Než přišel, mlátili se hrdinové s bídáky v hollywoodských filmech postaru pěstmi do brady. Pak se najednou začali kopat ve výskoku s otočkou. Ale to, že na celá desetiletí dopředu změnil akční filmy, se Bruce Lee už nedozvěděl.
Stalo se to 20. července 1973 večer v Hongkongu, kdy měl večeřet s "Jamesem Bondem" Georgem Lazenbym, aby ho přemluvil k hraní ve filmu Hra smrti. Nejdřív se však stavil spolu s producentem Raymondem Chowem v bytě herečky Betty Ting Pei. Odtud už producent odešel sám s tím, že Bruce Lee za ním na večeři dorazí později, protože ho bolela hlava a chtěl si na chvíli lehnout. To je oficiální verze. Později se říkalo, že Betty byla Leeova milenka.
Ať tak či tak, večer se vyvinul jinak a skončil tragicky.
Betty dala Bruceovi prášek jménem Equagesic, a když později producent volal, kde je Lee, herečka mu řekla, že se ho snažila už dvakrát vzbudit, ale vůbec nereagoval. Producent dorazil co nejrychleji a i on se snažil spícího muže vzbudit. Neúspěšně. Pak telefonoval svému lékaři, který mu doporučil jediné: zavolejte záchranku.
Ale už bylo pozdě. Když houkající sanitka dorazila do nemocnice, skupina čekajících lékařů mohla konstatovat jen smrt třiatřicetiletého muže, který zdánlivě kypěl silou a zdravím. Příčina smrti: otok mozku.
Tak skončila kariéra, která svým způsobem ještě ani nezačala. Hlavní úspěch totiž přišel až posmrtně.
Paradoxní je, že kdyby od něj okolí očekávalo velký úspěch, vsadilo by na to, že z něj bude tanečník.
Amerika nechce Asiata. Zatím
Bruce Lee zřejmě nikdy neměl malé cíle. Když tento drobný, hubený a brýlatý mladík plul v roce 1959 do Ameriky, kam ho poslali rodiče, prohlásil, že bude Johnem Waynem, Jamesem Deanem a Charlesem Atlasem, což byl bývalý slavný kulturista.
Ale taky mohl chtít být slavným tanečníkem. Vyhrál totiž mistrovství Hongkongu v tehdy módním tanci ča-ča a na parníku učil z dlouhé chvíle tancovat pasažéry. Tím se rychle propracoval z kabiny třetí třídy do první.
Bruce jel vlastně domů. v USA se totiž narodil. Bylo to v listopadu 1940 a jeho otec, známý hongkongský operní pěvec a herec, brousil už skoro rok po Americe, kde v čínských čtvrtích zpíval se svým souborem krajanům. Pak se i s rodinou vrátil, ale dítě bylo podle zákona americkým občanem.
Bruce se vlastně nejmenoval Bruce. Přesněji řečeno, nebylo to jeho první jméno. Narodil se jako Lee Jun-Fan, matka mu z pověrčivosti dala taky ženské jméno Saj-Fon a lékařka mu do rodného listu připsala ještě anglické Bruce.
A teď Bruce cestoval do Ameriky ne kvůli kariéře, ale aby se přihlásil o občanství. A aby ho tam rodiče ulili. Bruce, který vyrůstal v bohaté a vlivné rodině - otec umělec, matka pocházela z milionářské hongkongské smetánky - totiž dělal problémy.
V mládí měl lehké komplexy kvůli ženskému jménu, taky měl nesestouplé jedno varle a k tomu ještě jako malý chodil jako jediný chlapec do dívčí třídy. Tak si to kompenzoval pouličními rvačkami.
Začalo to s pubertou. Bruce byl opravdu divoký, a protože v té době byly ulice britské korunní kolonie Hongkongu pěkně nebezpečné kvůli přílivu uprchlíků z komunistické Číny, poslali ho rodiče na kurzy bojových umění. To se mu líbilo a brzy byl výborný. Jenže v dospívání už rvaní přeháněl tak, že měl potíže s policií. "Ještě jednou a budeme ho muset zavřít," řekl policejní komisař jeho otci.
