Muži jsou podle nich už od doby, kdy jsme žili v kmenech, "naprogramováni" k agresivitě proti komukoli, koho považují za ne-člena komunity. Ve studii publikované v magazínu Philosophical Transactions of the Royal Society B odborníci z Institutu kognitivní a evoluční antropologie na Oxfordské univerzitě píší, že ve všech kulturách v historii si muž čistil cestu tak, že inicioval násilí.
Agrese proti všem vetřelcům, při níž se spojoval s dalšími členy svého kmene, zvyšovala jeho šance na reprodukci, na to, že bude mít přístup k více potenciálním partnerkám. Na to, že jeho sexuální energie dojde naplnění.
Prostě jako šimpanzi
"Podobné je to u šimpanzů," vysvětluje profesor Mark van Vugt. "Jejich samci například neustále monitorují hranici svého teritoria. Pokud se k ní přiblíží samotná samice z jiné skupiny, mohou ji přesvědčovat, aby emigrovala do jejich skupiny. Zabloudí-li tam ale cizí samec, bude pravděpodobně brutálně zbit a možná ho i zabijí."
Kromě toho se podle vědců muž identifikuje s vlastním kmenem či skupinou mnohem silněji než žena. V ní je navíc zakódován spíš přístup, který jí velí být přátelská.
Muži naopak kdysi dávno nastoupili cestu tvrdé konkurence ohledně partnerek, statusu i teritoria a to, co kdysi začalo vytlačováním konkurenčního kmene, skončilo dnešními bitkami gangů a válkami států.
"Naše analýza akademické literatury naznačuje, že lidská mysl je formována tak, že má tendenci neustále uvádět do chodu konflikty s ´těmi cizími´," cituje server telegraph.co.uk van Vugta. Podle něj zůstává klíč k tomu, jak vymýtit ze společnosti násilné konflikty, nedosažitelný, řešení totiž naráží na lidskou mysl, který byla formována tisíci lety přirozeného výběru.
Současně ale vědci opatrně couvají: "Mužský válečnický instinkt nemusí být v moderní době funkční a je často kontraproduktivní."
Genocida? To ta energie
I tak se ale jejich verze příběhu o sexem řízených válečnících setkala s žertovnou reakcí spisovatele Iaina Hollingsheada: "Možná tedy Tony Blair napadl Irák, aby si mohla jeho paní psát do deníčku o následných postelových hrátkách. Možná Silvio Berlusconi Blaira a (vskrytu duše chlípného) Bushe podporoval, navzdory opozici osmdesáti procent Italů, aby jeho Bunga Bunga parties neztrácely švih."
"Není to moje chyba, to můj evoluční instinkt velící zapůsobit na místní ženy mě dovedl na šikmou plochu genocidy," napovídá ve vlastním článku na webu telegraph.co.uk obhajobu imaginárnímu válečnému zločinci před haagským tribunálem, "můj vrozený válečnický pud je nevyhnutelným vedlejším produktem válečnického pudu mých předchůdců, jejichž genům se dostalo reprodukčního úspěchu."
Spolu s kolegyněmi spisovatelkami zpochybňuje i další část oxfordské studie, která tvrdí, že ženy jsou mírumilovná, éterická stvoření zrozená k přátelství.
"O ženách ve vězeních to rozhodně neplatí," říká Neil Lyndonová, která napsala knihu No More Sex War: The Failures of Feminism. "A pokud mluvíte s policisty nebo zdravotníky, všichni vám řeknou, že ženy umějí být báječně násilné."
"Říci, že by ženy nezačaly válku, je povýšenecký nesmysl," dodává Ellie Levensonová, autorka knihy The Noughtie Girl’s Guide to Feminism, "podívejte se na Margaret Thatcherovou. Jediný důvod, proč muži začali víc válek než ženy, je ten, že ženy nestály v čele zemí. Když ano, byla válek spousta."
Další příklady doplňuje Hollingshead sám. Johanka z Arku, například. Nebo izraelská premiérka Golda Meirová, o níž zakladatel izraelského státu David Ben-Gurion jednou řekl, že je "jediným mužem ve vládě".
