Do telefonu byl velmi zdvořilý, trochu horlivý, ale huhňal a nebylo mu rozumět. I když měl policejní operátor pocit, že nakonec obsah sdělení volajícího pochopil, pro jistotu se 28. listopadu loňského roku ještě zeptal: "Vy jste tedy zamčený v páru pout?" "Ano," přitakal muž a vysvětlil: "Hrál jsem si s nimi, takže teď potřebuju pomoct se z nich dostat." S co nejpečlivější výslovností uvedl adresu: kostel svatého Aloise. A několikrát zaskočeného operátora ujistil, že do příjezdu policie vyčká na místě.
To byl od pastora Toma Donovana trochu nadbytečný slib, odejít totiž mohl jen stěží. Policie jej tak našla v kostele, jak slíbil. Byl oblečený do podivné oranžové kombinézy, na hlavě měl koženou masku, ruce měl spoutané za zády a jasné začalo být i to, proč tak mumlal: v ústech měl totiž železný roubík.
Hlídce objasnil, že s pouty občas laškuje, tentokrát se však do nich uzamknul nešikovně a nemohl se jich zbavit. Byl jsem tady sám, dušoval se.
Když jeho nadřízený biskup John Paprocki pár dnů nato vyslyšel žádost kněze experimentátora o odchod z funkce, zdůraznil, že Donovanovy hrátky neměly sexuální podtext. Samozřejmě, koho by to mohlo vůbec napadnout? Ano, biskupovo objasnění farářova svazovacího rituálu je vskutku přesvědčivé: mohl za něj farářův přísný přístup ke "stravě, cvičení, spánku, množství práce a nepřiměřená očekávání, která od sebe jako od pastora měl".
Otec Donovan je psychicky nemocný a bude se léčit, odtušil biskup, který se proslavil svým odsudkem institutu manželství osob stejného pohlaví, protože představuje "opravdové zlo". A farnost ujistil: "Za otce Donovana se modlím."
Ten chudák nedýchá. Mimochodem, vzala jsem ho po hlavě pánví
Ona stará paní zajíkavě a zoufale vřeštěla jako v Hitchcockově filmech. "Musíte mi pomoct! Musíte mi pomoct!" vyrážela ze sebe 16. prosince 2003 přerývavě mezi neartikulovanými výkřiky. Nakonec se jí přes šok podařilo sdělit, v čem je problém: na podlaze u ní doma leží listonoš. A nedýchá. "Můj bože, můj bože, nedýchá!" ječela jako pominutá.
Situace se ale měnila "Teď trochu dýchá!" oznamovala operátorovi, který se ji pokoušel uklidnit zcela marně. Poté se ale ozvalo něco jako rána železem. "Co to bylo, Madam?" snažil se zjistit policista, dověděl se však jen to, že nešťastník "zase přestal dýchat".
Nakonec se původ celé cituace ozřejmil. "Dala jsem mu stírací los – a on vyhrál 200 tisíc dolarů!" ječela paní. "Možná jen omdlel šokem z radosti?" nabízel uklidňující vysvětlení profesionál na druhém konci linky. Jenže neprošlo.
"Ne! Plácla jsem ho pánví," zlobila se nad nedůvtipem policisty paní, "a ten los jsem mu zase vzala!" A další rána. "Co se děje, madam?" ptá se zneklidněně policista, který už pochopil. "Ááá, zase začal dýchat!"
Žena má na zahřívání nohou právo. Neměla by ho ale zneužívat
"Odmítá mi zahřát nohy." Aby toho ale nebylo na čínského policistu Xiao Denga málo, hned nato obdržel další telefonát: "Pořád po mně něco chce, teď zase abych jí zahříval nohy." Když se do bytu volajících vydal, našel pár v prudké hádce. A vynesl doporučení, hodné krále Šalamouna. Zahřívat nohy ženě je mužovou povinností, objasnil pánovi, obrátil se ale též k dámě: žena by to neměla po příteli chtít na příliš dlouho. Dvojice mu podle tisku poděkovala, že její spor vyřešil tak moudře.
Nejmenovaný německý policista musel řešit mnohem delikátnější problém. Jsem v zoufalé situaci, stěžovala si mu uplakaná čtyřiačtyřicetiletá žena z Aachenu: manžel se dívá pořád na porno. Měla zřejmě pravdu, jak po příjezdu zjistili policisté – přistihli totiž muže přímo před televizí, při činu. Jeho manželka se však dočkala zklamání, policisté ji odkázali na manželskou poradnu. Jen po telefonu však věc vyřešit evidentně nechtěli.
Lapálie s fastfoody
S řetězci rychlého a nezdravého občerstvení mají Američané očividně problém. Vezměme to popořádku, nejdřív McDonald's: ten se snažil hrubě zkrátit na právech sedmadvacetiletou Latreasu Goodmanovou z Floridy, která si objednala a zaplatila kuřecí nugety. Jenže ouha, právě v tu chvíli kousky kuřecího došly. Místo toho jí tedy pokladní nabídla jinou položku z menu, zákaznice se ale obalamutit nechtěla dát. "Toto je urgentní situace," vyložila policistům, když se do prodejny dostavili po jejím telefonátu na tísňovou linku, "kdybych věděla, že nemají McNuggets, nedala bych jim peníze, teď mi sice nabízejí McDouble, já ho ale nechci." Akce vynesla sebevědomé zákaznici pokutu za zneužití linky.
Na hrdou nakupující s přesně definovanou touhou narazila v září roku 2008 i firma Burger King. Dotyčná, která přijela autem k okénku provozovny, věděla, že chce burger se slaninou. Tak proč ho, kruci, nedostala? Prodavačka, která objednávku popletla, jí nabízela, že jí vrátí peníze. "Proč mně ale místo toho nedá můj burger se slaninou?" zlobila se zákaznice. A trvala na svém. A rozhodla se za své právo na slaninu bojovat – odmítala odjet a blokovala tak řidiče za sebou. Na zlovolnou prodejnu však jeden člověk nestačí, s důvěrou se proto obrátila na stát. Policie ji však zradila, operátor jí doporučil, ať se zkusí s prodavačkou ještě jednou smírně dohodnout.
