Dodává však, že nejsilnější je ten, kdo dokáže pomáhat a zastat se těch, kdo to sami nezvládnou. „Myslím, že nesobectví je hybatelem. Člověk by měl žít podle svého, ale neměl by myslet jen sám na sebe. Měl by zkusit být šetrnější k přírodě, zamyslet se nad plýtváním, ubližováním zvířatům. Měl by si uvědomit, že všichni jsme součástí jednoho světa a potřebujeme se chovat ohleduplně. Stačí málo a všem se to vrátí,“ soudí.
Podívejte se na fotky MOgirl Nikol |
Řídí se tím i ona sama. Dokladem je například její vlastní charitativní kalendář na rok 2020, jehož výtěžek půjde na psí útulek. „Už se nemůžu dočkat, až vybrané peníze předám,“ těší se, až se fotografie přetaví v materiální pomoc.
MOgirl NikolJejím favoritem z jídelního lístku je jednoznačně tofu. „Nejsem jen jeho milovník, nedokážu bez něj fungovat,“ směje se a dodává, že nemusí naopak grep a čokoládu. Jejím oblíbeným filmem je již dlouho Requiem za sen Darrena Aronofského. |
Fotit začala Nikol už v šestnácti letech a nebylo to pro ni jen přivýdělkem. „Svým způsobem je pro mě focení terapií. Dokážu se u něj odreagovat, na chvíli zcela zapomenout na nepříjemnosti. Mám ráda i pocit uspokojení, když vidím výsledek,“ líčí. Kromě toho již čtvrtým rokem doučuje čínskou holčičku, které je teď deset let.
Po všem může zůstat zkušenost, poučení
Měla-li by se vystihnout pěti slovy, sáhla by po charakteristikách nevyzpytatelná, přímá, křehká, přítulná a horkokrevná. A znovu opakuje, že hodnotou je pro ni nezávislost. A přiznává ji i druhým. „Nezajímá mě, co o někom říkají ostatní. Ke každému člověku, kterého poznávám, přistupuji jako k čistému, nepopsanému papíru. Nechám ho, aby se projevil a ukázal mi sám sebe. Vždy si chci udělat na člověka názor sama. A mám to tak v životě obecně,“ říká.
MOgirls: dívky k nepřehlédnutíMají jiskru, osobnost, často tetování a piercing, pestrobarevné vlasy, nekonvenční účesy. Nejsou otrokyněmi stereotypního diktátu ideálu krásy ani konvenčních společenských norem. Jsou zajímavé, protože jsou své. Magazín MOmag.cz dává šanci dívkám, které se nebojí vybočit. |
Na svém životě by přitom neměnila vůbec nic. „I když to zní jako klišé. Respektive je hodně věcí, které bych ráda udělala jinak nebo je vůbec neudělala. Ale nechci nad nimi truchlit, protože už to stejně změnit nelze. Důležité je se ze všeho poučit, vzít si z toho to dobré. Já se například naučila vážit si díky určitým situacím ještě víc daného okamžiku. Naučila jsem se omlouvat a říkat druhým, že je mám ráda, a také podle toho jednat. A to by se bez věcí, které jsem pokazila, nestalo,“ soudí.
Tetování nabízí své tělo již dlouho, většinou sahá po přírodních motivech, na její kůži však najdete též akrobata, smrtku, robota. Vše přitom začalo nevinným malým nápisem „Adesso o Mai“ na zápěstí. Poslední tetováním je přitom spojení pokémona Charmeleona a Chestera Benningtona. „Říkám mu Chestermeleon,“ usmívá se. A plánuje zaplnit zbývající volná místa na těle, aby všechny prvky tvořily celek.
