Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Předlistopadový sex-appeal: podívejte se na krásky z kalendářů

Decentně odhalená ňadra, okatě dvojsmyslné pohledy, trochu strnulé pózy. I doba byla tehdy strnulá. Pak se v listopadu 1989 jak by najednou změnila. Jak moc, připomínají i tehdejší firemní kalendáře, které vsadily na ženskou krásu.
Vzrušení na pracovišti? A co plán? Pozemní stavby Hradec Králové, kalendář pro...

Vzrušení na pracovišti? A co plán? Pozemní stavby Hradec Králové, kalendář pro rok 1990 | foto:  Dan Materna, MAFRA

Hana Trinerová z Oseku u středočeských Hořovic má kalendářů celkem přes třináct tisíc, sbírá je od roku 1975. Mohla za to vlastně funkce obecní nástěnkářky. „Místní svaz žen mi tehdy přidělil na starost vývěsní skříňku a já musela shánět výzdobu na výročí a státní svátky, Vánoce, Velikonoce,“ vzpomíná. Kalendáře se ukázaly být bohatým zdrojem fotek i ilustrací.

„Nejprve jsem z nich jen vystřihovala obrázky, pak mi jich ale začalo být líto,“ popisuje začátek své sbírky. Katalogizaci dělala nejdřív ručně, teď už na počítači. Vede ji s příkladnou pečlivostí: název kalendáře, popis každého jednotlivého listu, jméno fotografa, vydavatel, název firmy či instituce, která se jím propagovala.

Ještě důkladnější je u kalendářů s obrazy, láska k malířství byla ostatně druhým motivem její sbírky. „Obrazy se mi vždy líbily,“ říká: „Neumím malovat, všemu nerozumím, Jan Bauch je pro mě neznámá, u Emila Fily nepoznám, jak ten který obraz vůbec patří. Mám ráda například krajiny. Umění vás zlepší, člověk, který ho má rád, není hrubý.“

U kalendářů s obrazy ve svých katalozích zaznamenává malíře, název, datum, způsob malby, ale taky velikost v originále a kde je dnes obraz uložen. „Někdy je to trochu detektivní práce,“ směje se.

Pohádky nedám ani za Pirelli

V Česku je její sbírka unikátní. „Nikoho jiného, kdo by papírové nástěnné kalendáře sbíral, neznám,“ říká Hana Trinerová, „existuje několik sbírek látkových kalendářů, pak je spousta sběratelů malých kalendářů, o jiné soukromé sbírce nástěnných ale nevím.“ Důvod je prostý, jsou velké, těžké a objemné. Zatímco kalendáříky – kartičky se vejdou do krabic od bot, na nástěnné musíte mít stodolu. Hana Trinerová je má v „chaloupce“, jak říká přístřešku, napěchovaném od podlahy po strop.

Na jejím konci mají místo i firemní kalendáře s dívkami, sběratelčinými favority ale nejsou. „Ty zajímají spoustu mužů,“ usmívá se, sama si ale nejvíc váží své kolekce kalendářů s pohádkovými postavami: Adolf Born, Zdeněk Smetana, Zdeněk Miler. Nevyměnila by je prý ani za kalendář firmy Pirelli, který je jejím snem. Potom jsou nejvyzývavějším terčem jejího zájmu obrazy a také snímky Prahy.

„Co fotí každý fotograf z Prahy? Staroměstské náměstí, Týnský chrám… Když si tedy rozložíte kalendáře před sebe tak, jak šly časově, rok po roku, naskočí vám husí kůže, žasnete, jak vypovídají o tom, jak se mění doba,“ líčí. „Orloj se celkem nemění, ale Týnský chrám! Vidíte, že například v roce 1965 měl zatlučená okénka, vše bylo sešlé, šedivé, ošklivé… a po letech jsou okna najednou zlatá, barevná. Mám kalendáře, kde na Václavském náměstí ještě jezdí tramvaje, vprostřed stojí stromy. Vidíte, jak se mění kočárky maminek.“

Nemá ale jen Prahu, taky spoustu jiných míst, která se kompletně proměnila: dnes už neexistující kladenskou Poldovku, shořelou boudu na Pustevnách, včetně interiérů. „To už nikde jinde zdokumentované není. Ano, na pohlednicích, na známkách, ale v tak velkém formátu, na němž to vidíte úplně před očima, jako ve skutečnosti, ne. V tom jsou dějiny,“ říká.

