Říkáte, že jste začal jezdit, abyste se jen neflákal na sídlišti. Jak jste se ale o freestylu vůbec dověděl?
Ve třinácti jsem byl na lyžařském výcviku v Rokytnici nad Jizerou a tam mi třídní učitel Karel Trupl ukázal jeden z freestylových závodů. Dodnes je to můj velký kamarád a děkuju mu, že mě takhle nasměroval. Shodu okolností byl u toho český jezdec Karel Feifer, oslovil mě, a když jsem přijel domů, hned jsem řekl rodičům, že chci kolo na freestyle. Za dobré vysvědčení jsem ho nakonec v roce 2003 dostal.
Freestyle"Vznikl v 70. letech v Kalifornii z bikrosu. Kluci se už na oválech nudili a vyjeli ven do ulic. Začali skákat na schodech, na zídkách... pak je ale přestalo bavit i to, proto si začali stavět umělé překážky," vysvětluje Michael "Berry" Beran. "Z toho vznikl můj sport. Je to vlastně akrobacie na kolech, děláme salta, protáčíme řídítka, rámy…" |
Podle čeho jste se učil jezdit?
Nejprve jsem zkoušel jen klasické trialové věci. Pak jsem si hledal na webu, jak vypadají freestylové triky. Za začátek svého ježdění považuju květen 2004.
Pak přišly závody.
Společně s Kamile Feifrem jsme jeli na první Xcup v Olomouci, kde si mi povedlo umístit se lépe než on. Vůbec jsem to nečekal. Posléze jsem býval vždycky za Honzou Janečkou, pak se to ale zlomilo a začal jsem vyhrávat.
Dnes jste u nás nejlepší.
Říká se to...
Kolik času vám kolo zabírá?
Trávím na něm dvě až pět hodin denně, ale střídám to i s posilovnou.
Závodíte jako profesionál. Uživí vás to?
Přežívám. Jsem ale spokojený, všechno záleží na mém výkonu. Letos mám asi tu největší fyzickou zdatnost, kterou jsem kdy disponoval.
Růženec mám od táty
Nepřišel jste o kamarády, když jste přestoupil na profesionální dráhu?
Začali o mně říkat, že jsem komerční a podobně. Ze začátku mě to dost mrzelo, ale řekl jsem si co mě nezabije, to mě posílí a tím se řídím stále. Všichni jsme měli stejnou šanci, každý má nějaký talent, stačí jen chtít a něco pro to udělat.
Urovnaly se vztahy nakonec?
Někteří se vracejí a říkají, že to tak nemysleli či že se mýlili.
Myslíte, že vás profesionální status opravdu nezměnil?
Myslím, že ne. Jsem skromný kluk z venkova a rád bych jím i zůstal, ale to tu o sobě nemůžu takhle říkat, to musí posoudit jiní.
Jakou jsou životní hodnoty kluka z vesnice ve vašem vydání?
Vážím si toho, že jsem se narodil. Beru to jako dar a povinnost tady něco vybudovat, neflákat se. Jsem za tu šanci rád. Chci měnit svět k lepšímu. Vadí mi, že si někdo na život stěžuje, hned co vstane z postele.
Na krku nosíte růženec, proč?
Dostal jsem ho od taťky, aby mě chránil. Je přes padesát let starý. V autě vozím ještě jeden, který mám od bývalé přítelkyně, je v něm kapka ze studánky, ze které pila dívka, co spatřila Pannu Marii.
Dodržujete desatero?
Ještě jsem si ho ani pořádně nepřečetl. Nejsem pořádný křesťan. Náboženství není úplně dokonalé, dokonalé bylo jen v počátku, za celou tu dobu, co existuje, se toho hodně změnilo. Dnešnímu náboženství moc nevěřím, je zmanipulované. Mám svou vlastní víru.
Z čeho se skládá?
