Je konec potupného čekání, až manželka nebo přítelkyně zmizí ve sprše, je konec kradmého hledání jejího mobilu a trapného zkoumání esemesek, jestli nepíše příteli, s nímž ji mnohem víc než s vámi vzrušuje třeba povídat si o Dostojevském. Tyhle věci, při nichž se stydíte sami za sebe a ona vás při nich ještě může nachytat, už nemusíte dělat. Rovnou na ni můžete nasadit špionáž na bondovské úrovni.
To, co měl on, už můžete mít taky.
Přesně tak to udělal třeba Danny Lee Hormann, který podezříval svou ženu, že se někam chodívá bavit o literatuře. Tenhle šestačtyřicetiletý muž z Minnesoty si pořídil pár špionážních hračiček, které mu umožnily sledovat ji při každém kroku, zatočení volantu a kliknutí myší.
Je to snazší, než byste si mysleli. Odborník se nediví, zato pro laika je to docela šok. Hormann si pořídil odposlouchávací zařízení pro její mobil. Na auto jí připevnil maličkou štěnici, která mu hlásila polohu, kde se právě nachází. A na domácí počítač koupil program, jenž mu podával hlášení, kam posílala e-maily, kdo psal jí, o čem a samozřejmě jaké stránky si prohlížela.
Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Pravda vyšla najevo. Ale byla to trochu jiná pravda, než jak si ji pan Hormann představoval. Paní snadno zjistila, že je něco špatně, protože muž pořád věděl, kde je, co komu napsala, co kdo napsal jí a co zajímavého četla. Taky děti, které už nebyly nejmenší, z otcových řečí pochopily, že ví víc, než by měl.
Nakonec to dopadlo tak, že matka s potomky společně pročesávali byt i garáž a hledali skryté kamery, přespávali na chatě u jezera a chodili si šeptat na zahradu, protože věřili, že v domě je i odposlouchávací zařízení.
Nakonec paní Hormannová, která se v médiích dušovala, že nikdy nebyla nevěrná, podala žádost o rozvod. A pan Hormann šel za špehování sedět, byť jen na třicet dnů. Nebyl jediný, kdo něco takového zkusil. Vlastně je to už docela běžné.
Kamera v kravatě nebo krabici na kapesníky
Hormannova taktika je pro podezřívavé partnery takřka běžná. Najednou si mohou pořídit vychytávky, jaké kdysi byly jen ve špionážních filmech. A protože jsou dostupné, lidé berou vyšetřování do vlastních rukou. Přístroje nejsou drahé, některé jsou dokonce vysloveně levné. Tedy na to, co všechno s nimi můžete dělat.
Žijeme v době, kdy se i slídění demokratizuje: technika, která kdysi byla dosažitelná jen vládám nebo velkým institucím, je dneska přístupná komukoliv. Je to součást širší přeměny moderního soukromí, kdy i nejosobnější sféry života - domov, rodina, přátelé a všechno intimní - mohou být snadno vystaveny pohledům zvenčí, aniž to dotyční tuší.
Jak je to snadné, a je s podivem, že se nad tím nikdo nepozastavil, ukázala kdysi už kuřimská kauza. Ta začala, když si jeden muž chtěl spustit elektronickou kameru na hlídání miminka a omylem mu naskočily obrázky z jiné kamery v ulici, na níž byl otřesný záběr nahého a svázaného chlapce. Tehdy ten objev posloužil odhalení zločinu, ale člověka napadne: jestliže to jde náhodou, jde to i úmyslně. A tak lze asi docela dost dobře stejným způsobem získat například záběry, jak nějací manželé ohnivě diskutují o Dostojevském na kuchyňské lince.
Ale proč uvažovat takhle složitě. Stačí hrábnout do google a uvidíte, že je to opravdu jednoduché. Amatérští domácí špioni mají spoustu možností.
Třeba GPS Tracking Key, o němž se v nabídce píše, že je to celosvětově nejoblíbenější lokátor. Pokud chcete vědět, jestli má manželka nebo manžel opravdu celodenní jednání na pozemkovém fondu v sousedním městě, je to pro vás ta pravá věc. Ukazuje pozici vozidla "vteřinu po vteřině s pětadvacetimetrovou přesností", takže vám na mapě ukáže adresu, kde auto parkuje. Je voděodolný a je vybaven silným magnetem, s jehož pomocí může být "během vteřiny přichycen pod autem". V popisu je také uvedeno, kdo by mohli být jeho uživatelé: kromě rodičů sledujících pohyb vozu řízeného dospívajícím potomkem, majitelů firem zajímajících se o pohyb zaměstnanců a služebních vozů, policistů a soukromých oček jsou to také manželé či manželky, kteří chtějí "potvrdit či vyvrátit podezření z nevěry či nežádoucího chování". Dá se to koupit za 139 dolarů. Před takovými dvaceti lety by něco podobného vyšlo na tisíce dolarů.
Ale proč něco takového hledat v Americe, když se podobné vychytávky prodávají i u nás? Lokátory jsou cenově víceméně srovnatelné, špičkou je zřejmě GPS lokátor Exclusive, který je v nabídce jednoho prodejce označen výrazným nápisem Doporučujeme. Stojí přes sedm tisíc a kromě aktivního módu má také pasivní, což znamená, že se souřadnice míst, kde se sledovaný vyskytuje, zaznamenávají na paměťovou kartu, ze které si pak můžete přehrát, kudy všude auto v posledních dnech jezdilo. Kromě toho vám na požádání pošle esemesku s aktuální polohou nebo můžete pohyb sledovat v aplikaci na vašem mobilu.
