Dívka se symbolickým jménem Eva přišla údajně na svět 26. prosince 2002 v Izraeli. O tři dny později to novinářům řekla francouzská chemička Brigitte Boisselier, šéfka vědeckého týmu firmy Clonaid. Podobných šokujících prohlášení pak obletělo svět ještě několik.
O několik týdnů později vše utichlo. S odstupem dvou desetiletí se zdá, že šlo o humbuk, respektive dovedně vytvořený propagační trik. Firma Clonaid se díky tomu dostala do médií a s ní i náboženská sekta raëliánů.
Přívrženci jejího bizarního učení jsou přesvědčeni, že lidstvo kdysi vytvořili mimozemšťané. Jak jinak než právě klonováním?
Sousedovic Toníček...
O existenci Evy, která měla před 20 lety vzniknout v laboratořích Clonaidu, nemáme dodnes žádný seriózní důkaz. Klonování přitom není nic nového ani převratného. Princip je teoreticky znám už od roku 1938. Poprvé se to povedlo v roce 1962, kdy britský biolog John Gurdon úspěšně naklonoval žáby.
Jak na to? Z oplozeného vajíčka libovolného živočicha pod mikroskopem odstraníte jádro. Pak vezmete tělesnou buňku dárce stejného druhu, třeba z kůže. Vyndáte z ní jádro a přehodíte ho do připravené prázdné buňky vajíčka. Pak už jen stačí zajistit, aby se vajíčko vyvinulo v dospělého jedince. Pokud jste vše udělali správně, vznikne dokonalá genetická kopie dárce jádra.
Na první pohled je to tak jednoduché, že by se návod mohl klidně objevit v televizním Receptáři někde mezi čalamádou z rajčat a domácí paštikou. Příroda však jako kdyby se bránila. Klonovaná vajíčka se neujmou, vývoj zárodků se po nějaké době zastaví, mláďata se narodí mrtvá…
Přivést na svět životaschopný klon je extrémně složité. Příkladem může být slavná ovce Dolly, historicky první savec vytvořený klonováním. Než se Dolly v červenci 1996 narodila, museli skotští vědci neúspěšně implantovat 277 klonovaných ovčích embryí.
Ještě jeden Alík
S klonováním je spojena celá řada závažných etických problémů. Křesťané ho odmítají s odůvodněním, že by si lidstvo pyšně hrálo na boha. Pro ateisty bývá nepřijatelná představa zániku jedinečnosti každé lidské bytosti, což mimochodem straší i biology.
Evoluce je totiž založena na nekonečném množství kombinací. Každý z nás je genetickou polovinou otce a matky, i u sourozenců jsou geny a vlohy namíchány různě. Příroda to zařídila moudře. Právě tato variabilita nám umožňuje pružně reagovat na změny prostředí. Nekonečný zástup kopií by byl pro náš druh krajně nevýhodný. Kdybychom se místo sexem množili klonováním, lidstvo by rychle zdegenerovalo a vyhynulo.
Vytvořit kopie Václava Havla, Karla Gotta nebo třeba Luďka Soboty by snad ještě mohlo být přínosné nebo aspoň zábavné. Ale co klon Gustáva Husáka, Adolfa Hitlera nebo Josifa Stalina? Hrůzná představa.
V lednu 2008 se v USA podařilo naklonovat lidská embrya. Pět vyvíjejících se zárodků bylo však těsně poté zničeno, protože šlo jen o experiment. V listopadu 2017 se v Číně povedlo naklonovat opice, naše nejbližší příbuzné. Dva úspěšně narození makakové byli označeni za mezník, od něhož by měla vést přímá cesta ke klonování lidí.
Stalo se to už? Narodil se člověk, který je uměle vytvořenou kopií někoho jiného? Nejupřímnější odpověď zní: Nevíme. Nechceme se pouštět do nepodložených spekulací, ale třeba se to už někde na světě dělá. Výsledky možná jen dosud nebyly zveřejněny.
Zákony většiny zemí každopádně klonování člověka zakazují. Včetně Česka, které se v červnu 1998 připojilo k tzv. Štrasburskému protokolu, jenž uvádí: „Každý zákrok, jehož účelem je vytvořit lidskou bytost, která je geneticky shodná s jinou lidskou bytostí, živou či mrtvou, je nepřípustný.“
Můžete si ovšem nechat naklonovat psa, kočku a další domácí mazlíčky. Tuto službu chovatelům nabízí třeba americká firma ViaGen Pets, klonuje psy a kočky, a to za ceny v přepočtu okolo jednoho milionu korun.
Není o co stát
Sekta raëliánů snila o klonování jako o klíči k nesmrtelnosti. Na první pohled to vypadá lákavě. Když zestárnete, necháte si vyrobit vlastní kopii, která bude později opět zkopírována, a tak pořád dokola.
Jenže to je celé nesmysl. Váš případný klon by byl vaší kopií jen geneticky, ničím jiným. Neměl by vaše vzpomínky, zážitky ani vědomosti. V dětství ani v dospívání by nepotkal stejné lidi, nečetl stejné knihy, nenavštívil stejná místa… Nezažil by to co vy.
Takže byste to prostě nebyli vy, ale někdo úplně jiný.
