První věc, kterou je třeba akceptovat, poznamenává v recenzi jeho práce server Alternet.org, je fakt, že sexualita není ničím neměnným. A právě osmnácté století představuje most mezi tím, jak vypadají naše současné postoje k sexu, a tím, jaké převažovaly po většinu západní historie.
Do ložnice mi církev ani úřady nesmí
Jak velká propast ony dvě fáze dějin dělí, naznačuje příběh z černé kroniky z roku 1612, kterou kniha začíná. Popisuje, jak byl mladý pár obviněn soudem z nemanželského pohlavního styku a zplození bastarda, nemanželského dítěte. Obžalovaní byli odsouzeni, svlečeni do pasu a za neustálého bičování a posměšků ze strany přihlížejících hnáni ulicemi Londýna "od westminsterské strážnice až po bránu Temple Bar". Tím ale trest nekončil, oba mladí lidé byli odděleni od svých rodin, přátel i živobytí a vykázáni z města. Přišli o důstojnost i své dosavadní životy.
Podívejte se na galerii viktoriánských kurtizán |
Podobné tresty veřejnost považovala za správné a spravedlivé a neunikly jim ani horní společenské třídy. Za cizoložství a jiné sexuální zločiny se dočkali trestu i příslušníci panstva a aristokracie, poznamenává historik a pro sílu kontrastu dodává, že méně než stovku let poté bude město Londýn plné tisků popisujících život slavných kurtizán (aby tahle profese zažila vrchol v 19. století). Společnost se vymaní ze sevření sexuální disciplíny a začne na sex pohlížet jako na přirozené potěšení, které se ze společnosti vyhnat bičováním nedá (a dopřávat si ho mohou plnými doušky alespoň heterosexuální muži z horních tříd).
O rozsahu změny, kterou vztah k sexualitě mezi sedmnáctým a osmnáctým stoletím podstoupil, svědčí statistiky, které Dabhoiwala vykutal z úředních záznamů. Dějepisec našel spoustu dokladů o trestech za cizoložství, plození bastardů a další sexuální delikty, přičemž represe dosáhla vrcholu roku 1650, kdy puritánský parlament přijal zákon, který zaváděl cizoložství jako hrdelní zločin.
A středověký model sexuální disciplinace byl velmi účinný, v témže roce se nevdaným ženám narodilo pouhé jedno procento ze všech dětí. Za 150 let poté to bylo už 24 procent a plných 40 procent žen vstupovalo do manželského svazku jako těhotné. Kontrast nemůže být větší, co se ale přesně mezi lety 1650 a 1800 stalo?
Nic menšího než "ideologický převrat" v pojetí sexuální svobody, odpovídá historik. Jeho kořeny položila už reformace, která efektivně a permanentně podkopala autoritu církevních představitelů. Pokud se katolická církev pletla v tolika ohledech, nemůže chybovat jakákoli církev, zakazuje-li to či ono? Možná je to v souvislosti s asketismem reformátorů překvapující, ale sílilo přesvědčení, že ani církev, ani světské úřady nemají právo zasahovat do soukromí a svědomí.
Nejsou tak žhavé, ale to jim nepomůže
Pozor, revoluční erupce samozřejmě nepřinesla celé společnosti jen kladné body. Zejména k postavení žen se historie zachovala macešsky. A především zlomyslně. Ve středověku byly ženy považovány za pohlaví, které víc inklinuje k prostopášnosti. I když není žena vystavena většímu chtíči jako muž, je morálně slabší a snadněji mu podléhá.
Intimní chvilka v dámské převlékárně
Slečny se baví a pánové se kochají nad fotografií.
Osmnácté století to otočilo. S tím, jak muži uvolnilo cestu k sexu, mu též dalo ospravedlnění, aby si ho vynucoval podle libosti. Ženy dostaly obraz sexuálně pasivních bytostí, jejichž vztah s mnohem náruživějším "silnějším pohlavím" prostě nemůže být rovnocenný. Dodejte si k tomu, že "džentlmeni" z vyšší třídy i intelektuálních kruhů považovali ženy za své osobní vlastnictví, a máte příběh ve vší jeho tragice. O následcích vypovídají svědectví žen, která se s boomem tištěných médií začala objevovat v novinách, letácích i brožurkách.
"Když Lucky Locketové vypadla taška, Kitty Fisherová ji našla. Nebylo tam ani penny, jenom přes ní stužka," zněla oblíbená lidová anglická rýmovačka ze začátku 19. století. Je příkladem anglického "nursery rhyme", obě aktérky básničky pro děti však byly slavné kurtizány.
Svědčí o odvrácené straně sexuální revoluce, vlastně o sexuální nesvobodě, o záplavě venerických onemocnění, rozmachu prostituce, nechtěných těhotenstvích, o útlaku, hanbě a potupě. Historik přitom zdůrazňuje třídní hledisko: byli to totiž pánové z bohatých kruhů, kdo považoval hospodyně a služky za svou oprávněnou kořist, ať s jejich návrhy žena souhlasí, či ne. O tom, jaký boom mužský šovinismus podstoupil, svědčí fakt, že se motivem mnoha prvních anglických románů stal právě zápas ženské ctnosti s chtíčem mužského chlípníka. Například Pamela Samuela Richardsona popisuje hrdinský odpor služky proti násilí ze strany jejího zaměstnavatele.
Bohatství ale fungovalo ve všech směrech, ty z prodejných dam, které pronikly do vyšší společnosti, se staly díky tištěným médiím celebritami. Tisk informoval o jejich róbách, historkách i bonmotech. Když jedna z nejslavnějších kurtizán Kitty Fisherová spadla v jednom z londýnských parků při projížďce na koni a byla zachráněna kolemjdoucím kavalírem, incident znovu ožil na mnoha rytinách a v řadě veršů.
Někdy v oné době se též objevuje pornografická literatura. Byla právě dílem prostitutek, které v ní vydávaly svědectví o svém životě, kariéře a láskách. (O tom, jak blogují dnešní prostitutky, si přečtěte tady)
Změna, kterou Dabhoiwalova kniha popisuje, byla obrovská. Právě tehdy, v osmnáctém století, se zrodil západní koncept, podle něhož je sexualita něčím výlučně osobním, záležitostí osobní identity a soukromí.
