Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Postrach džihádistů. Obr se sekerou Abú Azrael je pro ně Andělem smrti

aktualizováno 
Na ramenou nosí sekeru, kapsy má nacpané granáty a v ruce třímá obří automatickou pušku. Vypadá jako vyslanec zkázy, anděl pomsty. A opravdu jím je. Abú Azrael loví bojovníky Islámského státu. Současně je zbraní šíitské propagandistické války.

„Nemám s nimi slitování,“ říká na adresu džihádistů Abú Azrael. Věhlas mu však zjednaly i jeho neobvyklé zbraně, sekera či meč. | foto: koláž iDNES.cz

Je to scéna jako z toho nejkýčovitějšího hollywoodského akčního filmu. Mezi rozvalinami starobylého města někde v Orientu kráčí vysoký muž s letmým úsměvem na rtech. Je nepřehlédnutelnou figurou s hladce vyholenou lebkou, mohutným plnovousem a působivými bicepsy.

V ruce drží zahnutý arabský meč scimitar, ze kterého kape krev. Na jiných nahrávkách zase mává sekerou či jako arabský Rambo pálí ze dvou samopalů najednou, každý v jedné ruce, a z kapes ve vestě mu koukají granáty. Při rozhovorech zuřivě mává bojovým nožem, jeho výhružná slova na adresu teroristů z Islámského státu tak dostávají umocněnou působivost.

Fotogalerie

Fanatici na druhé straně fronty mu přezdívají Anděl smrti, on sám si ostatně říká Abú Azrael. Azrael je jedno ze jmen archanděla, který se objevuje ve všech třech abrahámských náboženstvích (judaismu, křesťanství a islámu) a který má na starosti doprovod duší zemřelých k bohu. Je to případné přízvisko, protože mrtvých vypravil na onu pouť hodně, za pokřiku „Illa tahin“ (znamená „Rozdrtím vás na prach!“), který se stal jeho válečným heslem.

Občanským jménem se postrach džihádistů údajně jmenuje Ajjáb Faleh al-Rubájí a je jedním z velitelů milice jménem Prapory Imáma Aliho (Kataíb al-Imám Alí), šiítského uskupení bojujícího proti IS v Iráku. Vzniklo v červnu 2014 jako ozbrojené křídlo politické strany Hnutí za islámský Irák (Harakat al-Irák al-Islamíja). Ostatně imám Alí, jehož jméno si Abú Azraelovi muži propůjčili, byl nevlastní syn a první nástupce proroka Mohameda. Právě v otázce, zda právem, se islám rozštěpil na sunnitskou větev převládající v Arábii a šíitskou, jejímž patronem je Írán.

Věc víry, ale hlavně moci

Daeš

Všeobecné přijetí názvu Islámský stát je největším propagandistickým úspěchem džihádistů. Právě proto nazývají toto teroristické uskupení ti, podle nichž nemá nic společného ani s islámem, ani se státem, Daeš. Slovo je zkratkou IS v arabštině (Dawla al-islamiya fil-’Iraq wa-Sham) a výslovností připomíná podstatné jméno označující někoho, kdo dupe, rozšlapává, v přeneseném smyslu někoho, kdo je krutý. Slovo platí za posměšné, a v IS se proto jeho používání drakonicky trestá.

Podobně jako v našich končinách za třicetileté války i na Středním východě vede hlavní frontová linie podél konfesní příslušnosti, přičemž násilí na křesťanech či jezídech jsou cynicky řečeno jen vedlejší škody tohoto konfliktu. A stejně jako za časů Gustava Adolfa a císaře Ferdinanda je boj za „správný“ odstín víry jen fíkovým listem soupeření o moc. Zatímco Saúdům se podpora sunnitských džihádistů i intervence v Jemenu zle mstí, jejich úhlavní nepřítel sbírá body. Pod nepřímým vedením Teheránu a s íránskými zbraněmi vítězí šíitské milice v jedné bitvě proti sunnitským fanatikům za druhou, a to ve skutečném boji stejně jako na poli propagandy.

Abú Azraelovy Prapory Imáma Aliho jsou jen malou součástí projektu irácké vlády s názvem Lidové mobilizační síly (LMS), zastřešujícího čtyřicítku různých milicí v boji proti IS. Byť bývají na bojišti podřízeny armádnímu velení, požívají jednotlivá uskupení velké vnitřní autonomie. Dohromady čítají mezi 60 a 120 tisíci mužů, většinou s bohatými bojovými zkušenostmi. Vtažení milicí do boje proti fanatikům významně přispělo k obratu války. Jenže v čí prospěch?

