Nenápadné trojčíslí 596 rozvířilo už beztak neklidné vody mezinárodní politiky. Je to interní označení testu první čínské jaderné nálože, kterou lidová republika odpálila v polovině října 1964 ze stometrové věže nad vyschlým solným jezerem na severozápadě země. Záblesk jasnější než tisíc sluncí přišel z čistého nebe a ve Washingtonu způsobil hotovou paniku. Svůj nukleární program rozjeli Číňané o deset let dříve, zprvu se sovětskou pomocí, než se Velký kormidelník Mao koncem padesátých let s moskevskými soudruhy osudově rozkmotřil. CIA však byla přesvědčena, že čínští vědci tohoto milníku dosáhnou až někdy v druhé polovině dekády.
O detonaci se nevědělo nic moc více, než že nálož měla sílu dvaadvaceti kilotun. Nervozita popadla i indické představitele, jejichž země se s rudou Říší středu dohadovala o hranice. Indové a Američani proto uzavřeli přísně tajnou dohodu o koordinaci svých snah podívat se Maovi pod pokličku reaktoru. Špionážní satelity ještě byly v plenkách a letecké snímkování z velkých výšek rizikové. Vždyť nové sovětské rakety země-vzduch mohly sundat špionážní letoun U-2 i z výšky jednadvaceti kilometrů, jak prokázaly o čtyři roky dříve.
Zpravodajci ale přišli na třetí, nečekanou možnost: sledovat stovky kilometrů vzdálenou střelnici z vrcholku 7 816 metrů vysoké Nandá Déví.
Najednou špionem
Pár měsíců po čínském jaderném testu zrovna obcházel mladý lékař jménem Robert Schaller svoje pacienty v seattleské fakultní nemocnici, když jej rozhlasem přivolali na recepci v hlavní budově. Tam na něj čekal muž v trenčkotu a s černými brýlemi na nose, který Schallerovi jako v béčkovém špionážním filmu ukázal letenku do Indie zastrčenou ve vnitřní kapse pláště. CIA prý hledá lékaře s bohatými alpinistickými zkušenostmi, který dobře rozumí elektronice. Za službu vlasti nabízí tisíc dolarů, tedy dnešních sto sedmdesát tisíc korun měsíčně. Povahou dobrodruh Schaller s radostí souhlasil a téměř bezodkladně se začal připravovat na misi.
Doma ani v práci Schaller samozřejmě nic neřekl. Svoje neustálé mnohadenní absence, kdy se do bílého pláště vracel pohublý a s podlitinami na těle, vysvětloval tím, že byl osloven NASA a trénuje v týmu, z něhož bude vybrán astronaut-vědecký specialista. Ve skutečnosti se v horách Aljašky a na cvičištích CIA potkával s dalšími civilisty, jako byl v Americe slavný horolezec Tom Frost nebo pozdější vedoucí legendární indické expedice na Everest kapitán Mohan Singh Kohli, který se měl stát velitelem americko-indické expedice na Nandá Déví. Protože byli převážně civilisté, učili se alpinisté slaňovat z vrtulníku, pracovat s plastickou trhavinou a také pečovat o přístroj se žlutým trojúhelníkem na boku, který varoval před radioaktivním zářením.
Bohyně se mračí
Rok po prvním čínském jaderném výbuchu se tucet Američanů, Indů a Šerpů shromáždil pod horou, kterou do té doby pokořilo pouhých šest alpinistů, z nichž jen tři přežili nebezpečný sestup. Kapitán Kohli a jeho muži přitom s sebou měli nést metráky špionážního vybavení, které přes den notně komplikovalo už tak nebezpečný výstup. V noci se však u přísně tajného zařízení alespoň šlo ohřát, jeho srdcem totiž byl osmnáct kilo vážící termoelektrický generátor poháněný štěpením plutonia, schopný kamery a měřicí přístroje pohánět po dobu tisíce let.
Po několik dní se muži s cepíny v ruce a mačkami na nohou škrábali nahoru po ledovci zvrásněném zrádnými průrvami. Když konečně dosáhli základního tábora, poslední zastávky 1 600 metrů pod vrcholkem, nebe nad horou místními přezdívanou Bohyně zčernalo. Těžké mraky se honily po obloze a sílící vítr ohlašoval sněhovou bouři. Pokračovat v misi se rovnalo sebevraždě, kapitán Kohli proto rozkázal čelem vzad s tím, že se o výstup opět pokusí na začátku jarní horolezecké sezony. K překvapení svých kolegů nařídil přivázat balíček k hoře, aby si druhý pokus o zdolání hory zbytečně neztěžovali.