Myslím, že je určitě něco většího a hlubšího než život tady. Od roku 2010 jsem si vyhledával informace na internetu. Víra mi pomáhá. Když jsem řešil jen fakta a materiální svět, ne víru, měl jsem pocit, že jsem vlastně napůl přestal žít.
Růženec dostal od táty a nenosí ho jen tak. U freestylového jezdce to možná překvapí, ale Michael Beran se zajímá o duchovní otázky, z mnoha ingrediencí si dokonce "namíchal" vlastní náboženství.
Souvisí vaše víra nějak se závody? Pomáhá vám?
Když jsem si ji skládal poprvé dohromady, byl jsem z toho asi měsíc v depresi a nedařilo se mi. Pak jsem to pochopil z té správné stránky, úplně jsem ztratil nervozitu a strach – a to byl klíč k úspěchu na závodech. Rok 2010 byl můj nejvytíženější a zároveň nejúspěšnější rok. Pak jsem na to všechno ale začal znovu myslet, do větší hloubky jsem nad tím přemýšlel i při závodech, moc jsem si to připouštěl… no, a to byl rok 2011. Můj nejhorší rok, co se týče zranění.
Co rituály před výkonem, dáte na ně?
Pokaždé. Jsou mou součástí.
Sport, masérství i marketing
Kolik máte kol?
Mám jedno, ale časem přibude další.
Řešíte stravu?
Musím. Začal jsem cvičit a naordinoval jsem si bílkovinovou dietu, na dva tři týdny jsem vynechal většinu sacharidů, žádné přílohy, jen maso. Zhubl jsem šest kilo a je mi suprově, mám větší výdrž, větší sílu, cítím se vitálnější. Teď už si přílohy zase dopřávám, ale jenom někdy k obědu, sacharidy přijímám jen přes ovoce.
Forum FMX Mall JamMichael "Bery" Beran nebude scházet na dvoudenní akci, která se bude v sobotu 2. června a neděli 3. června odehrávat uvnitř a na střeše libereckého obchodního centra Forum. Hlavní slovo bude patřit jezdcům FMX, dostane se ale i na triky na BMX. Na Xman.cz můžete Forum FMX Mall Jam sledovat on-line, oba dny startuje ve 14 hodin. |
Jaká jste měl zranění?
Nechci se o tom moc bavit. Vloni jsem si zlomil zápěstí, hned co jsem se dal dohromady, jsem si ve Francii zlomil loket, ještě teď s tím mám problémy. Jinak mám asi osm drátů v dlani, nějaká ta nezkontrolovaná zranění, byla mezi nimi nejspíš i zlomená lopatka, pořád mám na noze vyhozený palec a pár modřin.
Kdy poznáte, že se trik nepovede? Už při odrazu?
Záleží na konkrétním triku, většinou je to znát už při odrazu. Někdy z toho jde vyskočit hned, ale někdy je to dost riskantní, takže je lepší se zorientovat a naplánovat si to. To všechno se ale odehrává ve krátkém čase, zhruba během dvou sekund.
Co by pro vás bylo vrcholem kariéry?
Americký závod Dew Tour a X Games. Snad to vyjde, je to můj sen.
Do kolika se dá jezdit?
Je to individuální. Někdo říká do třiceti, já znám chlápka, kterému je přes čtyřicet a je pořád dobrý. Já bych chtěl vydržet aspoň do těch třiceti.
Kromě ježdění studujete, co z vás bude?
Studuju školu Palestra v Praze, obor sportovní kondiční specialista, to znamená, že můžu být trenér i učitel tělocviku a podobně. Mám i masérský kurz a chci si ještě udělat kurz na fyzioterapeuta. Možná zkusím i marketing. Chci mít školu, zranění totiž může přijít kdykoli. Ale bere mi to strašně moc času, který bych raději dával do kola.
Co holky, je čas na ně?
To je těžká otázka. Je a není, ale bojím se do něčeho pouštět, aby mi to moc nezasahovalo do sportování.