LMS byly založeny šíitskou vládou Núrího Málikího, jejíž konfesně vyhraněná a na Teherán orientovaná politika svým dílem přispěla k rozpadu irácké společnosti do stavu občanské války. Jádro LMS tvoří šíitské formace Mahdího armáda a jednotky klerika al-Badra, uskupení, která vedla odboj proti Američanům. LMS původně sestávaly téměř bez výjimky z šíitů, dnes v jejich řadách bojují jen asi tři tisíce sunnitů, hrstka jezídů a pár křesťanů. Rozhodně nejde o žádnou všelidovou frontu.

„Jsem mírumilovný muž,“ říká.

„Jsem mírumilovný muž,“ říká.

Má i civilní podobu. A jeho fanoušci si zaslouží i foto z posilovny.

Má i civilní podobu. A jeho fanoušci si zaslouží i foto z posilovny.

Iniciativu od počátku podporovala i Obamova administrativa, která milicím poskytla vojenské poradce a nepřímo je pomohla vyzbrojit. V květnu minulého roku dodaly Spojené státy Iráku vojenský materiál v ceně 1,6 miliardy dolarů, jehož možná i nadpoloviční část skončila u LMS. Na videonahrávkách kolony jedné z milic jménem Boží brigády (Kataíb Hizbolláh) projíždí vedle strojů íránské provenience též tank M1 Abrams, obrněné transportéry M113, Humvee a minám odolná kolová vozidla MRAP.

Matka všech bitev

Zatímco se Západ omezuje na letecké útoky proti IS a neoficiální operace speciálních jednotek, Írán doslova infiltroval bezpečnostní složky sousední země desítkami důstojníků sil elitní součásti své paralelní armády zvané Revoluční gardy. Klíčová role Íránců se naplno ukázala během bitvy o středoirácký Tikrít na přelomu března a dubna minulého roku. Město, které IS obsadil o deset měsíců dříve, bylo na jaře 2015 skoro liduprázdné, od začátku konfliktu z něj uteklo na devadesát procent obyvatel. Mnozí do šestimilionového Libanonu, kde dnes živoří milion uprchlíků z Iráku a Sýrie, a někteří až do Evropy.

Šíitská komunita si ho váží.

Šíitská komunita si ho váží.

Proti přibližně třinácti tisícům džihádistů bylo nasazeno na třicet tisíc mužů, mezi nimiž tvořili vojáci pravidelné irácké armády nanejvýš pětinu. Velení jižního úseku operace podléhalo přímo íránskému generálu Soleimanímu, vrchnímu veliteli Revolučních gard, který u Tikrítu fakticky vedl také jednotky LMS. Před spuštěním útoku se na nedaleké bývalé americké základně Camp Speicher setkal také s příslušníky Praporů Imáma Alího a nejspíš i samotným Abú Azraelem. Boj o město trval jen pár dnů, IS po sobě ovšem zanechal až deset tisíc nástražných výbušných zařízení, jejichž likvidace trvala ještě celé měsíce.

Osvobozování města provázely kruté akty pomsty šíitů na sunnitech, které šíité považují za kolaboranty s IS. Nejvyšší šiítská náboženská autorita, íránský velkoajatoláh al-Sistání, osobně volal svoje souvěrce k umírněnosti a irácká vláda zřídila výbory k vyšetření násilí. Bitva o Tikrít však potvrdila obavy mnohých, že si Írán z Iráku dělá kolonii a LMS je jeho nástrojem. Vytlačování IS je tedy spíše jen dalším kolem sektářského konfliktu, boje o vliv nad zničenou zemí.

Mnoho mýtů kolem válečné superstar

Ten se nevede jen v rozvalinách Iráku, ale také na poli propagandy. LMS má, ostatně podobně jako IS, vlastní mediální tým, který podporuje morálku bojovníků a prodává světu svoje úspěchy. Důležitou roli v tomto snažení hraje právě postava Abú Azraela, jehož účty na sociálních sítích sledují statisíce šiítských Iráčanů i mnoho Íránců. „Lidem byl představen přes internetové memy,“ říká Phillip Smythe, autor blogu Hizballah Cavalcade.

Hassan Aboud

Hassan Aboud

Hassan Aboud

Příběh velitele IS je plný násilí. A také touhy po moci a bohatství, střídání spojenectví, prospěchářství, vendety, zabíjení bývalých spolubojovníků a teroru.

