Chroničtí narcisté trpí přehnaným obdivem sami k sobě, nikoho jiného si vlastně neváží. Ostatní lidé jsou pro ně jen loutky, dočasně užitečné nástroje, vhodné jen k dosažení vlastních záměrů. Chovají se arogantně, vyžadují chválu, zveličují své úspěchy. Profesní spolupráce s nimi je úmorná a partnerský život hraničí s utrpením.
Přesto nepatří všichni do jednoho koše. „Tato porucha osobnosti má různé projevy i odstupňovanou míru závažnosti. A její slabší formy pomáhají svým nositelům prosadit se v životě,“ tvrdí Malkin.
Dodává navíc, že narcismus není trvalým povahovým rysem. „V různých fázích života se chováte více či méně jako narcista. Komplexní osobnostní testy psychologů narcismus mohou identifikovat, ale jejich verdikt není definitivní. Lidská osobnost se mění a vyvíjí,“ říká.
Potvrzuje to i studie amerického Národního institutu zdraví, na které se Malkin podílel. Prokázala, že přehnané sebevědomí hraničící s narcismem je typické až pro 10 procent dvacetiletých, zatímco u šedesátníků tvoří podíl méně než tři procenta. „Zdá se, že životní deziluze a opakovaný střet s realitou fungují jako spolehlivý filtr této poruchy osobnosti,“ vysvětluje zjištění psycholog.
Život bez pochyb o vlastních kvalitách
Ale čím vám může nezdravé sebevědomí prospět? Narcista podává navenek výkon jako velmi stabilní osobnost. Je přímý a rozhodný. „Narcisté výrazně méně upadají do depresí, netrápí se osamělostí. Nejsou neurotičtí a nemají sklony k projevům úzkosti,“ popisuje Malkin.
Narcisté pod drobnohledemNarcismus se u každého jednotlivce může projevovat jinak, ale některé rysy jsou shodné. „Někteří mohou být otevření a společenští a pro společnou věc by se rozdali,“ říká Malkin. „Ale při svém altruismu si počínají natolik neodbytně, že jsou vyloženě otravní. Jiní mohou být zranitelní, uzavření, ale společné jim je, že se cítí být jiní než ostatní.“ Dalším shodným znakem je, že pozbývají empatii. „Společenský hovor je přestane zajímat v ten moment, kdy se nebude mluvit o nich nebo nebudou sami hovořit. Navázat s nimi nějaký hlubší kontakt je proto velmi komplikované.“ Paradoxní je kombinace svou následujících rysů: narcisté aktivně vyhledávají pochvalu a uznání (protože jsou přesvědčeni o své mimořádnosti), ale přitom velmi úzkostlivě a nesebevědomě dbají o to, co o nich říkají ostatní. A nejotravnější charakteristika narcistů? „Mluví. Neustále. O všem. Mají neskonalou potřebu všem sdělovat své dojmy, názory, myšlenky a postřehy a zdůvodňovat, proč je mají,“ dodává psycholog. |
Narcismus vám také otevírá dveře k lepšímu vzhledu. Ne, není to automatické, ale lidé s vyšším sebevědomím se nestydí cvičit. Věří tomu, že už krásní jsou, a tak je vlastní nadváha nebo zpocená záda v posilovně před ostatními nebrzdí. V krátkodobém horizontu bodují narcisté i při získávání kontaktů. Jsou bezprostřední a umí o sobě vytvořit dobré zdání. Považují se za blízké dokonalosti a společnost je tak zprvu skutečně akceptuje.
Já, já a ještě jednou já
Jak ovšem varují psychologové z Vancouveru, nemá to dlouhého trvání. Stačí jen pár týdnů, než je kolegové prohlédnou. Pak už jejich chování vnímají jako arogantní, nepříjemné a nepřiměřené. Ale když narcista nepotřebuje navazovat s obchodními partnery nebo kolegy dlouhodobý kontakt? Pak jen září na cestě k úspěchu.
Další kladný bod si narcisté mohou připsat během dospívání, které je po psychické stránce dost náročným obdobím. Otázky o smyslu života a hledání správné cesty, spojené s pochybnostmi a výčitkami, si totiž narcističtí adolescenti příliš nepřipouštějí. V psychologických testech si naopak vedou velmi dobře a jsou se svým životem výrazněji spokojení než jejich vrstevníci.
A jak si narcisté vedou ve vztazích? Tady už je to opravdu složité. Narcisté totiž dokážou být okouzlující, na první pohled dokonalí a svůdní. Jenže od svých partnerů očekávají a vyžadují to samé. A s věrností to nepřehánějí. „Přesto má v mírnějších formách narcismus na vztahy spíše zpevňující charakter,“ bere na sebe ještě jednou advokátskou roli Malkin.
„Dokud je narcista schopen bez obtíží přepínat mezi režimem pohlcenosti sebou samým a zaplavující péčí o milovanou osobu, je to v pořádku,“ soudí psycholog. „Narcista, který se navzdory svým přehnaně velkým snům nezřekne fungujícího vztahu a dokáže se po napomenutí od přátel držet při zemi, je v toleranci.“
