Dobrý den,
mám problém teprve s tříměsíčním partnerstvím. S přítelkyní jsme po sobě dlouho koukali a pak se stalo to, co jsme oba chtěli, dali jsme se dohromady. První měsíc byl naprosto úžasný a já byl zamilovaný až po uši.
Po měsíci se ale u mě vyskytla pohlavní choroba – opar. Ihned jsem vyhledal lékaře, dostal mast a přítelkyni se hned svěřil. Řekla že tento problém nemá, ale pro jistotu se objedná k lékaři. Od té doby jsme spolu přestali spát, což bylo pochopitelné, ale oba jsme se těšili, až přijde doba, kdy zase budeme moci a bude to skoro jako poprvé. Přesně před čtrnácti dny se partnerka vrátila od gynekologa a zároveň zhruba od té doby trvá náš problém.
Je jako kus ledu, když se jí snažím dotknout, najde záminku, aby mohla odejít, komunikace je na bodu mrazu a sex, když už jsem zdravý, taky nevyhledává. Zkusil jsem se k ní jednou přiblížit, řekla však, že je unavená. Z její strany se fyzické doteky neobjevují a spíše to vypadá, jako kdyby chtěla, abych sám od sebe odešel.
Netlačím na ni. Párkrát jsem chtěl, aby mi řekla, co se děje, ale odpověď byla "nic". Prý si vše jen vsugerovávám, akorát jsme se pohádali. Dnes mi řekla, že je to přesně 14 dnů, co se vrátila z Jihlavy od lékaře. Od té chvíle myslím jen na to, co se v Jihlavě mohlo stát tak zásadního.
Prosím o radu, co dělat dál. Čekat, že se to všechno vrátí? Nebo mám na čas odejít a nechat ji, ať si vyřeší problém, s nímž se mi nechce svěřit? A přitom bych jí hrozně rád jakkoliv pomohl. Nechci ji ztratit, ale chci vědět, na čem jsem a proč se ke mně začala takto chovat. Už nevím, co s tím dělat.
Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
děkujeme vám za dotaz. Chápu, že jste z nastalé situace zmatený, zejména když nevíte, co se vlastně přesně stalo. Pohlavní choroba přirozeně představuje pro každý vztah obrovskou zátěž, vy máte navíc nevýhodu v tom, že vaše partnerství trvá zatím jen krátkou dobu. Ačkoli přenosové cesty genitálního oparu jsou různé, stále se jedná o pohlavní chorobu, která je často vnímána jako důkaz nevěry.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Z vašeho dopisu nevyplývá, jakým způsobem u vás k přenosu této choroby došlo a zda se skutečně nejednalo o nevěru. Přirozeně nemohu vědět, co se vaše partnerka od svého gynekologa dozvěděla ani co si myslí. Troufám si ale předpokládat, že se vaše přítelkyně domnívá, že k přenosu došlo mimopartnerským sexem, a že jste jí byl tedy nevěrný. Tím by se vysvětlovala i její zdrženlivost a chlad k vám, přestože už jste zdravý.
To je bezpochyby téma, jímž byste měli svůj rozhovor začít. Zeptejte se své přítelkyně otevřeně, zda se nebojí, že jste jí byl nevěrný. Předpokládám, že nikoli, když jste tuto skutečnost do svého dopisu nezahrnul. Bylo by proto žádoucí, abyste jí ozřejmil, jakým způsobem jste se nakazil, aby vás z nevěry nemusela podezírat.
Bez důkladného rozhovoru o tom, co se stalo a v čem skutečně tkví váš problém, se ovšem z místa nepohnete. Řešením rozhodně není ani váš odchod, jím se váš problém nejenže nevyřeší, ale naopak spíše povede k ukončení vztahu. Promluvte si jako dva dospělí lidé o tom, co se stalo. Můžete jí zkusit předestřít svůj pohled na to, co se stalo, a požádat ji o její úhel pohledu. V případě, že ve hře skutečně není nevěra, jde možná opravdu jen o pouhé nedorozumění, které si vzájemně vysvětlíte.
Psycholožka Bára