Internetové vykreslení Abú Azraela je však tak hollywoodské, že v jeho příběhu lze jen těžko odlišit fakta od mýtů. Podle jedné verze býval univerzitním profesorem, což by jeho životní cestě dávalo působivý kontrast mezi vzdělancem, z něhož obrana před teroristy vytesala nemilosrdného, krvežíznivého mstitele. Podle jiných zdrojů plení armády džihádistů někdejší mistr v taekwondu. On sám měl prohlásit, že se válečnému umění naučil v Mahdího armádě v bojích proti Spojeným státům a že bojoval též v Damašku proti protiasadovským rebelům. A ještě jiné prameny uvádějí, že se Abú Azrael stal plamenem pomsty poté, co byla jeho vesnice zničena silami IS. I to nabízí silné emocionální poselství: prostý muž z bezejmenné provincie se změnil v lovce, aby teroristé zaplatili za vraždy jeho blízkých.

Nechceme být cyničtí, přiznejme si však, že ve všech variacích je jeho image sympatického hrdiny odvedle zkrátka až příliš barvotisková. Tak moc, že Phillip Smythe tvrdí, že jeho mediálně líčená osobnost není ničím jiným než „naprosto vykonstruovaným obrazem“. Tak moc, že se zdá, že osvalený hromotluk tráví více času focením než bojem. Jeho prezentace zdůrazňuje, že je „normální chlapík“, táta čtyř děvčátek a jednoho hocha a že jeho život není prostoupen pouze násilím. „Normálně vozím děti do školy, jsem mírumilovný člověk. IS však ukazuji jinou tvář,“ uvedl v jednom rozhovoru. A dodal, že je jedním z mnoha. „V hledáčku fotoaparátů jsem proto, že mi bůh všemohoucí dopřál úspěch při zabíjení mnoha špinavců, hrdiny jsou však všichni bojovníci,“ prohlásil.

Uprostřed sektářského násilí

Jenže onen výtvor funguje. Je romantickým hrdinou a mužem, jehož by každý chtěl mít vedle sebe, zvlášť v tak horkém regionu, jakým Střední východ je. Aby ne. Po masakrování džihádistů podle válečné propagandy odpočívá v rodinném kruhu a hrůzám války čelí humorem. Na videích se například celý vysmátý prohání na motorce po frontové linii nebo si přes ukořistěnou vysílačku dělá legraci z fanatiků. Jindy se chlubí, jak ubil muže k smrti umělohmotným sandálem. Je to výmluvný doklad, byť trochu fanfarónský, o tom, že si jeho síla poradí za jakýchkoli okolností, s čímkoli v rukou.

Při jiné příležitosti líčí, jak chladnokrevně a bez výčitek zabil bojovníka IS po zhlédnutí důkazů o tom, že se účastnil vraždění šíitů: ano, Abů Azrael je muž, který ví, že ve válce se nesmí váhat. A jako správný drsňák najde nakonec i svou citlivou stránku. Po zveřejnění videa, ve kterém ťal mečem do ohořelé mrtvoly islamisty, přijal slib, že podobnou ohavnost nikdy více neudělá.

Rutina. Zabíjení džihádistů, nezaslouží si nic než smrt.
„Drtím je na prach,“ zní bojové motto Abú Azraele.
Jako z plakátu na hollywoodský válečný film. I na frontové linii je čas na pózu pro fotografa.

Abú Azrael však neděsí jen bojovníky IS. Jeho jméno vnímají ostražitě i běžní sunnité. Jeho vystupování je v tomto ohledu rozporuplné. Jednou se je snaží ujistit, že je i jako šíita považuje za své bratry a že jeho jediným nepřítelem je IS, jindy na videu proklíná vážené sunnitské duchovní a vyhrožuje, že svět vyčistí od jejich „potomků“.

Bez ohledu na to, nakolik je pravdivý a nakolik vysoustružený tiskovými štáby, ukazuje příběh Abú Azraela složitost a nepřehlednost situace na Středním Východě. Člověk z masa a kostí, který se za touto postavou skrývá, je bez ohledu na svoje skutečné zásluhy pouhým kolečkem ve válce regionálních mocností o dominanci na Středním východě, potažmo o vedoucí roli v muslimském světě.

Jisté je, že Abú Azrael krví zborcený scimitar jen tak neodloží. Konflikt, v němž je hranice mezi dobrem a zlem rozostřená natolik, že dokonalí hrdinové v něm nemají místo, podle všeho potrvá ještě dlouho. A vousatý obr v ní chce být až do konce. „Považuji se za stoprocentního mučedníka, božího služebníka. Jsem připravený na smrt, teď i později,“ uvedl v rozhovoru loni v březnu.

Křišťálová Lupa 2016
Autoři:






Hlavní zprávy

Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?




Huawei P8 Lite Dual SIMHuawei P8 Lite Dual SIM

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.