Storstrøm. Název oné věznice zní drsně, nenechte se jím však oklamat. Vězení na ostrově Falster je totiž pojato jako komunitní vesnička, jednotlivé domky se v ní rozprostírají v parkové zeleni kolem centrálního nádvoří. Otevřenost prostoru prý napomáhá komunikaci mezi vězni a dozorci. Součástí areálu jsou obchody, škola, tělocvičny a herna, cílem je, aby se ve vězení jeho obyvatelé cítili co nejpřirozeněji. Jako venku.
Podle dánské vězeňské správy to dává smysl. Pobyt vězně chápe jako proces jeho „normalizace“. Cílem je mu pomoci najít příčiny jeho pochybení a nasměrovat ho na lepší životní cestu. Proto prostředí káznice připomíná v řadě ohledů vnější svět, aby se v něm vězeň po propuštění naučil fungovat.
Ostatně, délky trestů odnětí svobody dosahují v Dánsku velmi nízkých hodnot. Průměrná doba pobytu „za mřížemi“ tu nepřesahuje šest měsíců (polovina současných trestů odnětí svobody je kratší než tři měsíce) a jen necelá dvě procenta odsouzených tu pobudou déle než dva roky. A proč uvozovky u mříží? Dánská vězení si zakládají na své otevřenosti, mříže tu na oknech skutečně neuvidíte. „Celý přístup vychází z toho, že vězni nemají pocit, že by byli ve vězení,“ říká reportér deníku Atlantic Doran Larson.
Peklo se nekoná
Cely, tedy spíše pokoje ubytovaných vězňů, mají veškerý komfort. Nechybí ploché obrazovky televizí na stěnách, přehrávače, mini-ledničky, limitovaný přístup k internetu (povoleny jsou jen některé stránky), běžný nábytek. Vypadá to tu jako na studentské ubytovně.
„Vybavení pokojů zajišťuje vězeňská správa, pokud někdo vyžaduje nadstandard, který si nemůže dovolit, může si na něj vydělat. Práce vězňů je chápána jako cesta k nápravě, proto jsou k ní motivováni. Například hodinovou mzdou od 4,10 do 7,30 eura (v přepočtu asi 105 až 190 korun),“ říkají správci.
Připomíná to design úsporného bydlení podle moderního trendu, takhle ale vypadá ubytování ve věznici Storstrøm.
Dánská věznice Storstrøm je postavená především tak, aby věznici nepřipomínala.
Práce se vězni skutečně nezříkají, protože jim často umožňuje pohyb mimo vytyčený areál káznice. Pomáhají například v městských jídelnách nebo prádelnách, po dobu výkonu zaměstnání je hlídá elektronický monitorovací náramek. A když zrovna nepracují? Kromě pobídek ke studiu, uměleckých kroužků a pravidelných sezení s psychologem a motivačním pracovníkem je tu ještě hřiště, posilovna, modlitebna.
Jako doma
Role motivačního a kontaktního pracovníka, který má na starosti své vězně, je prý nezastupitelná. „Průběžně monitoruje postup vězně a snaží se mu zprostředkovávat kontakt se světem venku. Podstatné je, aby vězeň nebyl vystaven stresu nebo například zvýšenému krevnímu tlaku. Snažíme se vyvarovat scénářů, které by z vězně po návratu do běžného života udělali alkoholika nebo adepta na sebevraždu. Snažíme se, aby si venku vedl lépe než dosud. Proto vězni studují a učí se pracovat,“ vysvětluje Larsonovi dozorce.
Americký novinář a bojovník za „otevřená vězení“ rozhodně nebyl jediným žurnalistou, na něhož udělal skandinávský vězeňský model dojem. Jako omráčený odjížděl v roce 2016 po šestitýdenním zkoumání dánských věznic i tým amerických žurnalistů a expertů na vězeňství.
Jediný bod, který je šokoval nejvíc, Lori Sextonová a Jennifer Sumnerová z deníku Washington Post po své návštěvě dánských kriminálů vybrat nedokázaly. „Zarážejících překvapení, věcí, které jsou tu úplně jinak, byla totiž celá řada,“ přiznávají.
První věc, které si podle nich všimnete, je činorodý ruch na chodbách a mezi jednotlivými pokoji. Vězni se volně navštěvují na pokojích. Všichni jsou ve vlastním pohodlném civilním oblečení, žádné mundúry. Jediné uniformy, laděné do neutrálních barev, mají dozorci. „A působí v nich trochu nepatřičně, protože zbytek osazenstva věznice vedle nich vypadá civilně, asi tak jako obyvatelstvo univerzitní koleje,“ píší redaktorky.
