyrazili na otevřené moře, aby v mezinárodních vodách vyhlíželi izraelskou loď. Na ní byl ještě spící Vanunu dopraven do Izraele.
Když 7. října 1986 dorazila loď s Mordechajem Vanunu k izraelským břehům a upovídaný izraelský občan byl přemístěn do úkrytu Mossadu, svět byl už dva dny v šoku – týdeník Sunday Times totiž informace, že Izrael vlastní jaderné hlavice, zveřejnil. Izrael se k článku odmítl vyjádřit. Vanunu by býval něco možná řekl, ale nemohl.
Martyrium za mřížemi
Postavili ho totiž před okresní jeruzalémský soud s obviněním ze zrady a špionáže. Po dvouletém pobytu ve vazbě si tam vyslechl verdikt, od soudu odešel s osmnáctiletým trestem odnětí svobody. Mohl ale dopadnout mnohem hůře, Mossad uvažoval o jeho fyzické likvidaci. Jeho bývalý šéf Šabtaj Šavit se však v roce 2004 nechal slyšet, že "mimosoudní exekuce" byla zamítnuta, protože "tohle Židé Židům nedělají".
Vanunu si nevysloužil jen osmnáctiletý pobyt za mřížemi a mnoho krátkodobých uvěznění. Dostal i řadu mírových ocenění a v letech 1988 až 2004 byl každým rokem nominován na Nobelovu cenu míru. V roce 2009 prohlásil, že o to nestojí, protože se jejím laureátem stal i izraelský prezident Šimon Peres, který byl podle něj zodpovědný za celý izraelský atomový výzkum a nařídil jeho únos.
Většinu trestu, přes jedenáct let, si odseděl na samotce. Pekelně dlouhou dobu strávil v místnosti o velikosti 2 krát 3 metry bez oken. To proto, že podle úřadů existovala obava, že by mohl o středisku jaderného výzkumu v Dimoně vyzradit další informace.
V roce 2 000 byl Vanunu vpuštěn mezi ostatní vězně, o čtyři roky později vězení opustil.
Martyrium "na svobodě"
Jeho svoboda je ale značně omezená, Vanunu nesmí vlastnit klasický telefon ani mobil, nesmí odjet ze země, nesmí hovořit s žádným cizincem (osobně, telefonicky ani e-mailem), nesmí se přiblížit k žádnému velvyslanectví, letišti, nádraží, přístavu ani hotelu. Nesmí hovořit s novináři. Jeho pošta i jeho internetová aktivita jsou monitorovány. Chce-li se s někým setkat, musí o tom nejdřív informovat. Na jeho sledování Izrael dokonce vyčlenil speciální jednotku, jejíž roční rozpočet je milion dolarů.
Hned druhý den po svém propuštění zažádal Vanunu v několika zemích o azyl z humanitárních důvodů. Bezúspěšně. Proto na protest odmítá mluvit hebrejsky, konvertoval ke křesťanství a hodlá se vystěhovat do některého evropského státu nebo do USA, jakmile mu to izraelská vláda dovolí.
Ta se k tomu ale nijak nemá a Vanunu tak takřka pravidelně vždy po několika měsících skončí za mřížemi kvůli porušení podmínek pobytu na svobodě. Naposledy byl uvězněn 24. května 2010 na tři měsíce kvůli tomu, že mluvil s novináři. Propuštěn byl 8. srpna 2010. Ihned po propuštění se nechal se slyšet, že touží opustit Izrael.
A na začátku toho všeho byla jedna blondýnka, která ho pozvala na kávu.
