Začátek párového vztahu se pyšní líbánkami, zamilovaností, je plný touhy, žádostivosti, která není dotčená stereotypem. Sex není zevšednělý, je nový, jiskří sám od sebe. Jak však plyne čas, sexuální napětí slábne, ztrácí původní prudkost a intenzitu. Jakoby na oplátku se vztah obohacuje o silnější pocit bezpečí, opory, vzájemné podpory, blízkosti, intimity nesexuálního rázu. Uspokojovat zároveň sexuální potřeby a poptávku po péči, po vzájemném opatrování se je tedy pro monogamní svazek výzvou.
Život ve třech |
Mají však výhodu svazky polyamorické, v nichž nacházejí se vzájemným souhlasem azyl více než dva lidé? Na tuto otázku se rozhodly odpovědět Rhonda Balzariniová a Amy Muiseová z York University. Jejich studie otištěná v magazínu Social Psychology je přitom vůbec první, která zkoumá sexualitu a podporu jako dva faktory monogamních a polyamorických vztahů, jak připomíná server Science Blog.
To nejlepší z obou světů: víc sexu i opory
K ruce si nevzaly jen více než jedenáct stovek partnerů a partnerek z polymorických svazků, ale též přes dva tisíce mužů a žen žijících v páru. Jejich zpovídáním vědkyně seznaly, že v polyamorických vztazích představuje větší zdroj péče, starostlivosti a podpory primární partner, tedy ten, který je v dotyčném vztahu déle. Je větší oporou nejen než sekundární. Jako zdroj podpory podle výzkumu hraje větší roli i ve srovnání s partnery monogamního vztahu. Naopak sekundární partner se v polyamorických svazcích pojí především se sexuálním aspektem vztahu. A je v této roli opět silnější než partner monogamního svazku.
„Jedním z klíčových poznatků, které si z výzkumu odnášíme, je, že polyamorické vztahy pravděpodobně diverzifikují naplňování potřeb. A to jim umožňuje zažívat to nejlepší z obou světů, tedy dopřávat si jak vysoký stupeň sexuálního uspokojení, tak intenzivní péči, podporu, starostlivost,“ uvádí v článku pro server PsyPost Balzariniová.
Distribuce naplňování potřeb v rámci polaymorického vztahu je svým způsobem asymetrická. Pokud se vyšší míra erotického vzrušení pojila se sekundárním partnerem, byl primární spíše pečovatelským, podpůrným faktorem. Pokud však poskytoval intenzivnější sexuální náboj primární partner, byl sekundární významnějším poskytovatelem zázemí, opory.
Studie naznačuje, jaké motivy mohou vést k polyamorickým vztahům, podle Balzariniové si je však možné položit otázku, zda ze zjištění nemohou mít prospěch i monogamní páry. A to navzdory tomu, že neumožňují, aby se lepší, vydatnější uspokojení obou druhů potřeb realizovalo tím, že se dveře otevřou dalšímu muži či ženě.
Trendy v sexu pro rok 2019: nemonogamní vztahy, technologie a hodně debat Společnost se pohybuje, stereotypy a diktáty se rozpadají, rostou možnosti svobodné volby, lidskými vztahy stále víc prorůstají technologie. Přirozeně se mění i sex a sexualita. Přečtěte si, jak se do ní pulsující doba otiskne podle prognózy výrobce erotických pomůcek. |
Naplnění dotyčných potřeb mohou účastníci monogamního svazku hledat i mimo jeho úzký rámec. Podporu, ale i intelektuální podněty, může poskytovat například rodina, přátelé. A vnějším zdrojem uspokojení sexuální potřeby může být například pornografie. Právě tímto směrem se chce Balzariniová vydat v příští práci.
Server ZME Science přitom v souvislosti s jejím výzkumem připomíná, že většina lidské společnosti dnes žije v monogamních vztazích, a platí to jak pro heterosexuální, tak homosexuální. „Může tedy existovat mnoho důvodů, proč je monogamie kulturně nadřazená polygamii, byť založené na souhlasu. A věda snad někdy přijde s vysvětlením,“ dodává.
Žárlivost monogamních svazů, komperze polyamorických?
