Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Attila Ambrus, nejhorší hokejista světa a lupič-gentleman

aktualizováno 
Potichu právě pustili na svobodu Attilu Ambruse. Nejhoršího hokejového brankáře světa, který se živil jako bankovní lupič a dělal to s takovým šarmem, že ho milovalo celé Maďarsko. Znal ho však celý svět a Hollywood o něm bude možná točit film.

Toužím po pokojném životě, říká po propuštění Attila Ambrus. | foto: CineStar.hu

Attila Ambrus udělal v Maďarsku pořádný čardáš. Chtěl být jako Dominik Hašek a skončil jako největší lupič maďarské historie. V jednom se však svému hokejovému vzoru vyrovnal: byl slavný, byl hvězdou, idolem a lidé ho zbožňovali.

A v jednom Haška dokonce trumfnul: Dominátor si může dělat svoje rozštěpy v brance sebemrštněji, ale Johnny Depp o něm film nenatočí. Ambrus sice pouštěl gól za gólem, ale film o sobě zřejmě mít bude.

Stačilo mu jen vyloupit zhruba tři desítky bank, pošt a kanceláří. A rozdávat přepadeným úřednicím květiny.

Vzniklo o něm několik písní, které se staly hity, a také jedna divadelní hra. V Maďarsku se dlouho prodávaly repliky jeho dresu a nad hokejovým stadionem, kde hrával, roky visela vlajka s jeho přezdívkou whiskový lupič. Prodávaly se kšiltovky s jeho jménem a na trhu se objevil i "jeho" energetický nápoj. Psala o něm nejvýznamnější světová média, a tak vlastně ani nepřekvapí, že práva na příběh muže, jenž vypadá uhrančivě a velmi podobně jako Colin Farrel, koupil zrovna Johnny Depp.

Je to totiž neuvěřitelný příběh. Kdy začít? V roce 1999, kdy ho chytili a kdy o půl roku později neuvěřitelným způsobem utekl z vězení podobně jako svého času Kajínek? Nebo v roce 1993, kdy spáchal první loupež?

Hokej mě neuživí

Zkusme to ještě dřív, v roce 1988, kdy se jednadvacetiletý Rumun maďarského původu Attila Ambrus schoulí na podvozku nákladního vagonu a přejede hranici z šíleného Ceauceskova Rumunska do Maďarska, kde se tehdy dýchalo o hodně volněji.

Ale svoboda nebyla tím, co ho táhlo. Tenhle mladý muž emigroval, aby hrál hokej. Že si spletl zemi? Jistě, Maďarsko rozhodně nebylo hokejové terno, ale vzhledem k tomu, co uměl on, to byla vysloveně druhá Kanada.

Šel a nabídl své služby klubu Újpešť TE, jenž v té době vyhrával jeden titul mistra Maďarska za druhým. Ale nedopadlo to dobře. Hráči při prvním tréninku poznali, že chytat vůbec neumí, a tak si uspořádali malou soutěž, kdo ho trefí do obličeje.

Ale vlastně to dopadlo skvěle: trenérovi se tenhle chlápek, který tak strašně chtěl, zalíbil. "Bylo úžasné vidět někoho, kdo tak moc toužil stát se součástí týmu, ačkoliv vlastně nikdy opravdový hokej nehrál," vzpomínal na to po letech tehdejší kapitán György Pek v článku magazínu Salon.

Ambrus se ale taky zalíbil pokladníkovi. Klub neměl na to, aby si najal někoho lepšího, tedy též dražšího. Nový brankář se taky staral o led a o přestávkách jezdil po kluzišti s rolbou.

Pravda, když ho pustili do branky (mimochodem, jeho spoluhráčem byl jeden čas dokonce velký ruský útočník Alexandr Malcev), byla to katastrofa. Přestože se v 90. letech stal jeho idolem Dominik Hašek, nepochytil od něj nic. Při jednom zápase v roce 1995 dostal 25 gólů, jindy se postaral o rekordní šňůru, když v pěti zápasech po sobě lovil puk ze sítě celkem 88krát.

