S architektem a hercem Davidem Vávrou chci ve stopách našeho nejlepšího silničního cyklisty vyjet nejtěžší, 218 km dlouhou dolomitskou etapu. K ruce mám nejmodernější metody tréninku, ale přivyknout jim není hračka.
Už jsme s Davidem dali 70kilometrový běžecký maraton Marcialonga a chystali se společně na alpskou etapu Tour, kterou musel nakonec David kvůli nemoci odpískat. Teď je tu pokus číslo tři. Pro nás ta nejlepší motivace a výzva, pro ostatní snad opět příklad, že když se chce, dají se z lidského organismu vydolovat netušené rezervy. A ještě u toho může být legrace.
David je tradicionalista. Zimu věnuje hlavně běžkám. Proto také jeho příprava vyvrcholila v sobotu těžkým běžkařským maratonem Birkebeiner v norských horách, navíc s tříkilogramovou zátěží na zádech. Dal ho pod pět hodin a je mu hej, protože první část přípravy na Giro měl díky tomu docela kvalitní.
Já opět zkouším novoty, ale nějak mi to letos nejde. Láska k lyžování ve volném terénu, série nachlazení a moře práce mne do formy moc nedostalo. Na dolomitskou superetapu mám natrénováno minimálně. Doma něco na stacionárním kole, trochu běžky, trochu horské kolo na sněhu. Stovky kilometrů freeridu to zrovna nespasily. Uklidňuji se tím, že je to lepší než nic. Ale teď musím sakra zabrat.
Už mám prvních 130 km na silničce. K ruce navíc možnost individuálního tréninku pod vedením zkušeného cyklistického trenéra Vojty Berana. Nabízí komplexní přípravu na výkon pod každodenním dohledem odborníků přes počítač.
Takhle vypadá pořádný "alltraining"
Soustředění na MallorceMálokdo s výjimkou reprezentačních týmů má u nás pro "obyčejné" sportovce lepší a promakanější cyklistickou přípravu než Vojta Beran a jeho tým. Vrcholem jsou soustředění na Mallorce, která v době, kdy je u nás ještě zima a nevlídno, nabízejí relativně stabilní počasí, teplo a skvělé terény. A také ohleduplné řidiče.  Tréninkový kemp na Mallorce K tomu navíc kvalitní hotel s veškerým zázemím, servisem a procedurami. A samozřejmě denně špičkový trénink v partě pod dohledem odborníků. Mallorka je ráj cyklistů, který dnes rádi využívají nejen profesionální nebo výkonnostní týmy, ale i obyčejní hobbíci či jen občasní sportovci. Více na: www.alltraining.cz |
Všechno začalo vědecky ve Vojtově pražské laboratoři. Důkladné vyšetření u dvou mladých dam, fyzioterapeutky Terezy Trefné a dietoložky Adély Lencové. Ani u jedné nebyl důvod k oslavám.
První odbornice mi vytýká, že se málo před sportováním rozcvičuji a po výkonu zase málo strečuji. Svaly jsou zatuhlé, stejně jako páteř. Když měříme například zatížení nohou, zjišťuji, že pravou neúměrně přetěžuji (asi následek zranění vazu v koleni). Dostávám sérii cviků na procvičování nohou, páteře, ale například i na uvolňování břišních svalů či automasáž chodidel. Snažím se režim dodržet, ale znamená to dalších 20 až 30 minut času navíc denně. A to je dost často problém.
Dietoložka si poté v klidu vyslechne mé stravovací návyky. V podstatě nikde nevidí vyslovené zvěrstvo, ale všechno dohromady je tak trochu špatně. Důkazem je pár kilo navíc, než bych měl mít. Denně si musím přísněji hlídat přísun kalorií, dopřávat si méně oblíbených sladkostí a vína, víc vody a zeleniny. Jíst méně, ale častěji. Klidně pětkrát šestkrát denně. K snídani kukuřičné lupínky raději než přeslazené müsli. A proč si dávat tučné smetanové jogurty, když existují lehké nízkotučné? Ovoce raději ráno než odpoledne. K dopolední kávě žádný tučný croissant, ale třeba bílý jogurt. K večeři místo přílohy zeleninový salát. Jasně, že tohle všechno vlastně vím. Jen to taky dodržet.
Konečně přichází na řadu pohovor s Vojtou Beranem. Opět začínáme otázkami. Co jsem až dosud dělal, čeho chci dosáhnout, jak chci být dobrý, kolik budu mít na trénink času a jaké chci zvolit tréninkové prostředky?
Dostávám svůj účet, přes který se můžu přihlásit na stránky alltraining.cz. Tam najdu vzkazy od trenéra a pokyny, jak individuálně trénovat. Sám tam mám denně zaznamenávat, jak jsem trénink plnil či neplnil, jaké jsem měl pocity, tepové frekvence atd. Čím přesněji a podrobněji, tím lépe. Takhle u Vojty Berana makají desítky sportovců.
Žádnou paniku, rozum do hrsti a makat
Pokud budu úkoly plnit a zlepšovat se, čeká mne jako bonbónek tvrdé cyklosoustředění na Mallorce. Pokud na to budu kašlat nebo si nedokážu najít čas, ani Mallorka mne nezachrání a bude zbytečné tam jezdit.
Teď mne čeká strategická porada s Davidem Vávrou i s Vojtou Beranem. Nejsem sice na bodě nula, ale tak na bodě 12, když jsem měl být na bodě 35. A do etapy Gira zbývají dva měsíce.
20. etapa Gira: Caldes – Passo dello Stelvio Jezdci při jednom z uplynulých ročníků zdolávají Passo Stelvio ve výšce 2 758 metrů nad mořem – nejvýše položený bod Gira  Mapka profilu tratě Neuvěřitelná a působivá, nazval italský deník Tuttosport předposlední etapu. Na dohled cíli v Milánu čeká v sobotu 26. května na cyklisty 218 kilometrů a 5 900 výškových metrů. Tahle děsivá etapa zahrnuje pět kategorizovaných vrcholů s dojezdem na Passo Stelvio. Cíl bude ve výšce 2 758 metrů nad mořem – nejvýš, co kdy Giro končilo. Za zmínku stojí, že etapu pořadatelé postavili na základě hlasování fanoušků, kteří žádali zařazení kopců, "které nelze vynechat". Z 32 vrcholů, které tvořily historii závodu, vybrali právě dva slavné horské velikány. "Bude to etapa fanoušků a s největší pravděpodobností i etapa, která určí vítěze příštího ročníku Gira," tuší organizátoři. Na Stelvio se v minulosti stoupalo třikrát a třeba v roce 1965 museli závodníci seskakovat z kol a přenášet je přes sněhové závěje, aby se dostali do cíle. Giro začne 5. května v Herningu v Dánsku, po třech dnech se pak přesune do Itálie, kde se odbude celý zbytek třítýdenní bitvy o růžový dres. My pojedeme s největší pravděpodobností etapu týden po skončení Gira. |