Server Bustle v aktuálním článku upomíná i na to, že navzdory rostoucí popularitě polyamorických vztahů v nich v roce 2014 ve Spojených státech žilo pouze čtyři až pět procent obyvatel. Daniel Saynt z The New Society for Wellness na vysvětlenou uvádí, že pro společnost není snadné vyrovnat se se zcela jiným emociálním obsahem polyamorického vztahu.
Zatímco koncept žárlivosti, za níž je obava, že přijdeme o druhého nebo o jeho pozornost, známe a máme k němu blízko, polyamorické vztahy jsou založeny na komperzi. Ta je blízká empatii a představuje potěšení z potěšení druhého. „Představte si pocit, který zažíváte, když váš kamarád najde práci nebo když vaši rodiče úspěšně projdou léčbou. Je to pocit radosti z radosti ostatních,“ líčí Saynt. V polyamorickém vztahu má komperze podobu potěšení z toho, jaké potěšení partner zažívá s někým jiným.
Neuropsycholožka Cynthia L. Doughertyová však přesto tvrdí, že naše mozky jsou naprogramovány k monogamii. „Jsme geneticky monogamní,“ říká. To však neznamená, že by to muselo z monogamie dělat výlučný princip. Můžeme se totiž podle ní přeprogramovat, chceme-li.
Víc lidí na lásku i na sex: moje zkušenostMáte zkušenosti s polyamorickým vztahem? A podělili byste se o ni se čtenáři, budete-li chtít, i anonymně? Ozvěte se na e-mail redakce@xman.cz. |
I to souvisí s vývojem vztahu od touhy a žádostivosti po vztah, v němž hraje větší roli vzájemná vazba, pocit sounáležitosti a vzájemného závazku, pocit, že vztah je domovem. Právě když se vztah začíná překlápět do prostoru, který znamená především bezpečí, je totiž obtížné představit si, že by se bylo možné o partnera dělit.
Žárlivost vysvětluje Doughertyová jako sílu, která je spouštěčem procesů strachu, hněvu, nejistoty, která vyplavuje hormony testosteron a kortizol. Následkem je sociální bolest. Naše potřeba monogamie je poté podle vědkyně prostě prostředkem, jak se před onou sociální bolestí chránit. Je její prevencí.
Dougherty však poznamenává, že důležité je naučit se chápat žárlivost jako morálně neutrální emoci. A že to platí jak pro toho, kdo chce překročit monogamní vztah, tak pro toho, kdo v něm chce žít. Klíč podle ní spočívá v kritickém myšlení. „Naučte se používat přední laloky mozku,“ vzkazuje Doughertyová, srozumitelněji však vysvětluje: „Když jste žárliví, nedokážete to potlačit. Můžete však přesměrovat své myšlenky ohledně následků. Pilířem je komunikace a perspektiva. Myslete na to, o čem přemýšlí a co cítí váš partner.“
Polymorie jako zkáza a cesta na okraj
Sexuoložka Jill McDevittová však zdůrazňuje, že polyamorie může být vylepšením spokojeného vtahu, ale ne lékem na svazek kolabující. „Viděla jsem polyamorii, která fungovala jako sen, ale i příklady, kdy zcela rozvrátila manželství,“ uvedla. „Je-li svazek zdravý, šťastný a bezpečný, funguje polyamorie mnohem lépe, než když se k otevřenému vztahu sáhne jako k prostředku jak ’napravit’ věci, jak uspokojit hlavní emocionální nebo sexuální potřeby, které nejsou v primárním svazku naplněny, nebo jí zalepit nevěru.“
A není pro každého. „Polyamorie je sociální risk. A je považovaná za něco, co jde proti společnosti, proti zavedenému pořádku. Může proto přitahovat jedince, kteří mají zkušenosti, tendence a ’talent’ pro to, být společností marginalizováni,“ nezastírá McDevittová. Podtrhuje, že polyamorie není pro všechny: „Ne všichni jsou schopni podstoupit emociální úsilí, které je k udržování úspěšného polyamorického vztahu zapotřebí.“
Ti, které vyhlídky na polyamorický vztah lákají, by se předně měli zamyslet nad stávajícím vztahem a nad tím, zda víc lidí unese. „Víc lidí totiž může znamenat okořenění primárního vtahu, ale také větší tlak,“ uzavírá server Bustle.
Dovedete si představit, že byste žili v polyamorickém vztahu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 1. dubna 2021. Anketa je uzavřena.
