Bitva, v níž Američané porazili Američany
Války přinášejí i absurdní, groteskní momenty. Tragičnost zabíjení je jen zvýrazní.
K vítězství ve válce mezi Kanadou a USA se od roku 1812 hlásí obě země. Ale není pochyb o tom, že v jednom z mnoha jejích soubojů, v bitvě u Stoney Creek, dostali na zadek hlavně Američané. A mohli si za to sami.
Americká armáda šla tehdy na zteč až příliš sebevědomě. Převahu nad Kanadu bránícími britskými červenokabátníky a jim pomáhajícími domorodci měli pětinásobnou. Nepočítali však s tím, jaký zmatek vyvolá vřava na bojišti. Situace se pro ně rychle stala nepřehlednou. Americký brigádní generál John Chandler se od poslů dozvěděl, že zvláště tuhá řež probíhá na výšině u Burlingtonu. V místě, kde měli rozestavěné dělostřelectvo. A proto tam vyrazil koordinovat obranu. Pěšky – kule mu cestou zabila koně.
Jenže než na místo dorazil, pozici dobyli Britové. Ti sice obranu zkoordinovat chtěli, ale ne s jeho pomocí. Zajali ho. A kanóny obrátili proti Američanům. Burácení americké artilerie, která ovšem z kopce kosila Američany, záhy přilákalo na místo druhého amerického brigádního generála, Williama Henryho Windera.
Salt Creek. Tady se americké armádě opravdu nevedlo.
Chtěl americkým dělostřelcům vysvětlit, že pálí do vlastních. Až pozdě zjistil, jak se věci mají. I on skončil jako zajatec. Britové tedy, byť v oslabení, dokázali zadržet oba vojevůdce, kteří proti nim vedli ofenzivu. Drama tím však zdaleka neskončilo. Protože by červenokabátníci nedokázali pozici proti přesile udržet, děla záměrně poškodili a stáhli se.
Kopec pak brzy obsadil odřad amerických vojáků. Vzápětí se dostali do palby dalšího amerického oddílu – jednotky, která pořád ještě pracovala s informací, že výšinu dobyli Britové. Boj Američanů proti Američanům zuřil další hodinu, nakonec ho rozhodoval útok na bodáky. Po něm Američané zjistili, že přišli nejen o děla, ale i dva nejvyšší velící důstojníky a už hodnou chvilku válčí sami se sebou.
