Všichni si mysleli, že je Afričan, jen je možná trochu mátlo, že mluví tak perfektně americkou angličtinou, asi jako běžný Čech česky. Bez přízvuku, bez akcentu. Kdybyste s ním hovořili po telefonu a nevěděli, že na druhé straně je Jorge dos Santos, vsadili byste se klidně, že máte co dělat s čistokrevným Američanem.
"Byl to moc hodný člověk," řekl o něm jeho soused v portugalském městečku Almocageme. "Vždycky, když jel okolo, zamával na nás."
Tenhle hodný člověk byl jedním z nejdéle hledaných těžkých zločinců Ameriky. Odsouzený lupič a spolupachatel vraždy, který utekl z vězení a unesl dopravní letadlo.
Byla to tehdy obrovská senzace, protože předtím, než zmizel z očí pronásledovatelů, ještě dostal spolu s komplici milion dolarů jako výkupné. A hlavně: přinutil policisty, aby mu ho přinesli jen v plavkách.
Že vám to nic neříká?
Jak by také mohlo: vrahem se stal před půlstoletím, bizarní plavková scéna se odehrála začátkem 70. let. To už je taková doba, že na něj skoro zapomněli i agenti FBI. Ti tehdejší jsou v důchodu a u jejich stolů se zatím vystřídaly skoro dvě generace následovníků.
Ale nad Georgem Wrightem teď přesto sklapla klec. Dostali ho.
A Amerika listuje zažloutlými spisy, aby si připomněla, co má za sebou. Je to tak zajímavé, že o něm určitě někdo bude chtít natočit film.
Vražda pro 70 dolarů
Potřeboval jsem peníze, protože jsem žádné neměl, jelikož mi těsně předtím někdo ukradl peněženku a kabát, vysvětluje teď Wright, jak se to tehdy dávno seběhlo.
Končil listopad roku 1962, byl pátek večer a Walter Patterson, dvaačtyřicetiletý majitel benzinové pumpy řekl svému bratrovi, ať jde domů na narozeninovou večeři, protože večerní provoz obstará za něj. Jenže později vtrhli na pumpu lupiči se dvěma pistolemi. Padlo několik výstřelů, Patterson zemřel v nemocnici o dva dny později.
"Byl to první zločin, který jsem spáchal," říká teď Wright. Se svými kumpány se seznámil rok předtím, když spolu pracovali v jedné restauraci. "Vůbec jsem nevěděl, že něco takového dělají. A tohle byla loupež, která se vymkla z ruky."
Bylo to zpackané po všech stránkách. Bilance: jeden mrtvý, lup ve výši sedmdesáti dolarů.
Pachatele chytli o čtyři dny později. Wright (Pattersona nicméně zabily výstřely vypálené jiným lupičem) dostal třicet let. Odseděl si z nich sedm a půl roku.
Pak utekl. Dnes říká, že spolu s dalšími třemi spoluvězni "jednoduše odešel", ale podle tehdejších záznamů využili vůz jednoho z dozorců. Vězení asi nebylo nijak dobře hlídané a když přešli ulici, prostě nastartovali dozorcovo auto.
Zamířili do Detroitu, který byl tehdy plný černošského radikalismu.
Někteří kouřili marihuanu a říkali, že jsou revolucionáři, že Amerika je v úpadku a už tam dál nechtějí žít, řekl o únoscích vedených Wrightem kapitán letounu William May.
Tam se připojili k Černým panterům, známé černošské radikální organizaci, což později (ve chvíli, kdy si řekli, že jeden útěk je málo) hrálo svoji roli. Wright tehdy vystupoval pod jménem Larry Burgess a jednu dobu řídil jakýsi fast-food.
Každou minutu zabiju jednoho
K dalšímu útěku je přiměla snaha přispět k boji Černých panterů. Únos letadla měl ukázat, že si troufnou na všechno – a taky že umějí opatřit pro organizaci peníze.