Ale to už věděl, že hokej ho živit nebude. Jako lupič byl totiž mnohem šikovnější.

Přespával na stadionu

Člověk se skoro nediví, že se dal na zločineckou dráhu. Přespával v jakési komoře na stadionu, jedl v dobročinných vývařovnách a snažil se vydělat nějaké peníze jako kopáč hrobů a podomní prodavač per.

Přes den venčil psy zaměstnaným páníčkům, taky pracoval na stavbách a nakonec se stal pašerákem zvířat. Přepravoval je z Rumunska do Rakouska.

V roce 1993 se octl v koncích. Celníci zvýšili úplatky, které měli dostávat, aby koukali jinam, když Ambrus převážel svůj živý kontraband. Už se mu to nevyplatilo. A taky už neměl forinty, které po něm chtěl do kapsy úředník na maďarském ministerstvu vnitra, který mu slíbil urychlit maďarské občanství.

"Chtěl jsem být spořádaný občan, ale uvědomil jsem ji, že nemám šanci," řekl později.

A tak si vybral poštu v ulici, kde zrovna bydlel na půdě. Věděl, že to bude snadné. Bylo.

Na bleším trhu si koupil masku a dětskou pistolku. Vtrhl dovnitř, shrábl půl milionu forintů, což bylo tenkrát asi šest tisíc dolarů – a to bylo tehdy víc než dvojnásobek toho, co nyní.

Doma se potom z napětí pozvracel, ale protože to bylo tak snadné, zkusil to znovu.

A znovu a znovu.

A maďarský hrdina byl na světě.

Víno policii, květina pokladní

Policie se nestačila divit: jen za první rok šest loupeží. Zato novináři se tetelili blahem. Měli něco, co už stálo za to: ne kvůli počtu vyloupených bank, ale kvůli tomu, jak to probíhalo. Najednou jako by se do Budapešti přestěhoval lupič-gentleman.

Žádný řev, žádné výhrůžky, žádná brutalita. Ambrus vždycky pozdravil a choval se galantně a zdvořile. Na konci každé loupeže dostala pokladní kytici. Neštěkal rozkazy, velmi dvorně požádal o to, co chce a na závěr poděkoval zaměstnancům banky za spolupráci. Ačkoliv nosil zbraň – už to nebyla hračka – použil ji jen jednou a střílel do stropu. To když mu lidé ve zmatku nechtěně zatarasili únikovou cestu.

Byl dokonce zdvořilý vůči policistům. Oddělení, které mělo jeho loupeže na starosti, poslal vždy po každé další akci láhev dobrého vína.

Občas k nim byl ale i jízlivý. Podobně jako Fantomas, který se převlékl za komisaře Juva, i Ambrus spáchal přinejmenším jednu loupež v převleku za šéfa policistů, kteří po něm šli.

Maďarskem se šířila pověst o "whiskovém lupiči". Tuhle přezdívku dostal, protože si svědci všimli, že si dal vždy před loupeží na kuráž panáka whisky v nejbližším baru.

Jeho pověst byla neuvěřitelná. Jedna z úřednic přepadené banky v médiích zalitovala, že měla v den přepadení volno.

Pomsta obyčejného muže

Ačkoliv skutečnost při některých akcích tak idylická nebyla, Maďaři pojali Ambruse jako svého Robina Hooda, přestože chudým nedal z lupu ani forint. Ale to nevadilo: společnost měla hrdinu, který aspoň z jejího pohledu "trestal" divoké kapitalisty z 90. let a bral jim to, co oni ukradli předtím.

Pro lidi, kteří sledovali, jak je Maďarsko rozkrádáno a jak kvete korupce, byl jakousi pomstou obyčejného muže. "Nevylupoval banky," napsal o Ambrusovi deník Magyar Hirláp, "spíše jen prováděl zvláštní přerozdělování bohatství, které se od toho, jak to dělaly elity, lišilo jen metodou."

A tak není divu, že jeho obliba v průzkumech dosahovala osmdesáti procent.

