Bunny Yeagerová se objevila i v reklamě na miamskou pizzerii.

Bunny Yeagerová se objevila i v reklamě na miamskou pizzerii. | foto: Profimedia.cz

Neřestná nevinnost. Bunny Yeagerová byla královnou pin-up fotografie

  • 4
Byly ztělesněním hříšnosti své doby. Lascivní nalíčení, svůdné pózy, přesto nádech nevinnosti. Bunny Yeagerová znala pin-up fotky z obou stran, jako modelka i zpoza objektivu. Proslavila bikiny, udělala z modelky Bettie Page ikonu, dala ženám sexuální sebevědomí. Zemřela v 85 letech 25. května.

Erotické tango. Blond kráska za fotoaparátem lehounce dirigovala a modelka s havraními vlasy dokončovala její přání, ještě než byla vyslovena. "Jako bychom spolu tančily," vzpomínala o šedesát let později Bunny Yeagerová, "luskla jsem prsty a ona udělala přesně to, co jsem chtěla."

I proto vznikly fotky, které si podmanily Ameriku a pak i Evropu. Ona souhra, hravost, uvolněnost a smyslná bezprostřednost je na nich doslova vidět. Nedošlo k ní jen tak náhodou, fotografickým seancím obou slečen souhra kralovala i proto, že ta, co stála za fotoaparátem, znala, jaké to je pózovat před ním.

Tak se budu fotit sama

Narodila se jako Linnea Eleanor Yeagerová v roce 1929 v pensylvánském Wilkinsburgu, její život se ale pořádně rozjel, až když se z malého, líného města přestěhovala s rodiči do Miami. Tam začala být stydlivá slečna ze zapadákova, kterou podle vlastních slov byla, k nepoznání. Bohaté vlasy, výrazné obočí, smyslné tělo, dlouhé, předlouhé nohy, navíc fotogenická… a se zalíbením v předvádění se. "Milovala jsem, když se na mě lidi koukali, cítila jsem jejich pohledy skrze celé tělo," přiznávala později.

Přejmenovala se na Bunny, podle filmu s Lanou Turnerovou z roku 1945, a začala vyhrávat jednu místní soutěž krásy za druhou: Královna Miami, Miss osobnost Miami Beach, Miss karavan Dade County, v roce 1949 ji Sportovní královnou Miami korunovala sama hvězda amerického baseballu Joe DiMaggio, který prý následně neodolal a dal si s ní schůzku.

A otevřela se jí též cesta do časopisů. Nebylo to ale snadné, hlavně kvůli penězům, o které si za nafocení říkali fotografové. Pragmaticky se proto rozhodla, že se bez nich obejde. Nastoupila do večerní školy pro fotografy a začala se fotit sama. Mohla tak popojít, co se erotické explicitnosti týče, o kousek dál. "Moje máma mi řekla, ať nikdy nepózuji nahá, tak jsem se nikdy nenechala fotit nahá od nikoho jiného než sama od sebe," vysvětlila.

Brzy však začala fotit i jiné ženy, a zatímco chtěla původně jen ušetřit modelkovské náklady, ukázalo se, že našla cestu, jak vyjádřit samu sebe ještě případněji než jako modelka a jak si vydobýt slávu i peníze. Vše totiž navíc bylo velmi dobře načasováno.

Zaprvé do Miami v roce 1954 přijela modelka Bettie Page, která se dosud "proslavila" jen na pošmourných podpultových fotkách a filmech pro fetišisty. Sourozenci Irving a Paula Klawovi ji zachytili na sérii snímků, které si podmanily newyorské sadomasochistické podzemí: Bettie s vytřeštěnýma očima a roubíkem v ústech, Bettie přivázaná ke křeslu… V sluncem rozzářeném Miami se jí ale mělo dostat zcela jiné role.

Bunny Yeagerová ji z pošmourných fetišistických kulis vyvedla ven, byla ostatně jednou z prvních, kdo začal fotit erotické snímky v exteriéru: zasadila ji jako perlu na rozzářené pláže jižní Floridy, ozdobila ji živým gepardem v zoologické zahradě. Zbavila ji bot na podpatcích, fotila ji bosou, na surfu, na vodním člunu, v leopardích bikinách – a poté i bez nich.

"Když jsem jí řekla, že přemýšlím, že bych ji fotila nahou," vzpomínala Yeagerová, "smála se, řekla, že je to legrační, protože se opaluje nahá. A bylo to tak, byla opálená všude, v záhybech kolen a na všech místech, na něž byste ani nepomysleli."

Zadruhé byl start Yaegersové fotografické kariéry načasován příhodně proto, že měl zrovna začít vycházet nový magazín pro pány. Jmenoval se Playboy a jeho vydavatele Hugha Hefnera nikdo neznal. Ani ona, obrátila se na něj proto, že si řekla, že když začíná, bude mít možná tím spíš dveře otevřené i pro amatéry a začátečníky.

