Vaši poradnu čtu již dlouho, zdá se mi, že v ní jsou dobré rady, proto jsem se do ní rozhodl napsat i já. S manželkou jsme spolu velice šťastni, náš vztah trvá již čtyři roky, z toho jsme rok svoji a bydlíme spolu. Doteď bylo vše v pořádku, nějaké rozepře či vyjasňování pozic jsme samozřejmě měli, ale to do vztahu, mám za to, patří. Teď se ale pokoušíme o miminko, na které se oba velmi těšíme. Já mám dobrou práci, takže naštěstí nemusíme řešit existenční problémy. Rozpočet utáhnu, i když bude manželka na mateřské.
Nicméně protože jsem byl vždy hloubavý a na vše se dopředu připravoval, začal jsem si číst různé knihy o mateřství. Jsem ten typ, který by se nestyděl jít s miminkem ven na procházku, pomáhat v domácnosti, přebalovat atd.
Trápí mne ale to, co jsem vyrozuměl na různých, i maminkovských fórech. Velice často se zde vyskytují matky bez muže a podle toho, jak věci popisují, často vůbec nejde o partnerovu chybu. Již několikrát jsem se dočetl, jak se v těhotenství a po porodu ženám vlivem hormonů vše mění, a velice se obávám, aby se to nestalo i u nás. Poslední kapka byla, když jsem se dočetl, že ženu přestal její manžel po porodu úplně přitahovat, naopak se ho štítí, přestože sama píše, že nemá proč. A nejhorší byly rady okolních matek typu: "Dokud platí, nechej si ho, jakmile se postavíš na vlastní nohy, vyprdni se na něj, požádej o alimenty a máš to." A nejen toto, ale i věci o poporodních depresích, ztrátě chuti k sexu, k něžnostem…
Prakticky z toho vyplývá, že žena se po porodu stane matkou a muž je jen zdrojem financí, a pokud se náhodou ozve či si snad dokonce najde milenku (v takovém případě se snad ani není čemu divit), je ten největší lump a kdoví co. Pochopte, že manželku miluji, rozhodně bych ji nechtěl podvést či snad opustit, zvlášť pokud bychom měli dítě, ale bojím se toho, že se náš vztah poté změní. Je mi jasné, že nic již nebude úplně jako dřív a že budeme mít odpovědnost nejen za sebe a toho druhého, ale i za dítě. Ale prostě se bojím, že změna bude tak rozsáhlá, že nás rozdělí.
S tímto se pojí i druhý problém: moje žena se naopak téměř o nic nezajímá, přistupuje k tomu stylem "až to bude, uvidíme". Dokonce i reprodukční systém jsem jí musel vysvětlit (ne že by neznala postup, ale nevěděla, kde dochází k oplodnění vajíčka, jak se dělí, co je to šestinedělí apod.). Když se jí zeptám, zda si uvědomuje, že pak už nejen nebude cesty zpět, ale že se vše změní, říká mi, že když to zvládli jiní, my to zvládneme taky. Jenže z internetu se mi zdá, že to velká část těch "jiných" nezvládla.
Teď se ptám, zda to opravdu nepřeháním a zda není onen vzorek z internetu jen mizivým procentem, zda je to opravdu tak náročné a problémy nás zákonitě neminou. Samozřejmě jsem si o tom s manželkou zkoušel promluvit, řekl jsem jí, co mne trápí, ale ona jen odvětila, ať to radši nečtu, že mne to jen odradí. Má pravdu? Je lepší se takto dopředu nestresovat? Říkám si, že pokud vím o věci dopředu, dá se poté lépe zvládnout. Kde je hranice mezi zodpovědným tátou a teoretikem, který pak hledá problémy všude a ve všem vidí hned to nejhorší, o čem se dočetl?
Předem moc děkuji za odpověď.
Karel
(redakčně kráceno)
Karle,
děkujeme vám za dopis. Je z něj patrné, že k otázce rodičovství přistupujete víc než zodpovědně, a stejně tak je zřejmé, že vám velmi záleží i na vašem manželství. Máte pravdu, že narození dítěte a rodičovství je v jistém směru velmi náročné a představuje pro vztah zátěžovou zkoušku. Na druhou stranu jde v naprosté většině případů o velmi pozitivní a optimistický zlom v partnerství, který sice vztah skutečně posune do jiné roviny, ale to neznamená, že musí jít o posun směrem dolů. Naopak, pro zdravý a funkční vztah znamená dítě jakési završení a naplnění (samozřejmě za předpokladu, že se oba partneři chtějí stát rodiči). Do vztahu partnerů vstupují nové role rodičů, které by však funkční vztah neměly rozbíjet, ale naopak stmelovat.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Píšete, že vás znejistil obsah diskusních fór. V tomto ohledu musím souhlasit s vaší manželkou a doporučit vám, abyste je v tom případě nadále nečetl. Vzorek přispěvatelů do internetových diskusí v žádném případě nepředstavuje reprezentativní průřez společností. Uvědomte si, že motivací k položení dotazu nebo napsání příspěvku do tematického diskusního fóra je v mnoha případech situace, kdy přispěvatel řeší nějaký problém. Člověk, který je šťastný, spokojený a žádné zásadní problémy jej netrápí nebo si s jejich řešením umí pomoci sám, obvykle nemá potřebu se svěřovat anonymnímu internetovému publiku.
Je v pořádku, že nad věcmi přemýšlíte do hloubky a snažíte se na ně připravit. Je to ostatně zjevně součástí vaší povahy, kterou vůlí nezměníte. A stejně tak je součástí povahy vaší partnerky přístup, při němž nepotřebuje řešit záležitosti předem, ale zabývá se jimi až v okamžiku, kdy nastanou. Oba dva přístupy jsou v pořádku a nelze říci, že by jeden z nich byl horší nebo lepší. Vaše manželka vás respektuje takového, jaký jste, proto se ani vy nesnažte předělávat ji. Ostatně, podle vašeho popisu se vaše povahy optimálně doplňují.
