Označení bromance odkazuje na slova brother (bratr) a romance (romantika). A podotkněme, že aby vztah dostál parametrů bromance, nemůže jít o pouhé kumpánství z hospody či fotbálku jednou týdně. Podstatná je hloubka vztahu.
Pravou bromance charakterizuje vysoká emoční otevřenost a tendence ke sdílení intimity. Jen to, že s někým chodíte do posilovny, obvykle nezavdává příčinu k tomu, abyste mu vyprávěli o podezřelé bulce na svém penisu nebo traumatizujícím vztahu se svou matkou. Jenže právě to opravdoví parťáci dělají.
Slzy i objetí
Benefitem, nebo spíše přímo pilířem bromance je vzájemné sdílení dojmů a niterných pocitů. Před dobrým kamarádem své emoce neskrýváte. V bromance nejsou slzy projevem nemužnosti a místo je tu i pro pevné objetí. A že dva nebo více takových kamarádů může sdílet jeden byt, aniž by nějak ostře vymezovali své mládenecké teritorium? I to je běžné.
Ano, struktura těchto vztahů je homosociální, ale její součástí jsou muži heterosexuálního zaměření. Dokážou hodiny řešit, která pornoherečka nebo filmová hvězdička vypadá lépe nebo podává solidnější výkon. Ale bližší až intimní kontakt se ženami příliš nevyhledávají. Proč taky, po emoční stránce je parťáctví většinou zcela naplňuje.
Hoši, kteří si rozumí
Eric Anderson, spoluautor loňské studie z magazínu Men and Masculinities, připomíná, že bromance není v lidské historii novinkou. Za příklad dává americké prezidenty George Washingtona nebo Abrahama Lincolna. První jmenovaný psal svým kamarádům v době odloučení mnohastránkové upřímné dopisy, druhý pak léta sdílel s parťákem tutéž postel.
„Pohled na sdílenou intimitu mezi muži se změnil až ve dvacátém století, tato hluboká přátelství vytlačily homofobie a maskulinní vnímání ideálních přátelství,“ píše Anderson.
Při výzkumu bromance se Anderson se svými kolegy z univerzity ve Winchesteru pokusili na vzorku třicítky anonymních heterosexuálních mužů studujících v druhém ročníku jisté vysoké školy v Británii. Společné jim bylo hluboké chlapské přátelství, stálý vztah se ženou a také výrazné sportovní zaměření.
Výzkumníci zaznamenali, že respondenti popisují svůj mužský vztah jako „přátelství bez hranic“. Že nemají problém sdílet se svými parťáky hluboká tajemství nebo vyjadřovat emoce. A spát ve stejné posteli? Devětadvacet ze třiceti dotázaných v objetí s parťákem už někdy usnulo. A stejně tak není nic neobvyklého, když v okamžicích radosti nebo smutku nachází u parťáka otevřenou náruč.
Porozumění bez odsudků
„Prakticky všichni dotázaní uváděli, že se cítí svými mužskými parťáky méně hodnoceni a odsuzováni než svými přítelkyněmi,“ popisuje spoluautor studie Stefan Robinson. „Například jeden z respondentů uváděl, že prostě rád poslouchá Taylor Swiftovou a Beyoncé. To si dovolí před svým kamarádem, ale už ne před partnerkou, která onen hudební výběr považuje za nedostatečně chlapský.“
Muži s muži také snadněji překonávají vzájemné konflikty a diskutují citlivé zdravotní otázky. Hned osmadvacet z třiceti potvrdilo, že podstatné věci řeší nejprve s kamarádem, až poté s partnerkou. Díky bromance se prý také dotázaní muži snáze vyrovnali se ztrátou blízké osoby, například úmrtím otce nebo prarodičů.
„Sexuální přitažlivost, osobnost a emoční propojení. Pro bromance potřebujete poslední dva faktory, pro romanci se ženou první dvě,“ sdělil výzkumníkům jeden z dotazovaných. Další dodal, že sex, respektive jeho nepřítomnost, je vlastně jediný rozdíl mezi bromance a normálním vztahem se ženou. Život s parťákem je prý plný výhod bez zbytečných komplikací, což se o heterosexuálních vztazích říct nedá: „Milenky přicházejí a odcházejí, ale bromance může vydržet celý život.“
Zneklidňující zprávy pro ženy
V souhrnném verdiktu by Stefan Robinson nahlížel na bromance kladně. Jedním dechem však dodává několik varování. „Muži žijící v popisovaných přátelských vztazích s muži totiž necítí potřebu prohlubovat svůj vztah se ženami,“ připomíná. „Vzhledem k tomu, že mladí muži už nyní prožívají opožděný nástup dospělosti a delší období dospívání, může ještě další odklad v podobě vedení funkčního nesexuálního vztahu s mužem výrazně snížit šance na založení funkčního heterosexuálního vztahu. Mileniálové tak například mohou odkládat vážná rozhodnutí, například sestěhování s partnerkou do jedné domácnosti a tím odsunout i plánované založení rodiny.“
A nejen to, v konečném důsledku mohou chlapské vztahy snížit pravděpodobnost toho, že muži s ženami nějaké smíšené páry vůbec vytvoří. „Muži žijící si svou bromance totiž ženy příliš nepotřebují,“ varuje Robinson.