Ale to není zdaleka všechno. Dneska už opravdu nepotřebujete soukromého detektiva, protože všechno si obstaráte svépomocí. Když lze sledovat pohyb auta, lze také sledovat pohyb člověka. Buď přes jeho mobil, nebo tak, že do jeho tašky, kabelky nebo podšívky kabátu schováte maličký lokátor. Takový GPS Mini Locator váží čtyři deka, je přesný na pět metrů a stojí pod tři tisíce korun. Jsou i menší za necelou tisícovku, oficiálně je můžete dát pejskovi na obojek.
A chcete fotky nebo zvukovou nahrávku? Žádný problém. Například taková kamera Pinhole, tedy špendlíková dírka, nahrává ve vysokém rozlišení a navíc za špatných světelných podmínek, jaké by mohly panovat v ložnici, že? Přitom vyjde jen na patnáct stovek. Nekupte to.
Ale můžete nastražit i kameru v krabici na kapesníky, v termosce, podstavci, adaptéru, kabele, flešce, budíku. A kdyby vám chtěl váš kamarád pomoci a brigádnicky vyrazil, aby přistihl toho druhého in flagranti, jak si drtí ruce se znalcem Dostojevského v kavárně, můžete mu půjčit brýle s kamerou, propisku s kamerou, hodinky, kravatu, aktovku nebo falešné klíčky od auta - vše samozřejmě s kamerou. To není výčet věcí, které snad někde existují, ale výčet zboží, které se běžně prodává.
Těch hračiček je spousta. Kdo chce "potvrdit či vyvrátit podezření z nevěry či nežádoucího chování" toho druhého, může si také pořídit program do domácího počítače, který mu umožní, aby "kdykoliv a kdekoliv" věděl, co si doma podezřelá žena či muž ťukají do klávesnice a na co se koukají. Program si po koupi snadno stáhne sám, a když už je po rozvodu, zase ho odstraní pomocí programu s hezkým názvem Spy DLL Remover.
I tohle může být použito proti vám, třeba v práci. Neviditelný špeh bude zaznamenávat každý úder do klávesnice, takže bude mít v paměti i to, co jste smazali. Když napíšete, že váš šéf je nehezký a nechytrý, už vás mají, nemusíte to ani ukládat, ani odeslat e-mailem.
A úplně totéž se stane, když doma váš partner či partnerka napíše e-mail příteli, který nikdy neodešle, nebo rozvodovému právníkovi, který nakonec taky vymaže. Ten druhý už to ví.
Bezpečnost především
Nová technika se vřítila do manželských vztahů jako hurikán. Hlavně asi proto, že je daleko levnější než najmout si detektiva. V českých médiích se lze dočíst, že sledování se vší parádou může vyjít až na třicet tisíc korun denně. To bude asi extrém, ale špionské hračičky budou v každém případě levnější. A tak se píše nová kapitola rozvodů a rozpadlých vztahů.
Loni v česku dostal devítiměsíční podmínku muž, který sledoval pohyb bývalé přítelkyně pomocí lokátoru, který připevnil na auto. Faktem je, že už předtím mu soud zakázal, aby se k ženě přiblížil, což tím porušil.
V Americe je samozřejmě příkladů spousta. List Wall Street Journal citoval v této souvislosti rozvodového právníka v Atlantě, který řekl, že téměř každý případ nevěry, který má na stole, začal tím, že jeden člověk z manželského páru sám pátral kolem toho druhého. Firmy prodávající příslušné přístroje hlásí raketový vzestup prodejů a zisků. A výroční zpráva Americké akademie rodinných právníků uvedla, že 92 procent všech dotázaných členů zaznamenalo markantní nárůst důkazů získaných špehováním, ať už to bylo pouhým čtením esemesek a e-mailů, nebo sofistikovanějšími metodami jako třeba stopováním pomocí přístroje sledujícího polohu aut či mobilu.
Je v tom ale háček. Smí se to?
Například Jay Ciccarone, otec rodiny žijící poblíž Filadelfie, napíchl rodinný počítač, aby se konečně dozvěděl "pravdu". Proces se vlekl několik let, spravedlnost byla vrtkavá, Ciccarone málem skončil ve vězení, ale nakonec vyhrál. Pomohlo mu, že mu jeho bývalá žena tehdy četla pro změnu e-maily. Byl to docela zajímavý problém: číst cizí e-maily se může, ale koukat někomu pod prsty tím, že si na to pořídíte software, už ne.
Žena v Nebrasce, která vykuchala plyšového medvídka, jehož měl manžel pověšeného jako talisman v autě, a do útrob mu vložila odposlouchávací zařízení, dopadla hůř. Soud ji uznal vinnou. A muž v Iowě, který dal do společné ložnice budík s kamerou, byl odsouzen také, protože porušil ženino právo na soukromí.
Není sporu, že firmy špionské nádobíčko mohou vyrábět a prodávat. Ostatně, tváří se, že není určeno pro žárlivé manželské páry, to je uvedeno cudně až v pozadí. To hlavní je oficiálně byznys - sledujete přece svá firemní auta nebo zásilky v kontejnerech. A pak jsou tady samozřejmě děti a senioři - sledujete, kde jsou, případně co doma dělají. A nemůže scházet ani velké americké téma, osobní bezpečnost. Jak uvádí jedna firma na svém webu, "špionské pomůcky vás udělají bezpečnějšími. Ukončí starosti a dodají vám větší kontrolu nad vaším životem". A nad manželkou nebo manželem případně taky.
