Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Britské puby: společenský fenomén, jemuž zvoní hrana

aktualizováno 
Bývaly sociálním pilířem britské společnosti, dnes však vymírají. Sympatickým rázovitým britským hospůdkám, pubům, které přetrvaly v zastrčených uličkách a na nárožích celá staletí, nepřeje doba. Země tak přichází o jeden ze svých nejcharakterističtějších znaků.

„Poslední a končíme.“ Tahle tklivá slova jsou pro štamgasty stále více britských pubů skutečně definitivní. Starobylé instituce nedokážou odolat hladu investorů po zisku. | foto: Profimedia.cz

„Pravý pub, to je esence společenského života Britů, je to středobod žití místních komunit po celá staletí,“ říká Emma Dwyerová, která se věnuje na Univerzitě v Leicesteru problematice rozvoje sídel a zachování kulturního dědictví. A pro jistotu ještě jednou zdůrazňuje: „Je to právě typická britská hospoda, která formuje anglickou národní identitu.“ To samé tvrdil před čtyřmi stoletími politik Samuel Pepys, který nazval puby „skutečným srdcem Anglie“.

Fotogalerie

Jenže ono srdce přestává tlouct. Potvrzují to právě leicesterští vědci. Jejich výzkum nazvaný „Pátrání po starých hospodách a pubech, včetně mapování jejich historického a současného osudu“ odhalil, že se významná etapa britské minulosti vytrácí. Jen v Leedsu, kde byla zahájena první fáze průzkumu, se z desítky tradičních podniků nedochoval jediný. V lepším případě je na původním místě nahradily módní a trendy kluby, častěji ale butiky a kanceláře. Výzkumníci z Leicesteru nebrali závěry své práce na lehkou váhu, a tak se brzo začala celé problematice věnovat i společnost pro Anglické dědictví (English Heritage).

Sousedská komunita versus zisk

Jak uvádí Asociace pubů a britského piva, v roce 1982 bychom ve Velké Británii napočítali 68 tisíc podniků, které podle volné definice odpovídají pojmu pub. V roce 2014 jich bylo jen necelých 50 tisíc. „Mezi rozhodně nejohroženější skupinu v celé zemi patří podniky z období 1918 až 1985,“ doplňuje statistiku Emily Cole z English Heritage. „Ty totiž nemají tak výrazný potenciál po stránce archeologické nebo historické, aby dosáhly na statut památkově chráněné budovy, jejich význam pro život místních komunit je ale nepředstavitelný.“

„Lidé si to možná v prvních okamžicích neuvědomují, ale zánikem každého pubu nepřijdou jen o prostor socializace, ale o pořádný kus historického dědictví,“ říká James Watson, jeden z organizátorů sdružení Save The Chesham, které bojuje za znovuotevření pubu The Chesham Arms. Tento podnik vévodil po 148 let okolí Hackney na předměstí Londýna, ale v roce 2012 ho skoupil regionální developer. „Za odkup nabídl majiteli 650 tisíc liber, tedy více než dvojnásobek ekvivalentní ceny,“ říká Watson. Plán přebudování hospody na apartmánové bydlení kvůli stávajícímu odporu místních usnul, ale podnik je od té doby uzavřený.

„Města i vesnice bez pubů jednoduše přijdou o své kouzlo, o svou osobitou příchuť,“ dodává Watson, který ve svém boji zdaleka není osamocen. Podobných lokálních sdružení fungují po Británii desítky, ale ty už jsou vlastně jen fragmenty původní přirozené sítě sociálních kontaktů, které v životech jejich zakladatelů formovala pravá britská hospoda.

Jde přitom o trh a byznys, realitní makléři a developeři se chovají velmi ekonomicky. Dejme slovo jednomu z nich, Rogeru Smithovi, řediteli developerské Parsons Green Land: „Staré puby jsou ideální, protože stojí na výrazných, nápadných a atraktivních místech.“ Jeho společnost jen v roce 2015 na území Londýna provedla dvanáct „re-developmentů“, tedy přestaveb pubů do podoby obytných bloků.

The Chesham Arms. O tenhle pub svádí jeho ctitelé bitvu.

The Chesham Arms. O tenhle pub svádí jeho ctitelé bitvu.

