Nadšení obou horolezců bylo před výstupem na vrchol, který se tyčí ve výšce 6 344 metrů nad mořem v peruánských Andách, v nebeských výšinách. Počasí jim přálo, a tak trochu zmírňovalo obtížnost jejich smělých plánů. Západní stěnu Siula Grande se rozhodli zdolat postaru, bez kyslíkových přístrojů a postupného budování jednotlivých táborů.
Zprvu šlo všechno jako po másle, vzrušené výkřiky střídaly úsměv a nadšení. Po mnoha hodinách se vysíleni dostali na vrchol. Jejich radost neznala mezí. Pogratulovali si a několik minut nasávali triumfální atmosféru. Jenže to už se blížila jejich zkáza.
Buď zemře kamarád, nebo my oba
Při sestupu se dostali do sněhové vánice, cesta dolů se stala téměř nezdolatelnou a bylo jen otázkou času, kdy dojde k tragédii. Nakonec stačilo malé zaváhání a Joe Simpson se řítil ze svahu vstříc katastrofě. Když dopadal do čerstvě napadaného sněhu, v duchu se modlil, aby přežil. Neumřel, nohu mu ale paralyzovala ostrá bolest.
Simon se k němu po několika minutách dostal, oba však čekalo vážné rozhodnutí. Se zlomenou nohou se sestupovat nedá a horolezecké pravidlo v podobných případech velí nechat kamaráda tam, kde je. Při marné snaze zachránit svého kolegu totiž v minulosti zemřela spousta ostřílených pokořitelů hor.
Simon se ale rozhodl jednat podle svého. Omotal si lano kolem pasu, na druhý konec přivázal zraněného společníka a pomalu a trpělivě ho po krátkých úsecích spouštěl celé hodiny dolů po svahu. Zprvu šlo vše dobře, Joe sice musel snášet šílené bolesti, při smyslech ho ale držela šance na přežití.
I zkušení a ostřílení borci ale chybují. Mohla za to především tma, zahalila totiž převis, z něhož Simon Joea nevědomky spustil nad propast. Následovaly desítky minut, kdy Simon držel lano a sveřepě se snažil parťáka vytáhnout. Únava však udělala své, svaly pálily a začaly ochabovat a Simon se musel rozhodnout: buď obětuje svého kamaráda, nebo do propasti spadnou oba.
Nakonec lano přeřízl. Sám pak začal sestupovat s myšlenkou, že jeho nejlepší přítel už nežije.
Vůle žít
Joe smrt očekával též. Když se ale probudil v temné jeskyni, bylo mu jasné, že takhle nebe rozhodně nevypadá. V tu chvíli ho na malý moment napadlo, že by svoje trápení ukončil, ale rozhodl se nevzdat. Bylo mu přitom jasné, že nahoru se nevyškrábe, zvolil proto risk a se zlomenou nohou se pustil dál do hloubi jeskyně.
A potom ven, klátivě se v obrovských bolestech potácel (a poté už jen plazil) ke světlu. Když se z jeskyně dostal, téměř dehydrovaný doplnil sněhem tekutiny a pokračoval v cestě. Mezitím se Simon konečně dostal do základního tábora, také na pokraji smrti. Z hrůzného zážitku, při němž mu jeho milované hory málem přinesly smrt, se vzpamatovával několik dalších dní.
Na Joea však čekala ještě dlouhá a neskutečně namáhavá cesta. Myslel si, že má vyhráno, ale pak v dálce uviděl nekonečné balvanité pole, které se s jeho zlomenou nohou rozhodně nehodlalo kamarádit. S provizorní dlahou a berlou se pral s ostrými kameny v sérii přískoků a pádů.
Kniha Touching The Void, kterou Simpson napsal o své cestě ze Siula Grande, byla přeložena do třiadvaceti jazyků a na celém světě se prodaly téměř dva miliony výtisků.
To už byl na cestě tři dny.
Když se k fyzické bolesti přidaly i halucinace, napadlo jej, že je to definitivní konec. Kapelu Boney M neměl nikdy v lásce, teď mu ale bez přestání zněla v hlavě. Kapituloval. Sedl si do tvrdých kamenů a čekal na smrt. Ta nepřicházela.
Volání mrtvého
Když se probudil ze spánku, praštil ho přes nos divný zápach. Ve svém hypnotickém stavu nejdříve musel v hlavě pátrat, co mu to vlastně připomíná, pak mu došlo, že sedí v provizorní latríně, kterou se Simonem používali v základním táboře.
A začal křičet jméno svého parťáka.
Ten tábor pomalu opouštěl, sbaleno již měl, v duchu se ještě naposledy loučil s Joem a připravoval si, jak tragédii podá jeho rodině. Pak se zaposlouchal do slabého vánku, který k němu donesl nevýrazné volání. Nejdříve nerozuměl, pak rozpoznal hlas svého kamaráda. Odmítal tomu však uvěřit, tak dlouho přece nemohl přežít a tak těžkou cestu nemohl zdolat, musí to být jen jeho duch, myslel si.
Joe jej vyvedl z omylu. Po návratu do základního tábora od něj Simon vyslechl spršku nadávek, Joe mu v agonii vyčinil za to, že spálil jeho oblečení.
Joea čekaly roky rekonvalescence. O pár let později se stal slavným, píše knihy a je jedním z nejvyhledávanějších motivačních řečníků.
Když se veřejnost ostře navážela do jeho kamaráda Simona, který se ho prý v podstatě pokusil zavraždit, vždy ho hájil. Svým rozhodnutím zachránil život nám oběma, říká. Takový přístup mohou mít pouze výjimeční lidé. Joe Simpson k nim patří.
