Čísla hovoří jasně, tradiční normy a konvence berou za své. Udělejme si s pomocí aktuálního výzkumu zveřejněného v magazínu Archives of Sexual Behavior letmý výlet statistikou: počet Američanů a Američanek, kteří zažili sex s osobou téhož pohlaví, se mezi roky 1990 a 2014 zdvojnásobil. U mužů stoupl z 4,5 na 8,2 procenta, u žen z 3,6 na 8,7 procenta.
Autorka studie Jean Twenge přitom dodává, že nárůst nezpůsobili homosexuálové. Mohou za něj především bisexuální zkušenosti. „Právě toto je překvapující. Za změnou stojí zejména lidé, kteří mají sex s oběma pohlavími,“ podtrhuje Twenge.
A nejde jen o to, co lidé dělají, změnilo se i společenské klima, v němž se sexuální život odehrává. Lidé jsou tolerantnější. Zatímco v roce 1973 neshledávalo sex s osobami téhož pohlaví závadným jen 11 procent Američanů a do roku 1990 se míra takto soudných lidí vyhoupla jen nepatrně na 13 procent, dnes činí 49 procent. A mezi mileniály, tedy mladými, kteří vyrůstali na přelomu století, je to rovných 63 procent.
„Obecně to naznačuje, že se naše sexualita stala mnohem svobodnější a otevřenější, že Američané cítí mnohem větší volnost vyjadřovat se sexuálně,“ komentuje výsledky výzkumu Twenge.
Jsme bisexuální, říká polovina britské mládeže
Nejsou to přitom tak zcela premiérová zjištění, před necelým rokem přinesla dokonce mnohem větší překvapení data z Velké Británie. Odhalila, že 23 procent tamních obyvatel se nepovažuje za čistě heterosexuální. Mezi mileniály to však byla rovnou polovina.
Bylo by však chybou spojovat velkou společenskou změnu jen s generací Y. Mění se všichni. „Mileniálové nepochybně mnohem víc akceptují sex s osobou téhož pohlaví, jenže totéž platí i pro dospělé. Změna je primárně změnou doby, své postoje změnili všichni dospělí,“ zdůrazňuje Ryne Sherman, další z autorů americké studie. Její zjištění je přitom třeba brát vážně, zahrnovala totiž téměř 34 tisíc lidí.
A naznačila, že mezi muži a ženami je, co se týče hledání sexuální orientace, rozdíl. „Lesbické zkušenosti jsou nejčastější, když jsou ženy mladé. Na sousloví ́bisexuální/lesbická až do dokončení studia ́ je něco pravdy,“ popisuje Sherman. U mužů podobnou souvislost s věkem vědci nezjistili.
Jenže proč?
Velkou otázkou, kterou výzkumy kladou a která bude obnášet rozhodně náročnější práci než statistika, je, proč takový obrovský skok nastal. Twenge ho spojuje s rostoucím individualismem. Ten, jak upřesňuje, zahájila již renesance, ale od sedmdesátých let dvacátého století byl uspíšen a dnes se projevuje naplno. Podle jejích slov souvisí s tím, že společnost má dostatek zdrojů, a díky tomu si jedinec nemusí až tak dělat starosti s tím, zda jeho chování bude vyhovovat pravidlům a očekáváním širšího celku.
„Zamysleme se nad tím, jak obrovské úsilí dříve představovalo připravit jídlo. Dnes vám stačí dva dolary a mikrovlnka,“ říká Twenge. To dává člověku bezpečí – a to s sebou zase nese menší motivaci dodržovat kulturní konvence, které mu prostě nevyhovují. Nemusí se totiž bát, že by na ně existenčně doplatil.
Server bisexual.org dodává, že otázka je ještě složitější. Podle jeho autorů sice kultura hraje v sexuální identitě roli, ale z generace na generaci se rozšíření bisexuální identity nemůže až tak razantně zvýšit. Všechny obdobné studie proto neprozrazují, že by byla bisexualita rozšířenější, než kdy bývala. Odhalují jen, že se s ní lidé častěji otevřeně identifikují. Není více bisexuality, je více coming outů, jednoduše řečeno.
Kulturní prostředí to však nepochybně usnadňuje, mnohé celebrity bisexualitě klestí svými veřejnými „přiznáními“ cestu. Přihlásila se k ní například zpěvačka Miley Cyrus, hvězda Hunger Games Amandla Stenbergová, rapperka Angel Haze o sobě mluví jako o osobě bez genderu a pansexuálce, supermodelka Cara Delevingne netají svůj vztah se zpěvačkou St Vincent, herečka Kristen Stewartová na festivalu v Cannes odhalila poměr s přítelkyní Alicií Cargile. Modelka, DJ a herečka Ruby Rose zase prohlásila, že je „genderově velmi proměnlivá“ a že se každý den probouzí „ genderově neutrální“.
Ženská bisexualita mohla být evoluční výhodou
Americká studie vyšla jen tři týdny po jiné práci, která si bisexuality všímá. Výzkum Satoshi Kanazawy se týká přímo otázky „Proč vůbec?“, zaměřuje se však povýtce na ženy. To proto, že jejich sexuální orientace je považována za mnohem proměnlivější: bisexualita je u nich rozšířenější než u mužů.
Při hledání odpovědi, proč tomu tak je, vychází Kanazawa z vývojové teorie. Nezastírá, že existují i společenské důvody, ale hlavní vysvětlení podle něj poskytuje evoluce. K ruce si vzal výzkumy National Longitudinal Study of Adolescent Health (Add Health), které zjišťovaly sexuální orientaci americké mládeže ve čtyřech vlnách v rozmezí deseti roků, až do 34 let respondentů.
Při vyhodnocování výsledků průzkumu Kanazawa zjistil, že ženy, které vykazovaly proměnlivější sexualitu, měly větší počet dětí. Zvýšenou míru nestálé sexuální orientace potom výzkum nalezl u žen, které vstoupily do manželství nebo počaly děti v raném věku.
Kanazawa tedy usuzuje, že bisexualita s sebou během lidské evoluce mohla nést výhody, například v podobě početnějšího potomstva. Především však sází na teorii, podle níž byla reakcí na polygamii. Ta sice v lidských dějinách nezanechala příliš silnou stopu, ženská sexuální proměnlivost však na ni mohla být reakcí. Polygamie s sebou totiž nese rozbroje a sex mezi dvěma ženami téže domácnosti mohl být strategií k jejich překonání.
„Usuzuji, že příležitostný sex mezi spolu-manželkami umenšoval konflikty a tenze a zvyšoval reprodukční úspěch. Ženská proměnlivá sexualita se tak mohla vyvinout jako adaptace na usnadnění tohoto sexu,“ uvádí.
