Jeho autora Joshuu B. Grubbse k němu inspirovaly i jeho roky na soukromé katolické škole Liberty University. Byl totiž svědkem toho, jak jeho spolužáci, i když konzumovali pornografická videa a fotky jen velmi střídmě, tvrdili, že pociťovali závislost. „Ve světě náboženství je velmi běžné používat – je-li řeč o pornografii – slovo závislost velmi často,“ uzavřel svou zkušenost.
Jeho zájem o propojení morálních přesvědčení, víry a údajné závislosti na pornu posílil i jeho postřeh z internetového knihkupectví Amazon. Seznal, že polovina ze všech titulů na téma závislosti na pornu byla totiž v sekci náboženských a duchovních knih. A mnohé z nich byly postaveny na osobních výpovědích o boji se závislostí.
„Viděl jsem, jak náboženství ovlivňuje lidské duševní zdraví a psychologické životy. A ony konflikty mě vždy fascinovaly. Viděl jsem, jak vyděšeně a provinile se cítili lidé, kteří si pornografii prohlíželi jen velmi občasně,“ popisoval Grubbs pro server Cleveland.
Bitva o porno sílí. Do střetu jde krajní pravice i odpůrci masturbace Spor o to, zda závislost na pornu existuje, nebo ne, se přiostřuje. Mezi propagátory abstinence na pornu a masturbování a výzkumnicí Nicole Prauseovou létají obvinění a žaloby, ale i výhrůžky. Na pomoc byla povolána i FBI. |
Proto se vztah mezi duchovním nastavením člověka a konzumací pornografie rozhodl zkoumat.
Provinění vnucuje pocit závislosti
V aktuální práci měl k ruce ve třech propojených studiích poměrně rozsáhlý vzorek víc než 3 500 dospělých mužů a žen. Jeho tým je zpovídal o frekvenci jejich konzumace pornografie, o jejich morálních přesvědčeních a náboženské víře. A ptal se jich též na to, jak silně souzní s prohlášeními: „I když online pornografii nechci sledovat, táhne mě to k ní“ a „Mám za to, že dívat se na pornografii je špatné“.
Zjištění všech studií bylo totožné. „Účastníci, kteří byli podle svých vyjádření nábožensky založení nebo pravidelně chodili do kostela, častěji věřili, že jsou závislí na pornografii. A to i když porno konzumovali stejně jako nábožensky méně založení respondenti, kteří neměli za to, že je jejich užívání porna problémem,“ shrnuje Grubbsova tisková zpráva na serveru EurekAlert. Když lidé pornografii morálně neschvalují, ale navzdory tomu ji konzumují, je pravděpodobnější, že budou uvádět, že se jim porno vměšuje do života,“ cituje Grubbse server Inverse.
Závěr práce je zřejmý – stud, pocit provinění, které lidé s pornem spojují, je vede k tomu, že své vlastní návyky ohledně něj považují za problematičtější, než ve skutečnosti jsou. Autoři výzkumu z něj však nedovozují výzvu, aby lidé své morální nebo náboženské přesvědčení měnili. „Není však nijak užitečné, když je někdo s nízkou nebo normální konzumací pornografie přesvědčený, že má závislost jen proto, že se kvůli oné konzumaci cítí špatně,“ líčí Grubbs.
Velká přetahovaná o závislost na pornu O to, zda závislost na pornu existuje jako specifická choroba, se vede dlouhý spor. Odpůrkyní je především neurovědkyně Nicole Prauseová, která tvrdí, že obhajoba její existence slouží pouze příjmům záplavě terapeutů. Osvobozující rozsudek vynesl nad lechtivou produkcí též klinický psycholog David Ley. Cambridgeská vědkyně Valerie Voonová na druhé straně tvrdí, že mozky lidí závislých na pornu reagují stejně jako mozky alkoholiků. Mezitím za epidemii a zdravotní riziko vyhlásil pornografii například stát Utah, přidala se i Florida. A za společenskopu hrozbu ji označila Arizona. |
Rozhodně není proti tomu, aby takoví lidé vyhledávali pomoc terapeutů. „Pokud vám skoncování s pornografií pomůže, abyste se ve svém životě cítili lépe, abyste měli pocit, že ho máte pod kontrolou, a pokud se vám díky zbavení se konzumace porna zlepší život, jen dobře. S tím nemám problém. Problém mám s myšlenkou, že závislost na pornografii je jakousi epidemií, která mrzačí celou generaci mladých mužů,“ líčí Grubbs.
Subjektivní pocit pro diagnostiku nestačí
Grubbs si přitom rozhodně nemyslí, že konzumace porna nemůže být problematická. Ostatně takzvanou kompulsivní poruchu sexuálního chování uznává jako specifickou duševní nemoc. Souhlasí v tom se Světovou zdravotnickou organizací, která onu poruchu zařadila do jedenáctého vydání své Mezinárodní klasifikace nemocí.
„Skutkovou podstatou“ nemoci je „trvalé selhávání kontroly intenzivních, opakovaných sexuálních impulsů nebo nutkání, které vede k opakovanému sexuálními chování“. Ono problematické chování musí trvat přinejmenším šest měsíců, musí způsobovat významnou klinickou tíseň a narušovat jiné oblasti života.
Grubbs však upozorňuje na to, že dotyčná diagnóza do velké míry spočívá na subjektivních pocitech. A ty nemusejí přesně reflektovat skutečné chování. Nakonec samotná Světová zdravotnická organizace upomíná, že morální soudy a neschvalování sexuálních impulsů nejsou dostatečnými diagnostickými kritérii.
A jak kompulsivní porucha sexuálního chování souvisí s konzumací pornografie? Grubbs a jeho tým v nové studii tvrdí, že existuje silný důvod myslet si, že užívání porna onu poruchu pohání. A to díky dostupnosti pornografie. Studie jiných týmů podle nich říkají, že čtyři z pěti lidí s hypersexuální poruchou vykazují excesivní užívání porna.
Mužů se konzumace porna dotýkala víc než žen
Aktuální práce přitom nebyla Grubbsovým prvním výzkumem na dané téma. Na kontě již jeden má – zahrnoval hned tři spojené studie. Celkem se na nich podílelo přes 630 respondentů a respondentek. Zhruba třetina byla bez náboženského vyznání. Všichni zúčastnění uvedli, že se za posledních šest měsíců na porno dívali přinejmenším jednou. Mezi počtem hodin, které nad ním strávili, a jejich náboženským statusem nebyla žádná souvislost.
Výpovědi respondentů a respondentek v každé ze studií přitom přinesly zhruba tentýž obrázek – kolem 25 procent se za půl roku k pornu dostalo jednou až třikrát, 13 procent čtyřikrát až šestkrát, zhruba osm procent sedmkrát až devětkrát. Zbytek vykázal deset a víc návštěv stránek dané kategorie.
Když se na konzumaci Grubbs podíval skrze náboženský filtr, přineslo to hned dvě překvapení. Zaprvé výsledky vyvrátily očekávání, že věřící lidé budou sledovat porno méně než nevěřící. Neplatilo to – víra odstup od porna nezaručovala. A zadruhé byl vztah mezi náboženskou vírou a pocitem, že konzumace pornografie znamená závislost, silnější, výraznější, než zněly předpoklady jeho týmu.
I tehdy zdůrazňoval, že nevyzývá k útěku od víry a specifických morálních postojů. A že ani netvrdí, že by bylo porno naprosto v pořádku. „Naším cílem je vnést do otázky komplexnost,“ citoval jej tehdy server Cleveland.