Týmu se podařilo utéct špatnému počasí z lopaty a rozletěl se do celého světa, aby se o čtyři měsíce později opět setkal na úpatí Nandá Déví. Když dostoupal do základního tábora, přejel mužům mráz po zádech, stejně jako mnoha lidem v Langley, ústředí rozvědky. Krabice ukrývající sedm prutů radioaktivního plutonia, každého o velikosti doutníku, totiž nebyla nikde k nalezení.
Bomba nám spadlaMnohem horší důsledky mohla mít kolize proudového bombardéru B-47 Stratojet a stíhačky F-86 v roce 1958 nad Atlantikem u pobřeží Georgie. Nikomu se nic nestalo, ale aby bombardér mohl bezpečně nouzově přistát, musel odhodit svůj náklad. Vodíková puma, kterou nesl, naštěstí nebyla opatřena roznětkou a nechat ji spadnout do oceánu se skutečně ukázalo být lepší volbou než vystavit bombu tvrdému přistání letadla na pevné zemi. Znovu objevena byla až v roce 2000 a vzhledem k okolnostem bylo naznáno za bezpečnější pumu v jejím podmořském hrobě nerušit. |
Z rychlého ohledání místa vyplynulo, že se přes skalní římsu přehnala lavina, která s sebou generátor strhla do údolí. Co když bylo zařízení při pádu poškozeno a štěpný materiál z něj uniká? Nešlo však jen o okamžité riziko: vždyť ledovec je neustále v pohybu a kontejner kvůli tomu může prasknout kdykoliv. Tající voda by ho pak mohla proprat ledovcem až k pramenu Gangy a kontaminovat pitnou vodu pro miliony lidí.
Spí v ledu
Po další dva roky vysílala CIA na Nandá Déví agenty alpinisty vyzbrojené Geigerovými detektory a kolem hlavy Bohyně kroužily vrtulníky s tehdy nejmodernějšími přístroji na palubě. K pátrání po zmizelém plutoniu se poté, co instalovali podobné zařízení na jedné ze sousedních hor, přidal i Schaller a jeho muži. Kromě několika zachraptění Geigerova přístroje však ani oni nenašli po aparátu žádnou stopu. Dobrodruh Schaller ovšem nedokázal snést pomyšlení, že opět vystoupal vrcholku Bohyně nadosah, stanout na něm ale nesmí. Jednou se proto nad ránem vykradl z tábora a bez vědomí svých druhů i nadřízených horu pokořil, což neopomněl zdokumentovat selfíčkem.
S koncem mise zapůjčil Schaller svoje fotografie a zápisky jemu přidělenému důstojníkovi CIA, aby je nikdy nedostal zpátky. Za nasazování života na vrcholcích Himálaje byla Schallerovi sice udělena špionská medaile za zásluhy Intelligence Medal of Merit, ceremoniálu se však s ním směli účastnit jen dva agenti, jimž musel medaili opět odevzdat takříkajíc do úschovy.
I po desítkách let byly Schallerovy pokusy o vydání dokumentů odráženy s tím, že CIA nemůže „potvrdit ani vyvrátit existenci či neexistenci požadovaných záznamů“. Schaller dal šerosvětu špionáže valem a stal se v Seattlu uznávaným dětským chirurgem. Svůj příběh zveřejnil až v roce 2005 potom, co velitel první expedice Kohli v Indii o jejich společném dobrodružství napsal knihu.
Zářící balíček se podle Schallerových informací CIA nejspíš nikdy nepodařilo vyzvednout. Relativně nízké množství izotopu plutonia 238, které půlstoletí starý přístroj obsahuje, není radioaktivní nebezpečnou měrou. Emitované záření alfa tak kovová schránka i led spolehlivě odstíní. To je ostatně důvod, proč stejná zařízení pohání vesmírné sondy nebo proč byla uplatněna dokonce v prvních modelech kardiostimulátorů.
Přesto byly ve vodě odtáté z ledovce naměřeny povážlivé hodnoty plutonia 239. Voda nejenže odtéká dál do obydlených údolí, ale je také klíčovým zdrojem života v Národním parku Nandá Déví, který byl v roce 1988 vyhlášen světovým dědictvím UNESCO.
