Mužské tělo ho ze dvou třetin vyrábí ve varlatech, o zbytek se starají nadledvinky, vyprodukované množství hormonu má však významný dopad na procesy v docela jiné části těla. Promítá se do aktivity mozku a má vliv na naše jednání. Nahlédnout do onoho mechanismu se pokusila čínská studie vydaná v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences.
Ekonomická politika testosteronu
Stojí na pokusu, při němž polovině ze sedmdesátky zdravých mužů ve věku od osmnácti do pětadvaceti let dopřáli vědci porci testosteronu navíc ve formě 150 miligramů gelu natřeného na paže a ramena, líčí server Medical Express. Zbytek dobrovolníků si musel vystačit s placebem z vody a alkoholu. Tři hodiny poté odborníci vyzvali pány k rozvahám.
Nejprve měli ohodnotit, jakou sociální blízkost, nebo naopak odstup, cítí k mnoha různým jednotlivcům. Nabídka přitom zahrnovala členy jejich rodiny, přátele, kolegy z práce nebo školy, ale též zcela neznámé osoby. Pokud se účastník experimentu doznal k tomu, že má k některé z oněch osob negativní vztah, byla odložena stranou. Vědci chtěli nechat záměrně ve hře pouze ty, které dobrovolníci vnímali pozitivně nebo neutrálně.
Poté autoři pokusu přidělili mužům menší částku peněz a každému předkládali některou z osob, které předtím hodnotili. Respondenti přitom měli na výběr: buď se mohli o onu částku s dotyčným člověkem rozdělit, pak by jim zůstal menší obnos, nebo si mohli nechat celou sumu sami. První varianta tedy představovala strategii ekonomické velkorysosti, druhá ryze egoistickou.
To přirozeně nebylo všechno. Nad svým jednáním respondenti uvažovali, zatímco jejich mozky a rozhodovací procesy vědci sledovali s pomocí magnetické rezonance.
Testosteronová intervence v mozku
Pokus vyjevil, že v případě sociálně velmi blízkých osob se taktika pánů nadopovaných testosteronem a mužů obdarovaných pouhým placebem příliš nelišila. Obvykle se uchýlili k velkorysé volbě. Strategie ve vztahu k sociálně vzdálenějším osobám však již byla jiná – muži s dávkou testosteronu navíc se byli ochotni o peníze dělit ve významně menší míře. Toto zjištění je přitom podle jednoho z autorů Yin Wu „ve shodě s názorem, že testosteron redukuje zvažování potřeb a tužeb ostatních, což vede k sobečtějšímu jednání“. Testosteron snižuje starostlivost o prospěch ostatních.
Pokud je pro vás jazz příliš, možná máte moc testosteronu, říká studie Pro někoho rajská hudba, plná fantazie, pro jiného chaos a cesta do deprese. Naše vnímání hudby, jako je jazz, avantgarda nebo klasika, může být předurčeno i naším fyziologickým nastavením. Může se na něm podepsat naše hladina testosteronu, říká japonská studie. |
To však byla jen jedna část výsledků pokusu, která vlastně jen potvrdila předchozí výzkumy. Ta podstatnější pasáž experimentu dovolila nahlédnout do mozkových procesů účastníků pokusu. Speciálně vědce zajímaly dvě mozkové oblasti: temporoparietální uzel je lákal proto, že je spojený se schopností empatie a pochopení perspektiv ostatních, se společenským vědomím. Oblast mozku mezi inzulou a striatem poté s pocitem odměny, prospěchu, se schopností zhodnotit, jak moc něco chceme.
Skrze zobrazovací techniku přitom autoři studie shledali, že u pánů podpořených testosteronem aktivita v mozkové oblasti související se štědrostí a velkorysostí poklesla. A nejen to, vykazovali též nižší komunikaci mezi onou oblastí a regionem spojeným s hodnocením vlastního prospěchu, odměny, chtění. Zdá se tedy, že testosteron potlačuje mozkové činnosti, které svědčí velkorysosti a empatii.
Všemocný hormon?
Výsledky práce podle serveru Inverse potvrzují, že testosteron může snižovat, jak vážně bereme do úvahy potřeby ostatních. A odhaluje mechanismus, jakým k tomu dochází. Přesto však server varuje, abychom nebyli k testosteronu unáhleně příkří.
Odkazuje přitom na článek z listu The Guardian, podle něhož může být moc přikládaná mužskému hormonu mýtem. Jinými slovy, spojení mezi testosteronem a například hazardérským chováním, násilím nebo egoismem zatím nebylo vědecky pevně prokázané. Například podle psycholožky Cordelie Fine, autorky knihy Testosterone Rex, může za odlišné chování spíš kultura než hormon. Urolog Charles Ryan v článku souhlasí, lidské chování a vědomí je podle něj výjimečně komplexní, než aby „se točilo kolem jedné molekuly“.
Všemocnost testosteronu zpochybňuje například i jiná aktuální studie z Austrálie. Vyšla v magazínu Hypertension a server Health Day ji uvádí připomenutím kontextu: testosteronová terapie skrze injekce nebo gely se stala v posledních letech tahákem medicínského marketingu, globální prodeje tohoto hormonu vyskočily jen za první dekádu jednadvacátého století dvanáctinásobně.
Australská práce však naznačuje, že za boomem může stát především obří reklama, ne všechna očekávání totiž „zázračný“ hormon naplní. Autora studie Bu Yeapa konkrétně zajímalo, jak nápomocný může být testosteron stárnoucímu mužskému srdci. K ruce si vzal téměř osmdesátku pánů mezi padesáti a sedmdesáti lety a naordinoval jim dávky testosteronu nebo cvičení, rovněž kombinaci obojího.
Jeho studie přitom zjistila, že muži, kteří se spolehli pouze na cvičení, vykázali zlepšení arteriálních funkcí o 28 procent. Jejich kolegové, kteří cvičili a zároveň si dopřávali doplnění testosteronu, si polepšili v průmětu pouze o 19 procent. A ti, kdo se museli spokojit pouze s testosteronovou terapií, nepomohli svému srdci vůbec.
