Vzestupů a pádů jste spolu prožili víc než dost. Jaké to bylo tentokrát?
Nejhorší. Co se týče prvotního šoku jednoznačně nejhorší.
Pokaždé když jste byli dole, ve špitále, tak už tehdy jste řešili, co bude dál. I teď?
Zatím ne, protože obrázky, co kolují po internetu, můžou tohle všechno narušit. Pokud jednou video pádu uvidí, čemuž se asi neubrání, tak si nedovedu představit, že by se ještě někdy mohl postavit na start sjezdu.
Dáte mu zákaz podívat se?
To nejde, to útočí ze všech stran.
Co jste si řekli, když jste Ondřeje viděl poprvé?
Mluvil jsem na něho ještě v době, kdy nevnímal, nereagoval. Vlastně si ani moc nevybavuju moment, kdy začal vnímat. Ale první moment, kdy reagoval, byla, když jsme mu sundávali boty. Jak má frakturu v noze, která asi dost bolela, tak to řval bolestí. A to už bylo pozitivní. Už když ho odváželi na saních, náš doktor Jirka Beznoska říkal, že to bude dobré.
Prý se pak Ondřej ptal, jestli jel na medaili.
To jo, ale to jsou jen takové vtípky.
A jel?
To víme všichni.
Už jste našli příčinu pádu? Chyba lyže, hluboký sníh?
Těžko říct, záběry, co máme k dispozici, nejsou moc prokazatelné. Mohly to být spálené skluznice, protože ty se chovají, jak jsme viděli.
Co vám říkali američtí lékaři?
Řekli 40 hodin klidu a pak že to bude dobré. Kvůli otřesu mozku máme být ve střehu, pozorovat ho, měřit tlak, aby se vyloučilo všechno nebezpečí.
Zůstanete ve Vailu?
Jirka řekl, že by ve čtvrtek mohl letět domů. Uvidíme, jak se podaří přebukovat letenku.
Jak reagovali soupeři, trenéři?
S nikým jsem se nepotkal, okamžitě jsem jel pryč s Ondrou do Vailu. A závod pokračoval. Pak mi pár trenérů volalo, Kostelič přišel za Ondrou na návštěvu, spousta závodníků ho hledala v nemocnici, ale on už tam nebyl. Jakmile skončila kombinace, byli jsme propuštění. Přijeli jsme na hotel, když Kryštof Krýzl přicházel ze svahu. Byl překvapený. Kdekdo byl překvapený.
