Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na bourbon a americký sen není nikdy pozdě, říká příběh Toma Bulleita

aktualizováno 
Je to jako z pohádky o třech sudičkách. Jedna říká: Budeš vojákem. Druhá na to: Budeš právníkem. Třetí se zamyslí a pak zašeptá: A jednou si splníš klukovský sen a budeš pálit bourbon. Co na tom, že se to Tomu Bulleitovi splnilo až krátce před důchodem.

Má důvod ke spokojenosti. Tom Bulleit si splnil klukovský sen, i když až v pokročilém věku. | foto: Warehouse1

Tom Bulleit je svižný, štíhlý chlapík s jiskrnýma očima a smyslem pro humor. Na první pohled čerstvý šedesátník, podle matriky o dekádu starší. Pokud byste ho potkali minulý týden na Karlově mostě, zařadili byste ho mezi ostatní americké turisty.

Tedy až na to, že místo obyčejných selfíček fotil láhev bourbonu v kompozici s barokními sochami a pozadím Hradčan. Trochu výstřední nápad, jistě, ovšem skvěle zapadá do mozaiky Tomova životního příběhu, ve kterém nikdy nebyla nouze o překvapení a dobrodružství.

Otcova prosba je příkazem

Ostatně, jen pořádný blázen pověsí v padesáti letech na hřebíček právnickou kariéru a vrhne se do výroby whisky. Navíc v době, která přeje spíše moderním technologiím a v níž se každý raději stěhuje do Silicon Valley. Jenže Tom toužil po vlastní destilérce už od klukovských let, ale tehdy mu vystavil stopku otec.

Fotogalerie

„Tenkrát byla Amerika ještě zemí, kde mladí muži museli poslouchat své rodiče. Já jsem během studií pracoval v místních palírnách a chtěl jsem whisky zasvětit celý život, jenže když jsem přišel za otcem, abych od něho dostal požehnání, dlouze se na mě podíval a pak mi řekl, že chce, abych se stal právníkem. Samozřejmě jsem ho poslechl, byl to skvělý muž, skvělý otec, veterán z druhé světové války a obrovská autorita, takže jeho prosba byla příkazem,“ vypráví Tom Bulleit a hned přidává svůj oblíbený bonmot: „To když jsem se o dvacet let později zeptal svého syna, jestli nechce studovat práva, řekl mi, že ne. A pak si sbalil kytaru a odjel za štěstím do Nashvillu.“

Po stopách prapradědečka

Tom Bulleit svého otce nejen poslechl, ale částečně šel také v jeho stopách, neboť po střední škole strávil několik roků v řadách amerických mariňáků, a protože to bylo na konci šedesátých let, zúčastnil se také války ve Vietnamu.

Po propuštění z armády vystudoval práva a pozvolna stoupal v kariérním žebříčku. Jenže v hlavě mu stále hlodal červíček pokušení. Whisky. Tedy bourbon, vždyť jsme v Kentucky. Na svůj sen nikdy nezapomněl. A společně s tím, jak se blížil věk důchodu, volání nesplněného snu získávalo na síle.

Bulleitova posedlost zlatavou a hřejivou pálenkou však není náhodná, neboť jeho prapradědeček Auguste míval malou palírnu a jeho bourbon byl prý vyhlášený široko daleko. K umění výroby pálenky přišel ve Francii, odkud jako zakladatel rodu Bulleitů přišel do Ameriky. Psal se rok 1841 a už tenkrát se mohl zrodit jeden z nejslavnějších bourbonů Ameriky. Jenže nezrodil.

Bourbon a whisky

Název bourbon je odvozen od okresu Bourbon County ve státě Kentucky. Od whisky se liší především použitím kukuřičného sladu při výrobě, musí tvořit více než 50 procent. Druhým rozdílem je, že bourbon zraje v nových dubových sudech, zevnitř ožehnutých. Whisky naproti tomu může zrát i v sudech, které již byly použity, například pro výrobu sherry.