A byl tady ještě jeden rváčský problém: Bruce zmlátil syna jednoho z šéfů čínské mafie. Proslýchalo se, že mu kvůli tomu jde možná o život. Tak ho poslali do Ameriky.
Když tam dorazil, měl v kapse sto dolarů. Dokončil střední školu, pak univerzitu a mezitím pořád trénoval. A taky učil. O bojová umění začal být mezi Američany zájem. Kung-fu, které Bruce trénoval, byla zajímavá exotika. Nic víc. Zatím.
Taky hrál občas ve filmech, samozřejmě to byly drobné epizodní roličky. Asijského hlavního hrdinu Amerika dosud nechtěla, supermana si představovala jinak.
Jenže Bruce Lee byl fakt dobrý. Vyhrával soutěže a všichni zírali, jak dělá kliky na dvou prstech každé ruky nebo jak srazí muže úderem, při němž má na rozmach jen tři centimetry.
Bruce Lee (Lee Jun-Fan)Narodil se v listopadu 1940 v San Francisku. Jeho otec byl předním hongkongským hercem, matka pocházela z rodiny bohatého podnikatele a filantropa. Krátce po Brucově narození se rodina vrátila zpět do Hong Kongu. Bojových dovedností nabyl u mistra Yip Mana, jeho výuku Wing Chun začal navštěvovat v roce 1954, ve třinácti letech. V osmnácti odjíždí do Spojených států, kde v Oaklandu otvírá svou první školu bojových umění. Protože vyučoval nejen Číňany, stal se terčem protestů ze strany čínských kung-fu škol z oaklandského chinatownu. Výsledkem byl soukromý souboj s učitelem severočínského kung-fu, v němž Bruce údajně po třech minutách poslal oponenta k zemi. Později začal svůj vztah k Wing Chun i ke všem ostatním tradičním stylům přehodnocovat. Zdají se mu příliš rigidní a nevhodné pro mnohdy chaotický ráz pouličních bitek. Jeho pokusy vytvořit "styl bez stylu", který by byl flexibilní a dynamický, vedou ke vzniku Jeet Kune Do, které spatřilo světlo světa kolem roku 1967. Kromě seriálu Zelený sršeň hrál hlavní role ve filmech Velký šéf, Pěst plná hněvu, Cesta draka, Návrat draka a Hra smrti (jeho roli později dotočil jiný herec). Zemřel 20. července 1973 v Hong Kongu. |
Nakonec kadeřník filmových hvězd jménem Jay Sebring, který jeho kousky zhlédl, při stříhání upozornil na zajímavého mladíka jednoho hollywoodského producenta. Tak dostal Bruce roli v seriálu Zelený sršeň, oživlém komiksu, kde bojuje jako mistr bojových umění Kato spolu se synem z bohaté rodiny proti zločinu. Jak se ukáže za chvíli, byl to zlomový okamžik.
Bruce však Ameriku nedobyl. V Hollywoodu mu poradili, aby se vrátil domů a natočil tam něco, čím by mohl přesvědčit hollywoodské magnáty. Tak tedy cestoval po letech zase zpátky. A tam nestačil zírat.
Vy jste Kato!
Doma byl totiž hvězdou. Zelený sršeň byl v Hongkongu hitem, lidé jej poznávali na ulici. Tak natočil rychle dva snímky, které dobyly Asii a on se stal tamní superstar. Filmy měly velmi podobnou linku: Bruce Lee je tichý, nechce bojovat, ale když vidí, jak jsou slabí lidé zabíjeni a týráni, dá se i proti své vůli do boje, přičemž jedinou ranou zabíjí muže po muži, což mu dá docela zabrat, protože je jich asi tak stovka. Pak se nechá zatknout, nebo tak něco. Zní to legračně, ale nezapomínejme, že se psal teprve začátek 70. let.
Když se v Hollywoodu doslechli, na co chodí Asie do kina, podrbali se na hlavě a povolali Bruce zpátky.
Začal točit film Návrat draka.
Šest dní před premiérou si však vezme prášek na bolest hlavy a zemře.
