Už titulek onoho článku z vydání listu The New York Times 5. července roku 2005 byl velmi provokativní. „Heterosexuální, homosexuální, nebo prolhaní? Revize bisexuality,“ hlásal. „Nepopírám, že existuje bisexuální chování. Říkám však, že neexistuje stopa o tom, že existuje skutečné bisexuální vzrušení. A říkám, že orientaci muže udává právě jeho vzrušení,“ citovala zpráva psychologa Baileyho.
Přirozeně vzbudila rozruch. Zatímco ženské bisexualitě reálnost, autentičnost, opravdovost přiznávala, mužské toto upírala. Tvrdila, že údajní bisexuálové prostě jen nechtějí připustit, že jsou homosexuální, protože se za to stydí.
Baileyho studii tehdy odmítli akceptovat jeho vědečtí kolegové, přirozeně se bouřili muži, kteří se za bisexuály považovali. Dnes svá tehdejší zjištění zpochybnil, dokonce odmítl sám Bailey. Dovedla ho k tomu jeho účast na poctivém, autoritativním výzkumu, který vyšel pod výmluvným názvem „Robustní důkaz pro existenci bisexuální orientace mezi muži“ v magazínu PNAS.
Je to nepochybné: existenci bisexuality potvrdila i měření
Přívlastek „robustní“ v názvu jejich práce přitom doopravdy není nadsazený, výzkum, na němž se podíleli vědci ze čtyř univerzit z Kanady, Spojených států a Velké Británie, totiž prověřil data z celkem osmi předchozích studií. Jejich meta-analýza tak obsáhla výzkumy s více než šesti stovkami mužů, v průměru ve věku devětadvaceti let, jak poznamenává server Advocate.
Vědci přitom potvrdili teorii slavného Alfreda Kinseyho z roku 1948, že sexualita existuje ve stupnici o šesti příčkách. Hodnota nula znamená ryzí heterosexualitu, šestce je pak přiřazena naprostá homosexualita.
Amanda Lear: sexy královna, která učarovala Dalímu i SSSR Byla sex symbolem, možná se ale narodila jako muž. Její divoký život produkoval skandály dlouho před Lady Gaga. Zpívala pozlátkový pop, ale do textů propašovala melancholii. Život Amandy Lear je surrealistický stejně jako plátna Salvadora Dalího, jehož múzou byla. |
Při analýze dat ze všech osmi výzkumů přitom Bailey a jeho dvanáct kolegů a kolegyň zjistili, že stovka respondentů nebyla vzrušena vůbec žádným erotickým obsahem, ani pikantními obrázky s muži, ani s ženami. Zbylí však ano – a ti, kteří se označili za bisexuály, se opravdu umístili na Kinseyho hodnotách dva, tři a čtyři. Tedy mezi čistou heterosexualitou a ryzí homosexualitou. K výsledkům přitom vedla jak subjektivní hodnocení vzrušení, tak jeho laboratorní měření.
„Aktuální studie nalezla velmi silné a soudržné důkazy o tom, že bisexuální muži ve skutečnosti opravdu mají tendenci vykazovat vzorce bisexuálního vzrušení,“ komentoval závěry Bailey pro server HealthDay News. A zdůraznil: „Dále již neexistují opodstatněné pochybnosti.“
A tentokrát s ním souhlasí i vědci, kteří se této jeho studie neúčastnili. „Statistická analýza je tak zevrubná, jak jen lze doufat. Pro mě to nenechává prostor na pochybnosti. Obecný vzorec podporuje existenci bisexuálního genitálního vzrušení mužů, kteří se jako bisexuálové identifikovali,“ uvedl například pro server Inverse Doug VanderLaan z Torontské univerzity.
Heterosexuálové a homosexuálové přehlížejí „něco mezi“
„Naše výsledky vykreslují přesvědčivý obraz mužské sexuality, která má odstíny a nuance,“ soudí jeden z autorů studie a prezident Amerického institutu bisexuality John Sylla. Dodává přitom, že lidé, kteří se definují jako striktní heterosexuálové nebo homosexuálové, mají tendenci generalizovat svou vlastní zkušenost – a soudit, že i ostatní lidé musejí preferovat buď ženy, nebo muže. „Jenže Kinsey měl pravdu a bisexuální vzrušení existuje,“ dodává.
Sexuální orientace je proměnlivá, formuje se do třiceti let, tvrdí studie Rozhodnuto může být až kolem třicátého roku věku. Jakkoli si myslíme, že se jako teenageři rozhlédneme žádostivě kolem sebe a o naší sexuální orientaci je navěky jasno, realita je jiná. Sexualita je proměnlivější a vyvíjí se, tvrdí studie. |
Bailey upřesňuje, že bisexuálové nejsou přitahováni k mužům a ženám docela stejně. „Dokonce i ti muži, kteří to tvrdí, mají nakonec pro muže a pro ženy nestejné preference,“ poznamenává.
A pravdou je, že tak docela ani neladilo, jak bisexuální muži nahlíželi sami sebe – a jak jejich vzrušení změřila laboratoř. Přesněji řečeno, nejbisexuálnější reakce monitoring vzrušení prokázal u mužů, kteří se subjektivně nezařadili do Kinseyho kategorie číslo tři, ale do dvojky, která patří mužům, kteří nejsou ryzí, výluční heterosexuálové, ale spíše k ženám než mužům se přiklánějí. Podle verdiktu měření však do trojky, s rovnoměrně rozloženou preferencí pro ženy a muže, patřili.
To otevírá prostor interpretaci, že se přece jen podvědomě přikláněli k heterosexualitě, protože je akceptovanější.
Bylo to vůbec potřeba?
Sylla s dalším spoluautorem výzkumu Jeremym Jabbourem pak shodně uvádějí, že vědecky potvrdit bisexualitu je z lidského, společenského hlediska vlastně tak trochu nadbytečné. Docela totiž stačí, že se jako bisexuálové někteří muži prostě cítí, výzkumný certifikát není třeba.
„Vím, že někteří z mých spoluautorů mají za to, že jsme doložili, že bisexuální orientace je právoplatná a smysluplná,“ sdělil serveru Inverse Jabbour, „jenže když se sám identifikujete jako bisexuál nebo pansexuál, nemyslím, že byste musel čekat, až to nějaký vědec schválí a řekne, že vaše identita nebo zažívaná zkušenost je skutečná.“
Sylla souhlasí, ale upřesňuje. „Ačkoli nemám za to, že bisexuální muži potřebují výzkum jako tento, aby jejich zažívanou zkušenost potvrdil nebo ospravedlnil směrem k ostatním, jsem rád, že zjištění, jako je to naše, budou pomáhat veřejnosti rozpoznat mnoho odstínů šedé, které v lidské sexualitě existují,“ vysvětlil.
V to doufá i sanfranciská psycholožka Caitlin Ryanová. Věří, že studie přispěje k obecnější akceptaci bisexuality obecně a bisexuálních mužů konkrétně, protože se s onou orientací pojí stigma. Server PinkNews doplňuje, že podle výzkumů mají bisexuálové menší platy, zažívají menší pocity štěstí a podstupují vyšší hladiny úzkosti a jsou oběťmi předsudku, podle něhož je bisexualita spojená s promiskuitou, nestálostí, životem ve lži a s popřením sebe sama.
