Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Do Atén jsme se dostali na devět stopů, říká vítěz českého mistrovství

aktualizováno 
Projet Rumunskem a Bulharskem až do Atén, vykoupat se v moři a cestou ještě podojit kozu. Takové byly úkoly letošního českého mistrovství v autostopu. Nešlo ale jen o rychlost. Dvanáct vybraných stopařských párů psalo po celou dobu reportáže přímo z asfaltu.

Do Albánie! Cíl stopařského putování byl ale až v řeckých Aténách. | foto: archiv Jana Červeňáka

Volnost, svoboda, poznávání nových lidí, krajin i kultur. Autostop má blíž k životní filozofii než k levnému způsobu přepravy. V polovině června proběhlo v pořadí druhé stopařské mistrovství, cílem bylo Řecko. Vyhrálo duo Jan Červeňák a Jana Řezníčková, jako druhý skončil tandem Petr Valenta a Pavlína Trkanová.

Fotogalerie

Na kolik stopů se vám podařilo celou trasu realizovat? A kolik vám v cíli blikalo na GPS kilometrů?
Jan Červeňák: Devět stopů nám stačilo k tomu, abychom se dostali až do Atén. Cestou zpět to bylo mnohem horší, přibližně 23 stopů. GPS ukázala absolvovaných 4 106 kilometrů.
Petr Valenta: Přesně jsme to nepočítali, ale na náš první stop jsme jeli z Prahy až do Budapešti. To bylo hodně dobré. Pak jsme se dost natrápili na trase Rumunsko-Bulharsko, ale zase se nám podařilo dobře dostopovat až do Atén. V Albánii to byl mazec, protože vás sice chce svést každý, ale třeba jen pět kilometrů. Celkem jsme vystřídali kolem čtyřiceti aut. Kilometrů jsme najeli asi 4 500.

Mistrovství ale spočívalo i v plnění úkolů. Který vám dal nejvíc zabrat?
Jan Červeňák: Asi nejvíce trápení nám přineslo hledání sportovního utkání. To se nám podařilo až při cestě zpět, v Bratislavě. Před tím jsme po městě neskutečně bloudili. Dostali jsme tipy na čtyři různá utkání. Měli jsme i velmi ochotného řidiče, který nás postupně na všechna sportoviště vozil. Nikde ale ani noha. Když už jsme byli zoufalí a chtěli se na úkol vykašlat, Jana mi povídá, ať se otočím - před námi sportovní hala a v ní hráčky volejbalu. Jinak se nám podařilo splnit i komplikovaný úkol, podojení ovce.
Petr Valenta: Ono se to nezdá, ale třeba banálně znějící úkol vykoupat se v moři byl docela nátěr. Jednak máte jen minimum možností, jen v Černé hoře, Albánii nebo v Řecku. A hlavně, museli jste přesvědčit toho řidiče, aby se vykoupal s vámi. Vtipné bylo i nechat se pohostit u někoho doma místní specialitou a zveřejnit potom recept. Nám se to podařilo v horách Rumunsku, kde jsme se vetřeli do přízně jednomu horalovi. Jenže ten měl v kuchyni takový bordel, že tu kuchyni nejdřív tři hodiny uklízel.

Nejkurióznější dopravní prostředek užitý cestou?
Jan Červeňák:
Tajné policejní auto kdesi na dálnici bez provozu, kde byla cedule upozorňující na medvědy u hranic s Albánií.
Petr Valenta: Koňský povoz se počítá? Letadlo totiž nevyšlo.

Chudý kraj – otevřené srdce

Rakušané jsou nedůvěřiví, stopaře berou jen neradi. O víkendu tam mají kamiony povinnou odstávku, takže se nikam nedostanete. A z benzínek vás klidně vyženou, protože tam nemáte co dělat.

Na Balkáně se vždycky s řidičem předem domluvte, že stopujete, a žádné peníze mu za cestu nedáte. Turisté jste pro ně pokladnička. Pro vás je to zábava, pro ně byznys.

Užijte si pohostinnost a srdečnost místních lidí. Je to zvláštní, ale v kraji, kde sami dohromady nic nemají, se vámi vždycky rádi podělí.

Buďte na pozoru, ale mějte přitom otevřené srdce.