New York Times odbude jeho smrt osmi větami. V jedné z nich je napsáno, že jeho filmy "pomáhají i těm nejhorším italským westernům vypadat jako nejvelebenější a nejuctívanější díla rané sovětské kinematografie". Není divu: jak po letech napsal časopis Time, do té doby ho mohli diváci vidět jen ve třech filmech, z toho jeden byl nekoukatelně špatný a dva koukatelné, ale taky špatné.
Není to však konec. Je to začátek posmrtného života Bruce Leeho.
Změnil nejen Hollywood
Dnes, čtyřicet let po smrti, je muž, který vlastně nebyl herec a natočil jen pět filmů, skutečně známější než za svého života.
Ročně pořád pozůstalým vydělává dva miliony dolarů, má sochy nejen v Hongkongu, ale i v Kalifornii a bosenském Mostaru. Časopis Time ho zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí 20. století. Má otisk na hollywoodském Chodníku slávy a o jeho smrti se šíří spiklenecké teorie, což je také jeden z neklamných příznaků hvězdné popularity.
Natočili o něm spousty filmů, dokonce jeden padesátidílný dokument. A History Channel přidal další s titulem Jak Bruce Lee změnil svět.
A v tom to je, on to opravdu udělal. Hned několikanásobně.
Po jeho smrti oblétla svět vlna kung-fu (on sám říkal gung-fu, protože tak je to správně v kantonské čínštině). Tehdy samozřejmě existovalo džudo či karate, ale tyto sporty dělala jen malá skupinka lidí. Ostatní bojové sporty, které považujeme za běžné, skoro nikdo neznal.
Mělo to dvojí dopad. Jeden se projevil před kamerou. Kdo nezažil časy před Brucem Leem, neumí si to představit, ale může se aspoň podívat na filmy: do té doby se lidé opravdu mlátili jen pěstmi. A považte, nikoho nenapadlo vyskočit a kopnout.
Bruce Lee tak změnil Hollywood a to, na co koukáme. S otočkou a ve výskoku prokopl pomyslné dveře. Bez něj by tak nebyl Jean-Claude van Damme, Karate Kid, Chuck Norris a zřejmě ani celá kategorie akčních filmů, takže jinde by byli i Arnie Schwarzenegger, Sly Stallone a další.
A současně s tím udělal Bruce Lee průlom i v tom, čemu dnes říkáme fitness. Je jeden ze svatých patronů kultu těla, té téměř mystické víry posledních pár desítek let, že překonáme vše včetně stárnutí, slabosti a nepřízně osudu správnou kombinací tréninku, zdravé výživy, případně duchovního cvičení. A že silou vůle a námahou vytvarujeme a přeprogramujeme vlastní těla jako bohové.
Obojím, tedy filmy i sportem, nakonec zasáhl i ty, kdo se jen dívali. Bruce Lee byl totiž nepravděpodobný hrdina. Nevypadal jako Schwarzenegger, se svými 171 centimetry byl hodně průměrného vzrůstu. Ale tím, že z malého těla udělal velkou zbraň, s níž porážel narostlé Goliáše, se stal pro generaci hubených teenagerů novodobým Davidem, protože jim dodal iluzi, že oni se taky mohou postavit silnějším, kteří tyranizují okolí. Byl vzorem, který se mohli pokusit napodobit.
Také jim dal důležité poselství. Totiž že skutečná hodnota bojových umění není v tom naučit se bojovat, ale v tom, že když se naučíte bojovat, získáte takovou sebedůvěru, že se nemusíte bránit bojem. Bruce Lee totiž neměl jen ruce a nohy, ale i hlavu. Psal básně a zajímal se o filozofii. Na ten krátký život toho stihl dost.
Když zemřel, bylo mu jen 33 let. Jeho rakev nesli Steve McQueen, James Coburn, Chuck Norris i George Lazenby.
A místo pointy: ve stopách otce se vydal Bruceův syn Brandon Lee. Jako on se narodil v Kalifornii, jako on pak žil pár let v Hongkongu. Jako on začal studovat kung-fu a hrát. A jako on zemřel při dokončování svého pátého filmu.
