Podle její autorky Nancy Jeckerové, profesorky bioetiky na Washingtonské univerzitě, je současné tržní směrování sexuálních robotek chybné. Na koho cílí? Na mladé, heterosexuální muže, v plné síle, kondici. To však podle ní rozhodně nejsou nejpřípadnější, nejpotřebnější klienti silikonových nápodob lidí.
Jeckerová se zastává jiné skupiny. Do náručí sexuálních robotů a robotek podle ní patří staří lidé, lidé se zvláštními fyzickými potřebami. Název její studie vydané v magazínu Journal of Medical Ethics je výmluvný. Zní „Nic, za co by se bylo potřeba stydět: sexuální roboti pro starší lidi s postižením“.
SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvVelmi jasná je i výzva její práce, onen typ umělé inteligence by měl podle ní získat jinou podobu, aby odpovídal mnohem potřebnější klientele. Aby lépe reagoval na výzvu doby, která spočívá v paradoxu, kdy se lidé dožívají díky medicínským pokrokům déle, trpí však často opuštěností, sociální odloučeností a fyzickým postižením.
„Se staršími dospělými zacházíme s ageistickými postoji a negativními stereotypy. Předpokládáme, že jsou příliš staří na to, aby se věnovali sexu. Vynášíme nad nimi odsouzení, že když mají o sex zájem, je to podivné, výstřední, nečisté,“ líčí Jeckerová na serveru NNY 360.
Protagonisté a protagonistky nadané umělou inteligencí by tak mohli být řešením. „Jsou to přátelé dostupní čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu, kteří nevynášejí soudy, jsou akceptující a interagují,“ oceňuje je.
A jako takoví by roboti mohli starší populaci podle jejího mínění velmi pomoci. „Nedobrovolná absence sexu totiž není jen špatná, nepříjemná. Je rovněž hrozbou pro osobní identitu a důstojnost,“ varuje Jeckerová.
A na serveru The Seattle Times dodává: „Schopnost být sexuální v jakémkoli věku se vztahuje k vaší schopnosti žít, vést život. Nejen přežívat, ale žít dělat věci, které mají hodnotu. Mít vztahy. Uchovat si tělesnou integritu.“
Nejde však jen o sex, z umělých „mužů“ a „žen“ nechce dělat jen sexuální společníky a společnice. To by podle ní bylo hrubým nedoceněním jejich pomoci. Jeckerová sází na to, že se sexuální pomocníci stanou tak sofistikovanými, že přestanou pouze doručovat sexuální potěšení.
„Na rozdíl od erotických přístrojů, jejichž funkcí je pouze zesilovat sexuální rozkoš, si k robotům lidé začnou vytvářet vztah, budou k nim cítit blízkost. Sexuální roboti vytvoří možnost nejen sexuální potěchy, ale též sexuálního vztahu a vzájemné intimity,“ popisuje na serveru BioEdge věnovaném bioetice.
Lidi podle její vize nebudou robotičtí souputníci doprovázet pozdní částí jejich životů jen kvůli fyzické rozkoši, ale i kvůli citu, intimitě. Michael Hauskeller, filozof z Exeterské univerzity, jde přitom ve chvále robotických souputníků lidí ještě dál. Podle jeho mínění jsou lidem vlastně nadřazení, protože jsou ochotnější, dostupnější, svolnější, „vnímavější“.
„Problém se vstupem do vztahů s jinými lidmi je, že ačkoli mohou být zcela jistě zdrojem potěšení, častěji mu stojí v cestě. Navíc, i když nám potěšení a štěstí poskytnou, může nám to být vždy odebráno,“ připomíná velmi pesimisticky.
Japonsko jako příklad
Stoupenci robotů jako doručovatelů přátelství a intimity samozřejmě nezastírají, že jejich vizionářství jistojistě narazí na zamítavé reakce. „Sexuální roboti však nejsou perverzí, ale cestou, jak posílit důstojnost,“ zdůrazňuje Jeckerová. Současný vývoj a produkce umělých „bytostí“ by se však pro uspokojení oněch potřeb musela značně proměnit.
SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tv„Navrhování a propagování sexuálních robotů pro starší, postižené lidi by představovalo gigantickou změnu od současné praxe,“ líčí na serveru Fast Company. A nemá na mysli pouze vzhled robotů a robotek.
„Existuje celé spektrum lidských tužeb,“ přibližuje s tím, že designéři by však neměli uvažovat pouze o tom, na co vše by bylo možné roboty používat, ale též o tom, „co robot člověku umožní dělat a jaký mu umožní být“.
Zraky a naděje Jeckerové se přitom upírají do Japonska, právě to je předvojem a příslibem, že mezi lidi a roboty může vzniknout pouto. „Jsou v první linii nejen vývoje technologie, ale též při kladení si otázek jako: Jak bychom měli roboty navrhovat? Jaký druh sociálních vztahů s nimi chceme mít?“ skládá Japonsku hold Jeckerová ve zprávě na serveru Eurekalert.
Tamní přístup oceňuje proto, že je osvobozený od západních obav vycházejících z pojetí robotů jako prázdných mechanických věcí, k nimž se nemůžeme vztahovat. A poznamenává, že důvod neleží v japonském vizionářství, futurismu, uhánění do budoucna, ale paradoxně v jeho tradicích, minulosti.
Podporuje ho šintoistická víra, že duchové mohou obývat jak živé bytosti, tak neživé objekty, právě ta umožňuje akceptovat myšlenku robotů jako přátel. I proto je japonská společnost mnohem otevřenější k tomu, vnímat roboty jako domácí mazlíčky nebo přátele.
