Ženám jako úspěšnějšímu pohlaví, jde-li o „multitasking“, tedy zvládání více úkolů dohromady, složily poklonu již mnohé studie. Slečny a paní jsou lepší ve stanovování bezprostředních priorit, v adaptování se na změny a v přechodech od jednoho úkolu k druhému. Vědci si všimli, že zatímco muži jsou zkraje impulzivnější, vrhnou se do činností po hlavě, ženy na úvod věnují více času promýšlení postupu. To podle odborníků znamená, že jsou lépe vybaveny k tomu, aby se ve stresové, komplikované situaci dokázaly zastavit a vyhodnotit ji i svůj přístup k ní.
Tím však poznatky vědy končily. Posunout je o kousek dál se se svým týmem pokusila Svetlana Kuptsova. Její studie vydaná v magazínu Human Physiology zdůrazňuje, že si troufá vynést jen opatrné hypotézy, přesto však naznačuje, jak si ženské prvenství vysvětlit.
Mužský mozek se musí víc snažit
Aby tajemství odlišných mozkových výkonů poodhalil, vzal si její tým k ruce 140 dobrovolníků, 69 mužů a 71 žen ve věku od 20 do 65 let. Postavil je před celý cyklus experimentů. Wechslerův test měřil jejich zvukovou a obrazovou paměť, test Delis-Kaplanové schopnost střídat pozornost, tu prověřil i další test, při němž vědci sledovali mozky dobrovolníků pomocí magnetické rezonance. To jim umožňovalo nahlédnout do procesů uvnitř mozku, sledovat, jaké oblasti se při „multitaskingu“ aktivují a jaké změny vykazuje mužský a ženský mozek.
Monitoring prokázal, že bez ohledu na pohlaví a na věk „zapíná“ pozornost věnovaná více úkolům současně dorzolaterální prefrontální oblasti, motorickou oblast, dolní parietální lalok a dolní týlní závit. U dobrovolníků a dobrovolnic, kteří byli starší padesáti let, vědci neshledali žádné rozdíly. U těch mladších však ano.
Základní odlišností bylo, že muži pod padesát let vykazovali při práci na vícero úkolech najednou vyšší zapojení dorzolaterálních prefrontálních oblastí, motorických oblastí a části mozkové kůry nazývané inzula než u žen. Právě zvýšené nároky na angažmá těchto mozkových částí může vysvětlovat, proč jsou ženy v „multitaskingu“ zdatnější. „Naše zjištění naznačují, že jejich mozky nepotřebují, oproti mužským, mobilizovat dodatečné zdroje,“ vysvětluje Kuptsova. Ženské mozky fungují zkrátka šetrněji, a proto výkonněji.
Hlubší objasnění však nenabízí ani její studie. Ani její tým neodpovídá na otázku, proč je mužský mozek zkonstruován tak, že na zvládnutí vícero úkolů najednou potřebuje víc energie. Vědě tak zbývají jen starší teorie, například hypotéza amerického psychologa Jerre Levyho. Podle ní mají mužské mozky lepší dispozice pro prostorové dovednosti proto, že se do jejich evoluce zapsala mužská role lovců, která vyžadovala dobrou orientaci. Ženy jsou pak lépe připravené na komunikaci proto, že jejich úkolem byla péče o děti.
Na Levyho by se přitom dalo podle ruské vědkyně navázat. „Jeho logiky bychom se mohli přidržet a předpokládat, že starost o děti od žen historicky vyžadovala, aby byly zdatné v ́multitaskingu ́,“ říká Kuptsova. Přiznává však, že to je pouhá spekulace. Žádné důkazy pro takovou interpretaci totiž neexistují.
Pouhá dvě procenta
Jiný letošní výzkum dodává k otázce „multitaskingu“ zpřesňující varování. Je to dovednost, kterou doopravdy zvládá jen velmi málo lidí, tvrdí. Náš mozek totiž není na zvládnutí více než jednoho úkolu stavěný, objasnil listu The New Yorker David Strayer z University of Utah. Pokud čelí více zadáním současně, vybere si zkrátka, co bude preferovat a ostatní šidí. Efektivně zvládnou pracovat na více úkolech najednou pouhá dvě procenta lidí. Ne víc.
Oni výjimeční však dokážou nejen obstarávat více činností současně, ale vykonávají je lépe, než kdyby se věnovali jen jedné z nich. Strayer dokonce zjistil, proč tomu tak je. S každou další činností totiž vykazovaly části jejich mozků, které jsou spojovány s „multitaskingem“, menší a menší angažmá. Čím víc úkolů měly jejich mozky na starost, tím méně aktivní byly, tím úsporněji, efektivněji pracovaly. „Jejich mozky dělají něco, co ty naše neumí,“ konstatoval lakonicky Strayer.