Prapradědeček vozil bourbon třikrát ročně do New Orleansu, když však jednou odjel na další cestu s nákladem „ohnivé vody“, nikdy už se nevrátil. Mohli ho zabít, mohl si najít novou rodinu, nikdo neví, prostě beze stop zmizel. Ale takové věci se na Divokém západě stávaly běžně.

Co na to tvůj bankéř?

A tak muselo uplynout dlouhých 150 let, než se značka Bulleit konečně zrodila. Předcházela tomu ještě jedna perlička, neboť Tom Bulleit se znovu a se stejným přáním jako před třiceti lety objevil u svého otce. „Otče, chtěl bych začít vyrábět dědečkův bourbon,“ prohlásil. Tentokrát mu už otec jeho nápad nezakázal. Zvolil diplomatičtější odpověď: „To je pouze mezi tebou a tvým bankéřem.“

Tom se nenechal odradit, vzal si úvěr a pustil se do práce. Rozjíždět výrobu bourbonu není vůbec jednoduché, to není start-up moderních technologií, protože trvá dlouhé roky, než se začne zboží prodávat. V našem případě nekonečných osm let. Nová značka whisky, které dal Tom Bulleit rodinný příběh i jméno, se začala připravovat v roce 1987, ale první lahve se na trhu objevily až v polovině devadesátých let.

Dvakrát tak dlouho

Kde vlastně vzal původní recept? Copak rodina schovávala tajnou recepturu po desítky let v trezoru? „Ano, máme unikátní recept, dvě třetiny kukuřice a třetinu žita. To je všechno. Mohu si to nechat vytetovat, kdybych náhodou někdy zapomněl, na pravou ruku dvě třetiny kukuřice, na levou třetinu žita,“ směje se zakladatel jednoho z nejzajímavějších bourbonů na trhu.

Oproti jiným značkám má sice výrazně kořeněnou, ale současně sametově jemnou a lahodnou chuť, díky čemuž nemusí vymýšlet žádné módní příchutě, jako je med či skořice. A upoutá také působivou replikou lahve z 19. století.

„Základem mimořádné chuti je dlouhá doba zrání, oproti běžným bourbonům zůstává v sudech dvojnásobnou dobu, tedy 6 až 8 let. Samozřejmě, skotská whisky se běžně prodává dvanáctiletá až patnáctiletá, ale bourbony vyzrávají mnohem rychleji. Druhým důvodem výjimečné chuti je vysoký obsah žita, jehož se při výrobě používá 28 procent,“ vysvětluje Tom Bulleit.

Po světě s bourbonem

Jaká byla původní whisky jeho prapradědečka, to samozřejmě netuší. „Nikdo neví, žádná lahev se nezachovala. Ale tehdy byla kvalita bourbonu mnohem nižší než dnes, v sudech zrál jen šest až osm týdnů a pak šel na prodej,“ vysvětluje. Jeho whisky již posbírala řadu medailí ze světových soutěží a její chuť oceníte především bez ledu a v pokojové teplotě, tedy tradičním způsobem, jakým se pije skotská single malt. Tomu se však Američané teprve učí, protože podle jejich tradice bourbon patří vždycky na led.

„Amerika je ledová země, všechno se pije ledové, ledový čaj, ledová káva, ledová kola, ledové mléko. Naopak když v Anglii chcete led do coly, hodí vám dovnitř jednu kostku,“ směje se Bulleit.

Svou firmu budoval deset let, než využil možnosti a spojil se se společností Seagram, která umožnila další růst. „Já jsem neměl takové možnosti z hlediska marketingu a distribuce, přechod pod křídla společnosti Seagram přinesl nový kapitál a umožnil značce velký rozvoj,“ vysvětluje její zakladatel.

Sám dostal práci snů, neboť objíždí svět jako hlavní tvář svého bourbonu. Takže nakonec přece jen vstoupil do světa tajemného marketingu. „Stále se něčemu musíte učit,“ přiznává Tom a vrací se k prvnímu dnu své pražské návštěvy, kdy běhal s lahví bourbonu po Malé Straně a Karlově mostě a fotil se s ní. Na Instagram, samozřejmě.

Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.