Jeho autoři z Northern Illinois University si vzali k ruce dvě skupiny respondentů, jedna se rekrutovala ze členů BDSM (za zkratkou se skrývají praktiky zahrnující svazování a výcvik, dominanci a submisivitu a sadismus a masochismus), druhá ze ctitelů standardnějších intimních hrátek.
Oběma poté předložili sadu tvrzení, v nich defilovaly například postoje jako: „když jde dívka na mejdanu sama do pokoje s chlapcem, bude její vinou, bude-li znásilněna“, „za znásilnění si může, když přijde na party v příliš vyzývavém oblečení“ nebo „ženám je vlastní čistota, kterou má jen málo mužů“. Účastníci a účastnice průzkumu k nim měli zaujmout vlastní stanovisko, stejně jako k mnoha scénářům sexuální agrese, v nichž figuroval muž, který byl opilý nebo tak lačný sexu, že se „nemohl zastavit“.
Vyhodnocení přineslo závěry, které mnohé překvapí. Ano, stoupenci bičíků, dušení či psychického týrání z nich vycházeli jako slušnější. Nesvalovali vinu za sexuální násilí na ženinu zdůrazněnou přitažlivost, skrze níž „si o to říkala“, ani ji nezlehčovali mužovou opilostí. Byli v menší míře oběťmi mýtu, podle něhož si žena „ve skrytu duše přeje být ovládána mužem“ a „dává ke znásilnění podnět flirtováním“.
Tým Kathryn Klementové, Brada Sagarina a Ellen Lee přitom netvrdí, že zná stoprocentní vysvětlení rozdílu mezi těmito postoji lidí z BDSM komunity a většinovou populací. „Byla to korelační studie,“ poznamenává Sagarin. Mají však za to, že mohou nabídnout hypotézu vedoucí k objasnění.
Kultura souhlasu
Klíčem by podle nich mohl být mechanismus potvrzování a odvolávání souhlasu, jímž tato subkultura jistí své pro leckoho mnohdy hraniční praktiky. Vědci si totiž všímají toho, že hrátky s fyzickou či psychickou nadvládou doprovází pečlivé vyjednávání hranic, toho, co je pro obě strany přípustné, a striktní dodržování dohodnutého. A rovněž absolutní právo účastníka či účastnice oněch hrátek z nich kdykoli, bez jakéhokoli důvodu či povinnosti partnerovi cokoli vysvětlovat, svůj předchozí souhlas odvolat. Stačí vyslovit předem dohodnuté „bezpečné slovo“ („safeword“) a hrátky končí.
„BDSM komunita je vystavěna kolem potvrzovaného souhlasu, včetně vyjednávání, jak budou hrátky vypadat,“ připomíná Klementová. A nesouhlasí s tím, že by společné skládání choreografie toho, co bude následovat, muselo zabít chuť. „Mluvit o tom předtím, než se jde na věc, je naopak dost sexy,“ namítá.
Dodává ještě, že souhlas ctitelé BDSM sexu nechápou v módu ́zapnuto/vypnuto ́, jako že by byl dán jednou pro vždy a trval až do konce hrátek. „Bere se jako kontinuální proces,“ vysvětluje Klementová.
Právě etika takových norem a zvyklostí vede podle ní k tomu, že lidé z této komunity rozpoznávají právo každého svůj souhlas s pokračováním sexu odvolat i během hrátek. Tím se vyhýbají pasti námitky, podle níž žena své prvotní neodmítnutí intimních hrátek nemůže vzít nikdy zpět, navíc i proto, že „ne někdy může znamenat i ano“. „Považují ženy za bytosti, které mají kontrolu nad svými touhami a svými vlastními těly,“ zdůrazňuje.
Není to přitom jediný výzkum, který postoje a etická pravidla lidí praktikujících BDSM ocenil. Rozsáhlý průzkum americké Národní koalice pro sexuální svobody před čtyřmi lety zjistil, že tvrzení jako „osoba může souhlas kdykoli odvolat“ nebo „souhlas musí být předmětem trvalé debaty ve vztahu“ zastávali ve větší míře než jiní.
Dá-li vaše partnerka či partner souhlas se sexem, podle vás
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 7. listopadu 2016. Anketa je uzavřena.
