Dobrý den,
můj problém je v tom, že nad vším příliš přemýšlím, vůbec nejsem spontánní, vše dopředu promyslím.
Jsem programátor, takže pro mou práci je to ideální. Jenže ono to přešlo i do běžného života a největší problém je v sexu, kdy musí být spontánnost na prvním místě, jenže já si nemůžu pomoct a přemýšlím i v těchto navýsost intimních chvílích.
Mé přítelkyni to nevadí, aspoň to říká, ale je mi jasné, že to nemůže trvat věčně. Zkrátka se nedokážu uvolnit, nebo jak by se to dalo říci. Je mi dvaapadesát let, na svůj věk jsem ideálně zdravý. Dá se s tím něco dělat?
Děkuji a zdravím,
Petr
Petře,
děkujeme vám za dopis. Rozumím tomu, že nedostatek spontánnosti může být v intimních chvílích přítěží, domnívám se však, že to vyplývá z vašeho osobnostního založení. Každý člověk má určité vlohy a je zaměřen určitým směrem, přičemž jde o danosti, které se jen velmi těžko ovlivňují. Je v nich možný většinou jen zcela minimální posun. Píšete, že pracujete jako programátor, z čehož soudím, že jste spíše "technicky" orientovaný a racionálně zaměřený. Obávám se, že je to váš osobnostní rys, který je nezměnitelný.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Jeví se mi jako nepravděpodobné, že byste se někdy stal emotivním, impulsivním a iracionálním člověkem. Je to podobná situace, jako kdybyste chtěl vůlí získat hudební nadání, s nímž jste se nenarodil. Můžete se sice naučit zákonitosti a pravidla hudby, při velké píli se můžete naučit noty a přehrát melodie, které se předem naučíte, ale nebudete schopný slyšet a rozpoznat falešné tóny nebo hrát bez not jen "podle sluchu". Stejně tak si můžete nacvičit určité společensky žádoucí reakce, ale spontánnosti se naučit nelze.
Pokud však chcete zlepšit své sociální schopnosti, můžete se například cvičit ve vyjadřování emocí a citů. Snažte se nejprve pojmenovat své pocity v různých situacích sám pro sebe, přemýšlejte o tom, jak byste o nich mluvil. Poté je verbalizujte i před svou přítelkyní. Klidně se jí svěřte se svými pochybnostmi o svých sociálních schopnostech a pojměte to jako druh cvičení.
Otázkou zůstává, zda to po vás vaše přítelkyně vyžaduje a zda jí skutečně nevyhovujete takový, jaký jste. Nepíšete sice, jak jste spolu dlouho, ale vzhledem k vašemu věku vás už vaše okolí velmi pravděpodobně dobře zná a nedělá si iluze o tom, že byste se mohl zásadním způsobem změnit. Pokud je navíc vaše přítelkyně podobného založení jako vy, možná ani o žádnou impulzivitu nestojí a vaše racionalita jí zcela vyhovuje.
Psycholožka Bára
