Diamanty na věčnost
Větu z pohřebního ritu „Popel popelu a prach prachu“ praktikující katolíci neznají, je totiž doménou anglikánů, evangelíků, adventistů a baptistů. Proto jistě nepřekvapí, že s následujícím navýsost elegantním způsobem uchování památky po zesnulém přišli právě podnikaví američtí novokřtěnci. Je to jednoduché, pár uncí popela, který zůstane z nebožtíka po klasické kremaci, je v rámci sedmistupňového vysokotlakého procesu zpracováno do podoby technického diamantu.
Není to žádný velký valoun, vlastně jen několikakarátový střípek, vhodný k zasazení do vlasové sponky nebo ozdobného manžetového knoflíku. Zesnulého tak však můžete vy i vaši potomci brát s sebou do společnosti. Našince to ale přijde poněkud draho. Výroba diamantu (v závislosti na požadovaném počtu karátů a zabarvení kamene) stojí v průměru 600 tisíc korun, existují však i levnější varianty. Společnost Cremation Solutions si na cenově dostupných řešeních vystavěla celý „memoriální“ byznys: nabízí prsteny s vlysem otisku prstu zesnulého nebo bižuterii se zataveným vzorkem popela.
Staňte se útesem
Moře je slané jako slzy, moře je věčné, paměť nemá, říkají slova klasika. Nutno dodat, že moře je především slané, studené a mokré až na samé dno a k tomu plné hladových ryb, jejichž apetit neslibuje důstojný osud tělesné schránce zesnulého. Pohřeb do moře je všeobecně spjat s vojenskou tradicí a služba v armádě některého přímořského státu vám obvykle zajistí právo na tento obřad za státní peníze. Ve Velké Británii na to ani nemusíte sloužit přímo u maríny, stačí jen projevené přání a doložená služba zemi.
Svěříte-li se do rukou firmy Eternal Reefs, stane se vaším náhrobkem korálový útes.
Řada států se však této praxe zříká. Důvodem jsou zákony a hygienická nařízení o povoleném nakládání s lidskými ostatky. Nikdo nestojí o to, aby mu na pobřeží vyplaval nebožtík. Přesto však existuje schůdná cesta: nepohřbívá se tělo, ale popel v urně. Na Floridě můžete uložit své zpopelněné ostatky do duté betonové struktury, která se působením mořských korálů za čas sama stane útesem. Společnost Eternal Reef dokonce nabízí i variantu tvorby rodinných útesů, které simulují celé hrobky. Čtyřmístný útes pro věčný klid přijde v přepočtu na 180 tisíc korun.
Dotknout se hvězd
Krásné, velmi symbolické a poněkud nedomyšlené. Tak lze popsat funerální alternativu, se kterou zkusila prorazit na trh americká firma Celestis Memorial Spaceflights. Do vínku si vytkla motto „Z hvězd pocházíme a k hvězdám se navracíme“ a zesnulým nenabízí nic menšího než vystřelení jejich popela do vesmíru.
Poslední výlet vesmírnou přepravkou velikosti rtěnky přijde zhruba na 300 tisíc korun. Společnost tímto způsobem odeslala na planetární orbitu kolem 600 nebožtíků, než se začaly ozývat první kritické hlasy. Vystřelený objekt se vzorkem ostatků je totiž záhy přitažen gravitací zpět k Zemi a během pádu shoří v atmosféře.
Jednomu pozemšťanovi se však podařilo být pohřben na Měsíci, který je slovy Barona Prášila domovem básníků, snílků a zamilovaných. Je jím Eugene Merle Shoemaker, který se podílel na přípravě programu měsíčních sond Ranger, Surveyor a Clementine a celém programu Apollo. K hvězdám a průzkumu vesmíru měl skutečně blízko, ale pro svůj nevyhovující zdravotní stav se nikdy nestal kosmonautem. Jeho popel tu byl uložen v roce 1998.
Čekání u ledu na lepší svět
Následující praxe láká na víru, že se někdy v budoucnu lidstvo dopracuje ke schopnosti navracet zemřelé zpátky do života. Právě v to věří ti, kteří se po svém úmrtí nechají kryogenicky uchovat. Může se to zdát podivné, ale na tento model „pohřbu“ přistoupí ročně několik desítek lidí z celého světa. Nepatřili právě mezi nemajetné, díky čemuž společnosti jako Alcor nebo americký Institut kryoniky mohou financovat svůj navázaný a o poznání praktičtěji zaměřený biotechnologický výzkum.