Inspiroval je černošský aktivista a spisovatel Eldridge Cleaver, jemuž alžírské úřady povolily v rámci "protiimperialistického boje" otevřít kancelář Černých panterů v Alžíru.
A velmi návodný byl samozřejmě téměř totožný únos, jehož se dva měsíce předtím dopustili dva jiní Černí panteři, muž a žena, kteří tvrdili, že mají bombu a dostali půl milionu a volnou cestu do Alžírska.
Naivní Wright si myslel, že je na severu Afriky zaslíbená země a spolu s několika přáteli nasedl do letadla mířícího na Floridu. Převlékl se za kněze, to aby působil nenápadně, jak později řekl, a pistoli si dal do bible, v níž pro ni vyřezal prostor.
Když letoun přistál v Miami, byl už pod kontrolou únosců.
Noviny The Palm Beach Post tehdy celé drama shrnuly touto úvodní větou: "Pět únosců se třemi dětmi ovládlo na Floridě letadlo společnosti Delta se 101 osobou na palubě, shráblo rekordní výkupné milion dolarů, doplnilo palivo v Bostonu a odletělo do Alžírska."
Bylo to přesně tak. Skupina, kterou Wright podle všech svědectví vedl, přistoupila na Floridě na propuštění pasažérů, za což ovšem chtěla milion. "Jestli tady peníze nebudou do dvou hodin, začnu potom každou minutu vyhazovat ze dveří mrtvolu," oznámil Wright policii.
Dostal je. A policisté museli výkupné přinést oblečení jen v plavkách, aby neměli někde zbraně.
Pak stroj odletěl do Bostonu, kde kromě paliva pro cestu přes oceán nabral navigátora pro mezinárodní lety a odstartoval směr Alžír.
Tam čekalo zklamání.
Alžířané milion únoscům sebrali a vrátili ho Američanům.
Otisky prstů jsem kvůli občanskému průkazu dával již v roce 2004, nechápu, proč to Američanům trvalo tak dlouho, diví se George Wright, proč byl zatčen až sedm let poté.
Únosce samotné sice nevydali, ale taky se k nim nechovali s žádnou láskou, kterou Američané naivně očekávali. Alžířané dokonce ani nevyhověli jejich výzvě, aby jim milion hezky vrátili.
A tak Wright i ostatní zmizeli.
Posiloval a četl bibli
Komplicové se po pár letech vynořili v Paříži. Tam si něco odseděli, ale v Americe by dopadli mnohem hůř.
Po Wrightovi se však slehla zem.
Jak by taky ne. V Guinei-Bissau, bývalé portugalské kolonii v západní Africe, by ho nikdo rozhodně nehledal.
Byla to dokonalá skrýš. Dokonce tak odříznutá od světa, že se tam spřátelil s americkým velvyslancem. Jeho nová manželka dokonce občas pomáhala americké ambasádě jako tlumočnice. Pod svícnem bývá tma.
Pak se přestěhovali do Portugalska. Wright si nechal říkat José Luís Jorge dos Santos, získal občanství a sousedé si opravdu mysleli, že je původem Afričan.
Živil se jako majitel stánku na grilování kuřat, prodával suvenýry turistům, byl taky vyhazovačem v místním baru a trénoval košíkovou.
Kromě toho se nechal v roce 2002 znovu pokřtít, četl bibli, chodil do posilovny a před snídaní jezdil na kole. Takhle to aspoň vypověděl.
Narodily se mu dvě děti, teď je jim něco přes dvacet.
Američané ho dostali zdánlivě náhodou. Našli ho podle jeho otisků prstů v portugalské databázi. Musel je odevzdat v roce 2004, když dostával nový občanský průkaz.
Nakonec se ale zdá, že čelisti americké justice sklapnou přece jen naprázdno. Muže, který jako Američan asistoval při vraždě, utekl z vězení a unesl letadlo a stovku lidí, nevydáme, rozhodl v pátek 18. listopadu portugalský soud. Koneckonců, je to přece portugalský občan.