Policisté, právníci a politici vydávali prohlášení, v nichž poukazovali na to, že ať se to veřejnosti líbí, nebo ne, je whiskový lupič prostě ozbrojený zločinec, který přepadává banky. A že být na jeho straně znamená vysmívat se milionům poctivých občanů, kteří nekradou a dodržují zákon. Ale lidé mysleli především na tisíce těch nahoře, kteří si zákon vykládali po svém, kradli jako straky a deset přikázání obohatili o jedenácté, které znělo: Nenecháš se nachytat.

Bez pejska neodejdu

Zato whiskový lupič Ambrus se nachytat nechal. I když to nebyla jeho chyba. V té době už létal s milenkami na dovolenou do Thajska, Tuniska či na Bali. Spoluhráčům, od nichž si předtím půjčoval i spodní prádlo, namluvil, že dělá bodyguarda významným a bohatým lidem, a tak je ve vatě.

A jednoho spoluhráče přibral do party. Jmenoval se Gabi Orbán, jeho otec byl trenérem mužstva. Spolu nechali opravit klubové kabiny – a spáchali třináct loupeží. Při té poslední Orbána policie chytila.

A opět vznikla legenda. Ambrus věděl, že je zle, tak se ještě stavil doma pro pas, auto a psa, aby utekl za hranice. Pes byl jistě nejméně důležitý, ale kdybyste se dneska zeptali průměrného Maďara, jak to tehdy v roce 1999 bylo, řekl by, že Arbuse chytli proto, že bez svého pejska nechtěl odejít.

Měl smůlu, na hranice dorazil pár minut poté, co se tam úředníci dozvěděli, že ho mají zadržet.

Whiskový lupič skončil ve vězení. Když tam přišel, vězni ho žádali o autogramy a říkali mu král.

Za půl roku zmizel. Bylo to v červenci 1999: přelezl vysokou zeď, použil přitom lano z prostěradel, telefonní šňůry a tkaniček. Tři měsíce ho hledali, celé Maďarsko bylo na nohou, lidé v médiích hrdě prohlašovali, že kdyby věděli, kde je, stejně by to policii neřekli. Nosili placky s jeho jménem.

Tři měsíce, tři další loupeže. Pak spadla klec definitivně.

Chci odklízet sníh

Whiskový lupič měl původně sedět do roku 2017. Ve vězení vystudoval střední školu a v rozhovoru v roce 2005 řekl, že uvažuje i o vysoké. Zda se do toho opravdu dal, nelze nikde dohledat.

Teď ho pustili. Říká, že loupit už nechce. Po čem touží, je hokej. "Miluji led, to je můj život. Chci být zase jeho součástí, když mě někdo nechá, i kdybych měl jen odklízet sníh," prohlásil

Zda dal k ledu taky loupení, se teprve uvidí.

Mimochodem, Ambruse už prý kontaktovalo jedno mužstvo z budapešťské rekreační ligy.

Autor:






Nejčtenější

Poznávacím znamením akcí Bald Knobbers se staly čertovské masky. Takhle se...
Bald Knobbers: mafie nosila masky čertů a podporovali ji počestní občané

Začali jako svévolní ochránci veřejné bezpečnosti, skončili jako oficiální mafie, která si hleděla vlastního prospěchu. Dějiny americké organizace Bald...  celý článek

Základem naší práce je empatie, říká Kateřina Vrbová.
Pozůstalí volali nebožtíkovi do rakve na mobil, vzpomíná šéfka krematoria

Svěřováno jim je do péče tělo zesnulého, ústřední je však pro ně práce s pozůstalými. „Jsou bezradní, zmatení, nepozorní. Musíme být empatičtí a trpěliví....  celý článek

Na jihoafrických farmách roste víc humoru a sebeironie, než byste čekali. Parta...
OBRAZEM: Pózy jako modelky zvládneme taky, řekli si jihoafričtí farmáři

Na jihoafrických farmách roste víc humoru a sebeironie, než byste čekali. Parta tamních vousatých chasníků nafotila kalendář, v němž si utahuje z fotek ve...  celý článek

Cuketovo čokoládový chlebíček
Cuketovo čokoládový chlebíček

Potěšte rodinu rychlou dobrotou.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.