Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Do Atén jsme se dostali na devět stopů, říká vítěz českého mistrovství

aktualizováno 
Projet Rumunskem a Bulharskem až do Atén, vykoupat se v moři a cestou ještě podojit kozu. Takové byly úkoly letošního českého mistrovství v autostopu. Nešlo ale jen o rychlost. Dvanáct vybraných stopařských párů psalo po celou dobu reportáže přímo z asfaltu.

Do Albánie! Cíl stopařského putování byl ale až v řeckých Aténách. | foto: archiv Jana Červeňáka

Volnost, svoboda, poznávání nových lidí, krajin i kultur. Autostop má blíž k životní filozofii než k levnému způsobu přepravy. V polovině června proběhlo v pořadí druhé stopařské mistrovství, cílem bylo Řecko. Vyhrálo duo Jan Červeňák a Jana Řezníčková, jako druhý skončil tandem Petr Valenta a Pavlína Trkanová.

Fotogalerie

Na kolik stopů se vám podařilo celou trasu realizovat? A kolik vám v cíli blikalo na GPS kilometrů?
Jan Červeňák: Devět stopů nám stačilo k tomu, abychom se dostali až do Atén. Cestou zpět to bylo mnohem horší, přibližně 23 stopů. GPS ukázala absolvovaných 4 106 kilometrů.
Petr Valenta: Přesně jsme to nepočítali, ale na náš první stop jsme jeli z Prahy až do Budapešti. To bylo hodně dobré. Pak jsme se dost natrápili na trase Rumunsko-Bulharsko, ale zase se nám podařilo dobře dostopovat až do Atén. V Albánii to byl mazec, protože vás sice chce svést každý, ale třeba jen pět kilometrů. Celkem jsme vystřídali kolem čtyřiceti aut. Kilometrů jsme najeli asi 4 500.

Mistrovství ale spočívalo i v plnění úkolů. Který vám dal nejvíc zabrat?
Jan Červeňák: Asi nejvíce trápení nám přineslo hledání sportovního utkání. To se nám podařilo až při cestě zpět, v Bratislavě. Před tím jsme po městě neskutečně bloudili. Dostali jsme tipy na čtyři různá utkání. Měli jsme i velmi ochotného řidiče, který nás postupně na všechna sportoviště vozil. Nikde ale ani noha. Když už jsme byli zoufalí a chtěli se na úkol vykašlat, Jana mi povídá, ať se otočím - před námi sportovní hala a v ní hráčky volejbalu. Jinak se nám podařilo splnit i komplikovaný úkol, podojení ovce.
Petr Valenta: Ono se to nezdá, ale třeba banálně znějící úkol vykoupat se v moři byl docela nátěr. Jednak máte jen minimum možností, jen v Černé hoře, Albánii nebo v Řecku. A hlavně, museli jste přesvědčit toho řidiče, aby se vykoupal s vámi. Vtipné bylo i nechat se pohostit u někoho doma místní specialitou a zveřejnit potom recept. Nám se to podařilo v horách Rumunsku, kde jsme se vetřeli do přízně jednomu horalovi. Jenže ten měl v kuchyni takový bordel, že tu kuchyni nejdřív tři hodiny uklízel.

Nejkurióznější dopravní prostředek užitý cestou?
Jan Červeňák:
Tajné policejní auto kdesi na dálnici bez provozu, kde byla cedule upozorňující na medvědy u hranic s Albánií.
Petr Valenta: Koňský povoz se počítá? Letadlo totiž nevyšlo.

Chudý kraj – otevřené srdce

Rakušané jsou nedůvěřiví, stopaře berou jen neradi. O víkendu tam mají kamiony povinnou odstávku, takže se nikam nedostanete. A z benzínek vás klidně vyženou, protože tam nemáte co dělat.

Na Balkáně se vždycky s řidičem předem domluvte, že stopujete, a žádné peníze mu za cestu nedáte. Turisté jste pro ně pokladnička. Pro vás je to zábava, pro ně byznys.

Užijte si pohostinnost a srdečnost místních lidí. Je to zvláštní, ale v kraji, kde sami dohromady nic nemají, se vámi vždycky rádi podělí.

Buďte na pozoru, ale mějte přitom otevřené srdce.