Stopař Petr Valenta říká: „Já věřím na karmu. Jak se chovám k lidem já, tak se budou chovat oni ke mně. Jsem sluníčkovej a budu potkávat jen sluníčkový lidi. Tohle myšlení mi funguje i v životě.“

Jaký byl váš dosud nejpovedenější stop, když vynecháme letošní Atény v rámci šampionátu?
Jan Červeňák:
Nejsem vyloženě vášnivý cestovatel a stopař, takže můj první stop se odehrál před deseti lety, o prázdninách na rodinné dovolené u přehrady Orlík. To jsme se sestrou chtěli vyrazit busem do aquaparku. Špatně jsme porozuměli jízdním řádům a autobus nám ujel. Plánu jsme se však nechtěli vzdát, takže jsme stopovali. Na tento autostop myslím nejvíc.
Petr Valenta: Nejspíš v jihovýchodní Asii, ale je to spíše kvůli historce po něm. V decentně podnapilém stavu jsme se s kamarádem pokoušeli najít hotel a cestou jsme doprovázeli dvě slečny, které se později ukázaly být dvěma pány. V Asii je skutečně možné cokoliv, třeba narazit na truck s kapacitou dvacet míst, ve kterém se veze šedesát lidí.

Krásná žena, která není žádná slečinka, to je polovina stopařského úspěchu. Jak jste se se svými stopařskými partnerkami našli?
Jan Červeňák:
Mě si vlastně našla Jana. O závodu se dozvěděla od kamaráda a přemluvila mě. S lehkým nátlakem, mně se moc nechtělo. Ale rozhodně to stálo za to, zážitek byl více než nadstandardní.
Petr Valenta: My se s Pavlínou vlastně skoro neznáme. Našel jsem ji na stopařské seznamce na Facebooku. Přečetl jsem si od ní článek o tom, jak by si představovala cestu kolem světa. A její popis byl přesně podle mého gusta. Potkali jsme se a zatím to funguje.

Nějaká povedená historka z cesty?
Jan Červeňák:
Toho je spousta. Třeba když řecký řidič kamionů zastavoval na dálnici a házel plné láhve vody uprchlíkům, aby se osvěžili. Nejdrsnější byla cesta z Atén, odkud se nám mizerně stopovalo, a když už jsme sehnali odvoz, tak jen na krátké úseky. Plácali jsme se tak celej den. Byly chvilky, kdy jsme podléhali největšímu zoufalství. Zároveň to ale bylo kouzelné, těžko se to vysvětluje. Ta atmosféra toho, když jsme v pařáku na dálnici, kde nikdo skoro nejezdí… Nejvíc na pohodu byl stop ukrajinského autobusu v bulharské Sofii. S ním jsme ujeli pěkných 700 kilometrů a nemuseli se o nic starat. Dokonce jsme byli i pohoštěni ledovou kávou.
Petr Valenta: Při cestě z Rumunska do Bulharska, ve dvě ráno, na benzince, která nebyla ani osvětlená, nám zastavil borec s dodávkou. A aby řeč nestála, ptáme se, co dělá, čím se živí. A on říká, že je zloděj. „Já prostě kradu, co se dá. Tady je to chudý kraj, tak prostě beru, co je.“ Povídal o tom, jak se specializuje na krádeže bankomatů. Pak jsme chtěli vyhodit na výpadovce a on to zamítl: „Tady vás vyhodit nemůžu, v tomhle kraji bych v noci nestopoval ani s bouchačkou.“ Aby prý měl klidné spaní, zavezl nás do města do čtyřhvězdičkového hotelu.

Autoři:




Nejčtenější

V roce 1967 se kolos, který měl reagovat na sovětský útok jaderným protiútokem,...
Od jaderné války dělily svět sekundy. Zastavil ji meteorolog

Letadla odlétala s jadernými bombami a seznamy cílů, soukolí americké armády se rozjelo vstříc nukleární válce. Zažehnal ji jediný muž, mezi všemi těmi...  celý článek

Prague fear house
VIDEO: Děs a hrůza. Praha bude mít svůj Fear House

Nachází se ve sklepeních pražské Vodičkovy ulice, která se mají pyšnit děsivou historií. Na 800 metrech čtverečních bude nabízet pečlivě stylizovaný děs. Prahu...  celý článek

Muži mají k sexu na jednu noc vřelejší vztah než ženy. A může za to evoluce,...
Ženy litují víc náhodného sexu, muži nevyužité příležitosti k němu

Ženám dělají spontánní sexuální eskapády těžší hlavu než mužům, ty naopak víc trápí, mají-li pocit, že příležitost k intimním hrátkám nevyužili. Za tak...  celý článek

Vyberte nekrásnější MOgirl roku 2016
MOgirl roku 2016: vybírejte, která kráska vás oslovila nejvíc

Každá z nich je výrazná, svá. Nebojí se vystoupit z řady, být jiná, nebýt k přehlédnutí. Liší se postoji, názory, aktivitami a koníčky, na první pohled zaujmou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.