Vězení s uměním za milion dolarůOtevřela se v roce 2010 a stála 1,5 miliardy norských korun, tedy téměř čtyři miliardy českých korun. Věznice Halden zaměstnává 340 pracovníků, včetně učitelů, lékařů, kuchařů a dozorců. Starají se o 250 vězňů. Pobyt jednoho trestance přijde ročně tamní daňové poplatníky na 60 tisíc eur, tedy asi 1,5 milionu korun. Klasické cely tu nečekejte. O vzhledu ústavu vypovídá, že na zakoupení a vytvoření uměleckých instalací uvnitř káznice byla vyplacena suma jednoho milionu dolarů. Bachaři tu nenosí zbraně ani neletální (nesmrtící) prostředky sebeobrany jako tasery nebo obušky. „Zbraně totiž vytváří sociální bariéru mezi lidmi. Raději dáváme přednost tomu, aby tu dozorci a vychovatelé spolu s vězni vytvořili vlastní bezpečnostní komunikaci, která odstraňuje konflikty prevencí,“ vysvětluje jeden z dozorců. A co tu s vězni vlastně dělají? „Od prvního dne s nimi plánujeme začátek jejich nového života, bavíme se o tom, co budou dělat po svém propuštění.“ |
„Zarážející je otevřenost celého prostoru,“ říká Sextonová. „Nejsou tu žádné vnější vysoké zdi, ploty, ostnaté dráty. V kulise vězení zcela chybí vysoké věže s ozbrojenými strážci, kteří by bránili vězňům v útěku.“
Na otázku novinářek, proč se dozorci nesnaží vězně skutečně izolovat od okolí, odpovídají správci dánských věznic překvapivě: „Je lepší mezi ně a společnost nestavět zeď. Nikdo nechce, aby se při pokusu o útěk někdo zranil nebo aby si vězni brali dozorce za rukojmí ve snaze prolomit vnější perimetr.“
Že však tedy vlastně mohou vězni kdykoliv utéci? „Ano, to je riziko, se kterým počítáme,“ říkají dozorci. Zájem vězňů o dezerci káznice potlačuje tím, že se snaží vycházet vstříc jejich potřebám. Na jídlo si vězni stěžovat nemohou. V kuchyních si ho mohou připravovat sami, podle vlastní chuti. Pokud tedy nejsou spokojeni s vězeňskou stravou, která se snaží vyhovět nejrůznějším dietetickým a zdravotním požadavkům.
Trpět by neměli ani steskem po blízkých, nárok na návštěvy mají prakticky každý den, pokud je nahlásí předem. Víkendové návštěvy se dopředu hlásit nemusí. Dozorci jsou obyvatelům věznic spíše vychovateli.
S chybami se počítá
Dánské věznice přitom zažívají tytéž problémy jako jiné káznice ve světě. I tady jsou tu a tam rvačky, i v nich se pašuje kontraband oběma směry. Počítá se s tím, prioritu má však něco jiného. „V některých případech například dozorci vědí, kdo a jakým způsobem dovnitř vězení pašuje drogy. Mohli by sice u podezřelé osoby provést prohlídku tělních dutin, ale neudělají to. Důstojnost občanů, byť jsou to trestanci, pro ně znamená víc než přísná protidrogová politika,“ vysvětluje Sumnerová. Návštěvy tu například před vlastním kontaktem s vězni nejsou prohledávány vůbec.
Otázka trestu se v Dánsku nahlíží provokativně. V mediálně známém případu si v roce 2012 jeden z odsouzených ve vězení Nyborg vypůjčil burku své návštěvy a z vězení prostě odešel. „Nikdy ho znovu nedopadli, má se za to, že utekl zpátky do Maroka. Přesto to předseda sdružení nápravných zařízení prezentoval jako jistý úspěch. Tvrdil, že ten muž se bude muset celý život skrývat nebo se do Dánska už nikdy nevrátit, aby neskončil v přísněji vedeném vězení. Tak jako tak si prý uprchlík připravil osud horší než dánské vězení,“ shrnují postoj dánských úřadů novinářky.
Řeč čísel a dánské výsledky
„Jsme si vědomi toho, že náš stávající vězeňský systém má určité nedostatky, ale pořád funguje lépe, než to, co vidíte jinde ve světě,“ hájí svůj přístup správci dánských věznic. A v leckterém ohledu je jim třeba dát za pravdu.
Vězni na exportNorsko se v posledních letech potýká s převýšením kapacity vlastních káznic. Na svobodě tu čekají na pobyt za mřížemi stovky odsouzených. Severská země ale přichází s originálním řešením. Vězni si trest odkroutí ve věznicích Nizozemska a Dánska, kde mají momentálně nadbytek místa. V roce 2014 se tak poprvé na výlet vydalo 300 norských trestanců, kteří se v devatenácti holandských věznicích přidali k 550 belgickým vězňům. Nizozemci i Dánové si tento krok chválí jako výtečný příklad přeshraniční spolupráce. Přijetí vězňů ze zahraničí totiž země zachránily pracovní místa svých dozorců. |
Počet útěků z dánských vězení? V roce 2014 byl jediný, ve vězení přitom tehdy sedělo 3 784 vězňů. Sebevraždy a pokusy o ně? V roce 2013 tři, ale pak dva roky ani jeden případ. Když přijde na násilí, nejčernějším rokem dánské justice byl rok 2013, tehdy v důsledku rvaček a útoků zahynulo pět osob. Jenže v tomtéž roce padlo ve Spojených státech, v zemi s naprosto opačnou vězeňskou politikou, násilným nepokojům za oběť 4 446 vězňů.
Dánské věznice každoročně rozdají přibližně 60 tisíc časově omezených propustek. Vězni, kteří je za dobré chování obdrží, mají možnost navštívit své blízké. „Aby se neodtrhli od kontaktu s rodinou, která je bude po propuštění čekat,“ vysvětluje vězeňská správa. Těch, kteří podmínky dočasného propuštění poruší, nejsou více než tři procenta. „Stává se, že se vězni zdrží venku o pár hodin nad povolený limit, ale prakticky všichni se do vězení vrací,“ zní inventura dozorců.
A fungují dánské fešácké kriminály jako náprava? Soudit můžeme z čísel ohledně recidivy. V Dánsku se dlouhodobě drží na 25 procentech, zatímco v USA neklesá pod 52 procent. I když dánské vězení rozhodně nepůsobí odstrašujícím dojmem, vězni se do něj vracet zřejmě nechtějí.