Stopař Petr Valenta říká: „Já věřím na karmu. Jak se chovám k lidem já, tak se budou chovat oni ke mně. Jsem sluníčkovej a budu potkávat jen sluníčkový lidi. Tohle myšlení mi funguje i v životě.“

Jaký byl váš dosud nejpovedenější stop, když vynecháme letošní Atény v rámci šampionátu?
Jan Červeňák:
Nejsem vyloženě vášnivý cestovatel a stopař, takže můj první stop se odehrál před deseti lety, o prázdninách na rodinné dovolené u přehrady Orlík. To jsme se sestrou chtěli vyrazit busem do aquaparku. Špatně jsme porozuměli jízdním řádům a autobus nám ujel. Plánu jsme se však nechtěli vzdát, takže jsme stopovali. Na tento autostop myslím nejvíc.
Petr Valenta: Nejspíš v jihovýchodní Asii, ale je to spíše kvůli historce po něm. V decentně podnapilém stavu jsme se s kamarádem pokoušeli najít hotel a cestou jsme doprovázeli dvě slečny, které se později ukázaly být dvěma pány. V Asii je skutečně možné cokoliv, třeba narazit na truck s kapacitou dvacet míst, ve kterém se veze šedesát lidí.

Krásná žena, která není žádná slečinka, to je polovina stopařského úspěchu. Jak jste se se svými stopařskými partnerkami našli?
Jan Červeňák:
Mě si vlastně našla Jana. O závodu se dozvěděla od kamaráda a přemluvila mě. S lehkým nátlakem, mně se moc nechtělo. Ale rozhodně to stálo za to, zážitek byl více než nadstandardní.
Petr Valenta: My se s Pavlínou vlastně skoro neznáme. Našel jsem ji na stopařské seznamce na Facebooku. Přečetl jsem si od ní článek o tom, jak by si představovala cestu kolem světa. A její popis byl přesně podle mého gusta. Potkali jsme se a zatím to funguje.

Nějaká povedená historka z cesty?
Jan Červeňák:
Toho je spousta. Třeba když řecký řidič kamionů zastavoval na dálnici a házel plné láhve vody uprchlíkům, aby se osvěžili. Nejdrsnější byla cesta z Atén, odkud se nám mizerně stopovalo, a když už jsme sehnali odvoz, tak jen na krátké úseky. Plácali jsme se tak celej den. Byly chvilky, kdy jsme podléhali největšímu zoufalství. Zároveň to ale bylo kouzelné, těžko se to vysvětluje. Ta atmosféra toho, když jsme v pařáku na dálnici, kde nikdo skoro nejezdí… Nejvíc na pohodu byl stop ukrajinského autobusu v bulharské Sofii. S ním jsme ujeli pěkných 700 kilometrů a nemuseli se o nic starat. Dokonce jsme byli i pohoštěni ledovou kávou.
Petr Valenta: Při cestě z Rumunska do Bulharska, ve dvě ráno, na benzince, která nebyla ani osvětlená, nám zastavil borec s dodávkou. A aby řeč nestála, ptáme se, co dělá, čím se živí. A on říká, že je zloděj. „Já prostě kradu, co se dá. Tady je to chudý kraj, tak prostě beru, co je.“ Povídal o tom, jak se specializuje na krádeže bankomatů. Pak jsme chtěli vyhodit na výpadovce a on to zamítl: „Tady vás vyhodit nemůžu, v tomhle kraji bych v noci nestopoval ani s bouchačkou.“ Aby prý měl klidné spaní, zavezl nás do města do čtyřhvězdičkového hotelu.

Autoři:






Nejčtenější

I muži bývají oběťmi sexuálního násilí. A pachatelkami bývají často ženy.
Ženy jsou sexuálními predátorkami častěji, než si myslíme, tvrdí studie

I ženy se dopouštějí sexuálního násilí, dokonce ve větší míře, než si donedávna odborníci mysleli, tvrdí vědecké studie. Za podhodnocování role žen jako...  celý článek

Kalendář Pirelli pro rok 2017 se představil Česku.
Kalendář Pirelli se představil i v Česku. Dražit se bude na iDNES.cz

Patnáct krásných žen, každý měsíc o třech fotografiích, celkem tedy 36 snímků. Působivých, černobílých, plných emocí. Kalendář Pirelli pro rok 2017 je oslavou...  celý článek

Jedním z kvinteta protagonistů odborů je Cain Velasquez.
Bojovníci MMA založili odbory. Chtějí zdravotní benefity i vyšší platy

Rvou se v kleci, teď se však míní prát i za své zájmy jako pracující. Za jistější pracovní místa, za proplácení nemocenské. Skupina bojovníků MMA založila...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.