V praxi však není ani tak složité mrtvé tělo důstojnou formou zamrazit, ale v ledovém stavu ho uchovat. Zatímco hloubkové zmražení tkání zesnulého formou obřadu přijde v průměru na 700 tisíc korun, jejich uchování po dobu jednoho roku stojí dalších 3,7 milionu korun. Kritici upozorňují na fakt, že „zprovoznění“ hloubkově zmraženého organismu by bylo kvůli poškození tkání extrémně nízkými teplotami krajně nepravděpodobné.
Capsula mundi, strom života
Na reinkarnaci nutně věřit nemusíte, přesto se z vašeho těla může zrodit nový život. Projekt italských designérských alternativců Anny Citelli a Raoula Bretzela momentálně „trhá“ žebříčky popularity nevšedních pohřbů, jen v realizaci trochu zaostává. Capsula Mundi project je totiž v konzervativní Itálii zatím špatně přijímán. Jak to?
Vaše ostatky totiž neskončí v dřevěné rakvi, ale v organické kapsli, která bude sloužit jako výživný substrát pro kořenovou sazenici stromu. Celý stromový bal z nebožtíka uloženého do kapsule ve fetální pozici, tedy v poloze plodu v lůně matky, si můžete zasadit, kde je vám libo: na zahradě, v lese nebo na louce. Při správné péči by se na daném místě měl po několika letech rozrůst košatý strom, v jehož uklidňujícím šumění možná zaslechnete hlas zesnulého.
Firma Capsula Mundi projektuje lesní hřbitovy.
Lidé z Capsula Mundi původně plánovali celé hřbitovy tvořené stromy. „Nebyl by to sterilní hřbitov s kamennými náhrobky a uvadajícími květinami, ale vlastně park. Les vzpomínek,“ říká Citelli. Odhadované náklady se pohybují kolem 20 tisíc korun, ale problémy mohou působit národní hygienické a pohřební regule.
Vydělávejte i po smrti
Pohled na vlastní skon nemusí nabývat jen duchovních rozměrů, ale může být i čistě materialistický. Tělo je ostatně jen opotřebovatelná schránka, ne? A když už ji věčná duše nebude potřebovat, můžete ji s klidem zpeněžit a zvýšit tak ještě zaživa svůj finanční příjem. Ano, nabídnout tělo vědě můžete ve většině vyspělých zemí světa. Třeba právě vaše vnitřní orgány pomohou k objevení průlomového léčiva nebo se na nich zaučí budoucí vynikající lékař.
Zatímco běžně vystupuje objednavatel pohřbu v roli plátce, s touto variantou můžete vydělat. Poskytnutí těla vědě vám může vydělat mezi 12 až 25 tisíci korunami a o definitivní anonymní odstranění bez obřadu se postará konkrétní akademický ústav. Pokud skutečně netrpíte výčitkami kvůli znesvěcení chrámu své pozemské schránky, můžete přistoupit i k jeho plastinaci. Mrtvá tkáň se nejdříve zakonzervuje formalinem, poté se nahradí tuk v tkáních acetonem a nakonec přijde silikon. Výsledkem je velmi odolná figurína, která může sloužit jako vynikající výukový materiál.
Rozložit na součástky
Proces „biologické kremace“ je biotechnologům znám už desetiletí, ale vůbec první veřejná resomace proběhla pod taktovkou skotské firmy Resomation Ltd. teprve až v roce 2010 na Floridě. Jen tam totiž úřady uznaly tento pohřební proces za dostatečně etický a důstojný. Odtud se popularita zkapalnění rozšířila do Kansasu, Oregonu, Colorada a Illinois. V Evropě se této alternativě zatím příliš nedaří.
O co vlastně jde? Místo přímého ohně, který někteří lidé nepovažují za očistný, ale spíše za ničivý a surový, spoléhá celý proces rozkladu na mírné teploty, tlak a chemikálie. Je navíc úspornější alternativou, spotřeba energie během celého procesu je sedmnáctkrát nižší než během klasického žehu. Výsledkem celého procesu je sterilní průhledná tekutina, zhruba o objemu jednoho litru. Zkapalněný nebožtík. Cena se pohybuje mezi 15 až 20 tisíci korunami. Rušivě působí, že spolu s lahví dostanete také malý box, který obsahuje umělé kloubní náhrady, titanové destičky, kardiostimulátor či amalgánové plomby, které měl zesnulý v těle.