Poslední pintu piva natočili v pubu The Cross Keys v roce 2012. Tento podnik však měl štěstí, nezmizí, po rekonstrukci se znovu otevře.

Poslední pintu piva natočili v pubu The Cross Keys v roce 2012. Tento podnik však měl štěstí, nezmizí, po rekonstrukci se znovu otevře.

Smith, který je podle vlastních slov Londýňan tělem i duší, se nakonec rozhodl původní kurz svého podnikání aspoň malinko pozměnit a vykoupit si čistější svědomí. Překvapilo ho totiž, že ve veřejné anketě organizované místními samosprávami lidé vytrvale uváděli mezi nejcennějšími historickými a pro komunitu nejhodnotnějšími budovami v okolí svého bydliště právě puby. Uvadající podnik The Cross Keys, který poprvé otevřel své dveře roku 1708 a mezi jehož klientelu patřila například Agatha Christie, se tedy rozhodl jen upravit. Zatímco v prvním patře připraví čtyři obytné jednotky, přízemí i nadále ponechá žíznivému lidu. „Rozběhnout znovu pub The Cross Keys nás bude stát mnohem víc, než kolik bychom za rok vydělali přestavbou celého domu na apartmánové bydlení,“ říká Smith. „Naštěstí ale vyděláváme dost peněz na jiných projektech.“

Změnit koncept, nebo ztratit hospodu?

Tavicí kotel společnosti

Pojmenování „pub“ je vlastně zkratkou původního pojmenování zařízení – „public house“, tedy „veřejný dům“. Je státem licencovanou provozovnou, která má právo veřejně prodávat alkohol. Původ tohoto zařízení bychom v historii ostrovů vystopovali až k římským tavernám a typickým anglosaským pivnicím.

Tohle není kavárna, bar, tančírna, čajovna ani pivnice, tohle je pub, říkají hrdě Britové. Kulturní specifičnost pubu, v němž najdete pivo, víno, lihoviny a něco k zakousnutí, spočívá v tom, že je na každý pub navázána komunita místních lidí. Osazenstvo pubu obvykle tvoří několik místních klubů, od kuželkářů až po zahrádkáře. Pub, to je kulturní epicentrum každé vesnice či městské čtvrti. Nebo tomu tak aspoň bylo dříve.

Že si na příhodně situované občerstvovací podniky dělají zálusk developeři, ale není jediným problémem, s nímž se puby potýkají. Po stránce ekonomického provozu je totiž válcují ceny velkých hospodských obchodních řetězců. Alkohol stál totiž před dvaceti lety zhruba stejně v místním obchodě jako v pubu. Dnes je však cena piva z obchodního řetězce méně než třetinová. A vidí to i zákazníci, kteří musí kvůli oblíbené kratochvíli sáhnout hlouběji do kapsy.

„Pokud mají puby skutečně přežít, ke změnám musí dojít,“ říká Clive Watson (s Jamesem Watsonem ze sdružení Save The Chesham není příbuzný), majitel společnosti City Pub Company. „Jde o to, nakolik jsou tyto změny pro někoho bolestné.“ Watson je podnikatel a ví, jak na trhu prorazit. Jím nabraný kurz ale někteří tradicionalisté považují za lehčí formu svatokrádeže. Watson totiž přiblížil svých osmnáct pubů ženám, ba i rodinám s dětmi.

Staré podniky, které byly spíše tradičním teritoriem mužů, obohatil o promyšlenější restaurační provoz. Už tedy nenabízejí jen lehké občerstvení, ale plnohodnotný oběd či večeře. S touto nabídkou zaujal i ženskou klientelu, která se nyní do jeho podniků často a ráda vydává.

„Funguje to velice dobře a myslím, že vlastně není důvod pro pokles počtu pubů,“ říká Watson. „Není žádného sporu o tom, že kvalitní nabídka jídla zvyšuje obrat moderního podniku o polovinu. A jídlo bylo dosud v pubech velmi opomíjeno.“

Britové se tak budou muset velmi rychle rozhodnout. Buď se jejich tradiční mužské hájemství změní na model celorodinné restaurace, nebo zanikne v ekonomicky výnosném koloběhu přestaveb a rekonstrukcí.

Autoři:




Zpestřete váš jídelníček
Zpestřete váš jídelníček

Inspiraci a zajímavé recepty najdete na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.