Nepletla se – a nepletl se ani Hefner, který ji dal za první práci sto dolarů. Byla to dobrá investice, Bettie Page se stala drahokamem lednového vydání Playboye roku 1955: před vánočním stromem, v ruce ozdobu, na sobě jen červeno-bílou čepici Santa Clause, jinak nic, do myslí čtenářů se zapsala nesmazatelně. "Královna pin-upek", "Děvče s perfektní postavou", "Černovlasá Marilyn", "Temný anděl", "Svůdnice z Tennessee", nejen těmihle přízvisky jí vzdávaly hold zástupy fascinovaných fanoušků.

Ikona Bettie

Od všech předchozích hvězd a hvězdiček pin-up fotek se Bettie Page lišila. Nebylo to jen havraní ofinou, bylo to hlavně sexuálním magnetismem, který z ní vyzařoval. A její kult nesl samozřejmě rukopis i Bunny Yeagerové: díky němu byla na snímcích Bettie ztělesněním sebevědomé ženské sexuality. Na většině z nich se dívala přímo do objektivu, přímo do očí všech, kteří si ji poté tak nábožně prohlíželi: byla v tom pohledu hravá nevinnost, nebo ryzí žádostivost? Obojí?

"Hned od začátku jsem věděla, že je jiná, že je výlučná," vzpomínala Yeagerová. Spolupráce netrvala dlouho, jen deset měsíců, než se poté Bettie Page vydala jinou cestou a konvertovala ke křesťanství, nechala však za sebou kolem tisícovky fotek. Právě ty z Bettie udělaly kult, který inspiruje dodnes, například Ditu Von Teese, Beyoncé či Katy Perry.

Byly to tak intenzivní dny, že se obě ženy ani nestačily, navzdory vší souhře při focení, sblížit. "Neměly jsme čas stát se přítelkyněmi. Měla mě ráda a ráda pro mě pózovala, ale já si mohla dovolit platit ji jen po devadesát minut – a každou z nich jsme strávily focením," líčila Yeagerová.

Každá může být ikona

Bettie však nebyla jediným vrcholem její kariéry. Kromě ní nafotila dalších osm playmate či Ursulu Andressovou, představitelku hlavní role v bondovce Dr. No – ano, autorkou oné slavné fotky, na níž je herečka v bílých bikinách na mořské pláži, je právě Bunny Yeagerová. A potom nafotila desítky a stovky dalších – Yeagerová totiž nejenže povýšila pin-up fotografii na umění, díky ní také zlidověla.

Yeagerová se stala slavnou proto, že se díky ní cítily bezpečně na to, aby se odhalily, obyčejné ženy. "Kterákoli žena v Miami chtěla v padesátých letech fotku v bikinách, šla za ní a ona ji nafotila," řekl fotografčin agent Ed Christin.

"V Americe tehdy panovaly hluboce konzervativní časy, kdy byly ženy v médiích téměř výhradně prezentovány jako hospodyně. Do toho ale přišla Bunny a přesvědčila hospodyně, sekretářky a letušky i prodavačky, aby pro ni pózovaly nahé. Měla velmi moderní pohled," uvedla miamská kulturní historička Petra Masonová.

Věděla, proč je tak populární. Věděla totiž, jaké to je být v roli té, co pózuje, a věděla proto, jak napomoci tomu, aby se cítila bezpečně a uvolněně. "Všechny mi chtěly stát modelem proto, že věděly, že se u mě mohou cítit bezpečně, že nezneužiji situace. Netlačila jsem je k tomu, aby se fotily nahé, pokud nechtěly," vzpomínala. Dodávala ale, že pro ženu je snadnější říci dívce, aby se svlékla.

Její fotky byly živé, přirozené, nevyumělkované, její modelky jsou oblejší, než by dovolaly dnešní  "normy ideálu krásy", některé modelky mají celulitidu. Každá žena může vypadat sexy a dobře, to bylo hlavní poselství její práce. "Jak by byl svět nudný, kdyby vypadaly všechny ženy stejně, jedna jako druhá," vyznala se později, "udělej s tím, co máš, nejvíc, co jde, a užívej si, že jsi žena, užívej si, že to jsi ty."

Ona sama si užívala a odmítala popřít samu sebe. Když se stal svět erotické fotografie v sedmdesátých letech explicitnější, dala nohu z plynu, nepřidala se jen proto, aby držela kurz, který jí připadal "trochu oplzlý". Chtěla držet ten svůj.

Nakonec se však dočkala návratu na výsluní, který v roce 2010 odstartovalo pittsburghské Muzeum Andyho Warhola, když instalovalo výstavu jejích autoportrétů.

,