O zdroje jejich dokumentace nemá nouzi, i proto, že když zavoláte předsedovi Klubu sběratelů kuriozit a vyšlete dotaz na sběratelku nástěnných kalendářů, odkáže vás na paní Trinerovou, aniž by vybíral z dalších jmen. Chtějí-li se lidé kalendářů zbavit, ale je jim líto je vyhodit, spolehlivě končí u Hany Trinerové. „Když zemřel starosta Čelákovic, zavolali mě. Pod postelí měl přes sto kalendářů, dostával je, když byl ve funkci, a nevěděl co s nimi,“ vzpomíná.

Žně mívá v lednu. „Kalendáře jsou v každé ordinaci, v každé prodejně, takže to jen obejdu,“ popisuje. Kalendáře si k ní nacházejí cestu ukázněně: s plnými zavazadly se vracívá z lednové schůze pražského Klubu sběratelů kuriozit, další exempláře dostává od manželových kolegů z turistického svazu. Spousta kalendářů jí chodí poštou od neznámých lidí.

Je to skoro záplava a nedostává se místa na archivaci. „Pořád jich přibývá. Teď jsem si přivezla 136 kalendářů z Havlíčkova Brodu. Už jsem si říkala, že s tím skončím, ale držím to,“ nezastírá náročnost svého koníčku. Blýská se však na lepší časy. „Ve starém zámku v Hořovicích bude muzeum a zčásti už jsem domluvená, že mi tam dají kout, kde budu mít kalendáře na závěsech,“ doufá, „uzavře se tak tím kruh. Ty kalendáře se totiž donedávna vyráběly právě v Hořovicích, kde byla pobočka Obchodních tiskáren Kolín. Dodneška tady žijí lidi, co je tiskli, takže to muzeum bude vlastně výstavou práce místních lidí.“

Autor:
  • Nejčtenější

Ostrov kanibalů. Stalinistický režim na Sibiři zrealizoval noční můru

30. dubna 2024

Pochytali na moskevských ulicích tisíce lidí, zločince, straníky, dělníky, matky od rodin....

Sex s roboty. Studie odhalila, koho láká a proč. Patříte mezi zájemce?

29. dubna 2024

Zajímají se o sex s roboty spíše lidé, kteří straní svobodomyslnému přístupu k sexu? Jaký vztah k...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Bezhlavý vekslák byl jediný Markovičův nedořešený případ. Důkazy nestačily

1. května 2024

Premium Legendární vyšetřovatel Jiří Markovič vypátral pětinásobného vraha Hojera, dostal spartakiádního...

Česko jako velmoc MHD. Kde se ve světě svezete českými dopravními prostředky

28. dubna 2024

Premium České tramvaje lze spatřit třeba v Turecku, Itálii, Číně nebo Finsku. Po celé Evropě, v Rusku, v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Československo v roce 1924: zlatá éra i zrod zla. V čem se podobá dnešku

27. dubna 2024

Premium Rok 1924. Svět už se vzpamatoval z šílené války a nastávala zlatá léta umění, zábavy a zdánlivé...

Dávali jí dva roky života. Místo toho stará paní přejela Ameriku na koni

2. května 2024

Premium Byla to asi nejvelkolepější koňská jízda Amerikou. Paní Annie přitom po třiašedesát let svého...

Uspěl navzdory Tourettově syndromu. Když s tiky bojujete, jsou pak horší, líčí

1. května 2024

Premium Narodil se s Tourettovým syndromem, nepříjemnou neurologickou poruchou. „Děláte zakázané věci, aniž...

Bezhlavý vekslák byl jediný Markovičův nedořešený případ. Důkazy nestačily

1. května 2024

Premium Legendární vyšetřovatel Jiří Markovič vypátral pětinásobného vraha Hojera, dostal spartakiádního...

Škrtiči a no-go zóny v Londýně. Fake news pomohly v 19. století represi

1. května 2024

Premium Reformy trestního zákoníku mohly v devatenáctém století učinit Spojené království liberálnějším....

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...

Do Bolívie jsem odešla kvůli smrti rodičů, přiznala sestra Romana Vojtka

Mladší sestra herce Romana Vojtka (52) Edita Vojtková (49) je módní návrhářkou a žije v Bolívii. Do zahraničí odešla...