Status legendy mu už neodpáře nikdo: Jen rok po jeho smrti, v roce 1973, jej uvedl do síně slávy prestižní americký magazín o bojových uměních Black Belt, v roce 2004 jej šéf mistrovství v ultimátních zápasech označil za otce boje bez pravidel.
V Hongkongu stojí jeho bronzová socha, časopis Time ho zařadil mezi stovku nejvýznamnějších lidí dvacátého století.
Na piedestal se Bruce Lee vyšplhal díky odhodlanosti, bezpochyby. Stejně jako čínští mistři bojových umění při povstání boxerů na začátku dvacátého století fanaticky věřili, že jim díky jejich kung fu neublíží kulky západních jednotek, přijel v roce 1959 osmnáctiletý Bruce Lee do Spojených států rozhodnut stát se filmovým hrdinou.
Na rozdíl od zmasakrovaných bojovníků mu jeho plán vyšel.
Co budoucí filmovou hvězdu s boxery pojilo, bylo… právě kung fu.
Narození „draka“
Mladík, který se narodil v Hodině draka (mezi šestou osmou ráno) a v Roce draka, totiž do Ameriky přijel dotčen světem bojového umění.
Poprvé jej do něj zasvětil jeho otec, který studoval taijiquan rodiny Wu, od svých třinácti do osmnácti studoval Wing Chun ve škole Yip Mana sifu. Kromě toho znal i západní box, v roce 1958 dokonce zvítězil v boxerském mistrovství Hongkongu.
A evidentně se nezdráhal nohy a pěsti použít i mimo tělocvičny. Do Spojených států jej vlastně rodina odeslala kvůli obavám o jeho bezpečnost: Jun Fan (jak znělo jeho jméno v kantonštině) totiž zbil synka obávaného člena nechvalně proslulé mafiánské organizace Triáda.
A v americkém azylu, kam přijel mladý bojovník se stovkou dolarů v kapse, z „Draka“ vyrostla filmová hvězda.
Násilí nebylo nikdy tak sexy
Ostatně, ani film pro něj nebyl neznámým územím: díky svému otci, který byl celebritou kantonské opery, se s ním setkal už jako dítě a ve svých osmnácti již měl za sebou účinkování ve dvacítce snímků.
V USA nakonec studentovi filozofie na univerzitě ve Washingtonu otevřela dveře do říše filmu právě bojová umění. Poté, co byli svědky jeho rychlosti a síly lidé z Hollywoodu, dostal své první malé i větší role.
Filmoví producenti však měli obavy z toho, co by na to, dali-li by hlavní prostor herci čínského původu, řeklo publikum – a Bruce Lee tak hledá štěstí v Hongkongu. A nachází ho tam, smlouvu s ním podepisuje rovnou legendární režisér Raymond Chow a jeho společnost Golden Harvest.
Právě ten stojí za prvními obrovskými úspěchy kung fu herce: hvězdná kariéra Bruce Lee začíná Velkým šéfem (1971), následuje Pěst plná hněvu (1972). Cestu draka (1972) už má sám Bruce Lee plně pod kontrolou jako scénárista, režisér, představitel hlavní role a choreograf bojových scén.
A ty, nikoli napínavý děj a sofistikované dialogy, byly samozřejmě tím, o co šlo: příběh nestojí za zmínku, zato ke ztvárněnému násilí přistoupil Bruce Lee s charismatem, drzostí a hyperbolou. Bruce Lee ve filmu: to je bojovník, který čelí vždy nejméně dvacítce ničemů, létá ve vzduchu, ve výskocích posílá k zemi lumpy rovnou po dvou…
Jenže stejně jako byly výbušné a okamžité jeho údery, byla krátká jeho kariéra.
Drak přichází, první snímek, který produkovala Golden Harvest spolu s Warner Bros a který udělá z Bruce Leeho hvězdu v Americe i Evropě, je zároveň jeho posledním. A úspěch si nevychutná, umírá v roce 1973 na mozkový edém několik týdnů před jeho uvedením do kin.
Legenda se vším všudy
Delší byla rozhodně jeho bojová kariéra – v Americe začal vyučovat hned v roce 1959. A už jako osmnáctiletý, jen po několika málo letech vlastního studia, prokázal, že nadměrnou pokorou skutečně netrpí: Styl, který vyučoval a který měl být verzí Wing Chun, nazval po sobě samém jako Jun Fan Kung Fu.
V roce 1965 pak vyvíjí Jeet Kune Do – „styl beze stylu“. Měl být přemostěním toho, čím podle Bruce Leeho trpěly tradiční čínské bojové systémy: „rigidností“, „nepružností“, „nepraktičností“.
„Buďte bez jakékoliv formy… Bez hran, tak jako voda. Když dáš vodu do sklenice, stane se sklenicí. Dáš vodu do hrnce – a stane se hrncem. Dáš ji do čajové konvice – a stane se čajovou konvicí. Voda může plout a nemůže narazit. Staň se vodou, příteli…“
„Jinou slabostí je to, že když se vytvoří rodina, budou její členové považovat své bojové umění za jedinou pravdu a nebudou mít odvahu reformovat ho či zlepšovat. Budou tak uvězněni ve svém malém světě. Studenti se stanou stroji, které budou imitovat sestavy bojového umění.“
Taková byla podstata Bruce Leeho kritiky tradičních stylů.
„Jeet Kune Do je jen jméno, nedělejte kolem něj žádný povyk: pochopíte-li kořeny boje, pak neexistuje nic takového jako styl.“
Geniální upgrade bojových umění a vizionářská filozofie? Nebo jen objevuje Ameriku někdo, kdo neměl dost pokory, času a smyslu pro praktický boj, aby rozpoznal, že právě ony principy v sobě tradiční bojové systémy zahrnují?
Je přitom bizarním paradoxem, že právě vlna popularity kung fu filmů, kterou vyvolal právě on, přispěla k tomu, že se „bojové umění“ v podání mnoha „škol“ stalo nepraktickou akrobatickou exhibicí okořeněnou špetkou svádivého mystického plkání.
Nicméně, ať byl Bruce Lee samotný jakýkoli – všechny debaty, které se o jeho kung fu vedou, stejně jako pozlátko, kterým je jeho jméno obaleno, jsou jen dokladem toho, že se navzdory své předčasné smrti stihl stát ikonou.
