1. Bordeaux za 69? Proboha
V supermarketech najdete skvělá vína za velmi slušné peníze, které nezklamou ani náročné konzumenty. To je ta dobrá zpráva. Jenže to bohužel platí jen pro Francii, a to je ta špatná.
Francouzi víno milují a pijí, jako se u nás pije pivo, tedy pořád. Většina nakupuje víno běžně v supermarketech, kde má jednak obrovský výběr a jednak díky stabilizovanému trhu též jistotu, že když koupí láhev zhruba za pět až osm eur, tedy od za 130 do 200 korun, dostane pěkné víno, které určitě nezklame.
U nás se však podobná francouzská vína obvykle prodávají v cenách kolem 250 až 300 korun. Bourdeaux za 69 z českého supermarketu se opravdu pít nedá. Nedá.
Rada: Pokud budete ve Francii, nakupujte bez obav. Ale Bourdeaux za 69 korun z českého supermarketu opravdu neberte.
2. Síra pro ležáky
V českém supermarketu je situace mnohem tristnější. Devadesát procent prodávaných značek by Francouz nepoužil ani k vaření (ostatně, k vaření se má používat kvalitní víno). Kvůli malé spotřebě v Česku leží víno v supermarketech poměrně dlouhou dobu v prostředí, které pro víno není úplně ideální.
Proto výrobci, kteří dělají hlavně víno pro retail, do svých produktů přidávají poměrně dost síry, která se sice jako konzervant ve víně používá od římských dob, ale pokud je jí hodně, bolí z vína hlava. Do supermarketů navíc dodávají velcí výrobci, kteří vína připravují konvenčním, tedy průmyslovým způsobem. Jejich hlavním cílem není vysoká kvalita, ale co možná nejnižší výrobní cena. Mohou za to i řetězce, tlačí na cenu a vyžadují víno pokud možno co nejlevnější.
Rada: Myslete na to, že hlavně bílá vína z velkých vinařství bývají poměrně hodně zasířena, kvůli tomu vás bude bolet hlava.
3. Když vítězí marketing
Pokud koupíte v supermarketu moravské víno za 100 korun, v 99 případech ze sta se nedá pít (samozřejmě, na chatu k táboráku to postačí). Ještě horší je, že občas má podobnou kvalitu i víno za 200 korun, které je technologické, bez jiskry a osobitějšího projevu.
Fígl je prostý. Když máte v supermarketu v cenovém rozpětí vín od 60 korun do 200 korun vína za cenu poblíž horní hranice, nepoučený zákazník hledající kvalitu sáhne po tom dražším. Předpokládá, že bude automaticky nejkvalitnější. Zvlášť když má poutavou etiketu.
A to je velký omyl. Všechny vína jsou udělána technologicky, bez přidané hodnoty, ať mají obal sebelákavější. Je třeba to zopakovat: Nejsme ve Francii. Ale ani v Rakousku, i tam totiž koupíte za 200 korun v supermarketech výborná vína od frankovky až po vlašák.
Rada: Dražší neznamená lepší. Dokonalý obal ještě nezaručí dobré víno.
4. Sledujte testy vín
Ale zpátky k našim obchodům: Je tedy možné najít a vybrat něco zajímavého a pitelného? Občas ano, ale nikoliv způsobem pokus omyl. Pokud chcete občas nakupovat v supermarketech, je třeba hodně přemýšlet, pozorně číst etikety na víně a sledovat testy vín, které provádějí nejrůznější odborné servery.
Například server www.vino.tk se pravidelně věnuje testování vín ze supermarketů, takže zde můžete získat řadu cenných tipů. Ani odsud ale optimismus nekape. Když server udělal před časem test tuzemských frankovek s cenou do 100 korun, všechna vína totálně propadla.
Rada: Sleduje testování na odborných serverech – najdete tam tipy na zajímavá vína ze supermarketů.
5. Medaile napoví
A ještě jedna malá rada, tou jsou medaile. I když je u nás spousta soutěží, v nichž uspějí i průměrná vína, některé mají přece jen jistou prestiž. Když takové víno objevíte v supermarketu, může být medaile, například z Prague Wine Trophy, stejně jako označení Valtického salonu vín, určitou zárukou kvality.
Obvykle je však nákup dobrého vína v supermarketu hledáním jehly v kupce sena. Není přitom důvod absolvovat onu proceduru moc často, když je možné vína pohodlně nakoupit přes e-shopy od samotných vinařů a vsadit tak víceméně na jistotu. I když i tak jsou ceny poněkud vyšší, než by si kvalita daných vín zasloužila.
Rada: Sledujete medaile. Ty z prestižních soutěží garantují, že víno bude na úrovni.
