Než se však do lechtivých dějin pustíme, je třeba vyřešit základní otázku: Co za pornografii považovat a co ne? Kde vlastně pornografie začíná? Obvyklá odpověď zní, že do pornografie patří takové dílo, které bylo vytvořeno s cílem svého konzumenta sexuálně vzrušit či uspokojit.
Jinými slovy, i kdyby Věstonická Venuše mohla s úspěchem účinkovat v pornu s označením XXL, historici předpokládají, že význam této sošky byl především náboženský a k sexuálnímu vzrušení rozhodně sloužit neměla. Proto ve škatulce pornografie neskončila.
Pod lávou je porno
Zato staří Řekové a Římané vytvářeli sochy a fresky, o jejichž významu nešlo pochybovat. Ztvárnění homosexuality, skupinového či orálního sexu nebylo považováno za nic mimořádně pohoršujícího.
Jedním z nejzásadnějších erotických mezníků v dějinách lidstva jsou zcela určitě vykopávky v Pompejích. Příkrov sopečného popela uchránil před křesťanskou cenzurou tak odvážná díla, že byla po řadu let sexisticky zpřístupněna pouze mužským návštěvníkům. Vyobrazení nejkrkolomnějších poloh, sadomasochistických výjevů, obscénní sošky, ztvárnění soulože se zvířaty i kamenné, bronzové a mramorové penisy jsou jasným důkazem toho, jak si naši předkové užívali.
Přelomové pornoknihy
Jako první pornografický román byla označována kniha Fanny Hill, paměti rozkošnice, kterou napsal v roce 1748 John Cleland. Příběh mladé dívky, která pracuje jako prostitutka a nechává se vydržovat muži, byl považován za natolik skandální a obscénní, že byl až do roku 1963 vydáván pouze nelegálně. Mimo jiné ale i proto, že se k dílu vztahovalo množství soudních sporů.
Jestliže máte pocit, že je současná doba zvrhlá a ve svých choutkách překračuje všechny hranice, měli byste nahlédnout do některé z knih markýza de Sade. Tento šlechtic žijící na přelomu osmnáctého a devatenáctého století totiž posunul hranice zvrácenosti o hodný kus dál. Nedá se říci, že by se de Sade oddával orgiím, které by se v něčem výjimečně vymykaly kratochvílím tehdejší smetánky, byl však jediným, kdo o nich začal bez obalu psát.
Ve svých knihách Justina, Julietta a 120 dní Sodomy popisoval otevřeně znásilnění, krvavé sadistické praktiky a řadu dalších zvrhlostí. Autor skončil kvůli svým dílům v ústavu pro choromyslné, jeho texty se ale staly kultovní četbou vyznavačů stylu SM.
Podle románu 120 dní Sodomy byl v roce 1975 natočen i skandální film Piera Paola Pasoliniho. Ačkoli mezi napsáním knihy a natočením filmu uplynulo dvě stě let, při promítání filmu lidé omdlévali, zvraceli a hromadně opouštěli sály kin.
Důležité pornofilmy
Jakmile spatřily světlo světa první pohyblivé obrázky, bylo jen otázkou času, kdy se ve filmu objeví i erotika. První film, který byl oficiálně označován za pornografický, byl ale ze současného hlediska přirozeně podobný spíše večerníčku pro dospělé. Vznikl v roce 1896, jmenoval se Le Coucher de la Marie (Mariin milenec) a trval sedm minut. I když nejvíc ze všeho připomínal sex našich prarodičů a pikantnosti se v něm omezovaly v podstatě jen na striptýz, pořád představoval revoluci.
Filmy, které následovaly, však ukazovaly čím dál tím více. Jeden z nich v oné záplavě přesto získal naprosto výsadní postavení. Snímek Deep Throat (Hluboké hrdlo, podrobnosti o filmu čtěte zde), byl prvním pornofilmem, který byl ve Spojených státech legálně distribuován, a jeho fenomenální úspěch si dodnes nikdo nedokáže pořádně vysvětlit.
Film natočený s rozpočtem 25 tisíc dolarů vydělal 600 milionů, v prudérní Americe se na něj stály fronty před kiny a patřilo k dobrému tónu, aby jej člověk viděl alespoň jednou. Laciný příběh o ženě (hrála ji Linda Lovelace), která nemůže dosáhnout orgasmu běžnou souloží, protože má klitoris umístěný hluboko v krku, a průměrné herecké výkony rozhodně nedávaly tušit, jaké pozdvižení film vyvolá. Ačkoli v současné době vyvolává Deep Throat spíše záchvaty smíchu nejrůznější intenzity, do dějin pornografie se zapsal skutečně hluboko.
Pornografie na internetu. Zase o krok dál
Dlouhou dobu obstarávaly převážnou většinu porno zábavy filmy a časopisy, s nástupem internetu se však všechno změnilo. Sex v jakékoli podobě byl najednou dostupný prakticky pro každého. Během několika minut jste mohli z pohodlí obýváku sledovat libovolné úchylky, zvrhlé praktiky a sex na všechny myslitelné způsoby.
A právě nadbytek a bezproblémová dostupnost jakékoli pornografie ukázala, že v poslední době je klasická soulož něčím, co už prakticky nikoho nezajímá. Například výsledky studie Carnegie Mellon z roku 1994 ukázaly, že čtyřicet osm procent uživatelů si na internetu prohlíží pornografický obsah hodně za hranicemi klasického sexu (SM, pedofilie, incest, animal). Klasickou soulož hledá na internetu méně než pět procent lidí.
Odborníci se domnívají, že je tomu tak proto, že prezentaci klasického sexu plně vykrývají časopisy a filmy a lidé na internetu hledají to, k čemu nemají přístup jinde. Podle studie z roku 2008 zveřejněné v magazínu Journal of Psychology Research si pornografii na internetu pravidelně prohlíží sedmaosmdesát procent mužů a jednatřicet procent žen.
Pohoršuje vás pornografie?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 31. ledna 2011. Anketa je uzavřena.
