Zločineckou kariéru nastoupil rodák z Nových Syrovic u Moravských Budějovic záhy. Ostatně v jeho případě jablko skutečně nemělo moc šancí odkutálet se do bezpečné vzdálenosti.
Svou první loupež spáchal už v šestnácti, nicméně skutečná učňovská léta mu začala, když se o tři roky později vrátil z jednoho ze svých pobytů ve vězení jeho tatík. Tomas Grasel byl totiž pohodným (rasem) jen na oko, jeho skutečnou živností byly po celý život krádeže. Synka uvedl do společnosti zběhlých vojáků, tuláků, potulných tovaryšů, s níž podnikali loupeže na území jižní Moravy a Dolního Rakouska.
A lupičské řemeslo Johanu Georgovi, či česky Honzovi Jirkovi, tak jde, že na lupičském kariérním žebříčku přeskakuje služebně starší kolegy, stává se vůdcem kriminálníků a už v jeho dvaadvaceti letech se o něm mluví jako o loupežnickém hejtmanovi.
Dostává však i mnohem vzletnější tituly.
Prostě jen bral
Pohybujeme se totiž v době, kdy dává romantismus řemeslu loupežnických vyděděnců aureolu sociálních rebelů. Jen před pár lety přece vyšli Schillerovi loupežníci a jen zakrátko Karel Hynek Mácha zosobní revoltu ve svém strašném lesů pánovi Vilémovi.
A tak se pro mnoho obyvatel Rakouska stává z Grasela šlechetný lupič, Robin Hood, který trestá bezpráví vrchnosti, zastává se utlačovaných a lup rozdává s pokorou mezi chudé. Vydává se za hraběte, troufne si i na menší vojenské oddíly a operuje od Česka až k Vídni, říká se.
Historikové však nemají pro romantický étos sebemenší pochopení. O tom, že by ze svých kořistí podporoval chudé, neexistují vůbec žádné důkazy a delikty proti vrchnosti skoro vůbec nepáchal, tvrdí historik Michael Pammer.
Jeho banda nebyla disciplinovanou skupinou, ale náhodným uskupením zločinců, kteří by si na šlechtická sídla či vojáky nikdy netroufli. Akce téměř neplánovali a účastnil se jich ten, kdo byl zrovna po ruce. Nejčastěji doplácela na přepadení dvou až pětičlenných skupinek stavení na kraji vesnice nebo formanské povozy. Lup končil v rukou překupníků z řad hostinských a trhovců, peníze lapkové utratili za kořalku a víno. Řadu menších deliktů ostatně prý spáchali jen čistě ze zábavy v opilosti.
Nože v akci
Nešlo ale jen o krádeže, loupeže a svázané a zbité majitele stavení, často tekla i krev. Na setkání s opilým Graselem a jeho kumpány tak doplatil v roce 1811 obyvatel vesničky Witis, kterého Johan Georg ubodal na ulici, o rok později jeden z vesničanů, kteří se ho pokusili chytit během policejní štvanice.
Roku 1812 byl během loupeže ve svém statku ubodán i sedlák z Wörnhardsu, zatímco vražda pětašedesátileté vdovy se téhož roku obešla bez nožů. Banda ji prostě umlátila, konstatuje v knize Toulky Vysočinou Vojtěch Fišer.
Přes dvě stě zločinů
V té době už ale Grasel senior nestačí synkovi s dechem a v roce 1813 začíná Johan Georg podnikat na vlastní triko. A daří se mu. Až se budou u soudu jeho zločiny sčítat, dojde se k číslu vyššímu než dvě stovky.
Jaký byl klíč jeho vítězného tažení moravsko-rakouským pohraničím? Zaprvé určitě jeho drzost, která mu dovolovala podnikat kousky, které se nedaly předvídat, a zadruhé zázemí. V síti rasoven a hospod totiž vždy našel bezpečný úkryt. A nakonec: byrokratický a těžkopádný vrchnostenský aparát byl mobilní a nestálé skupině zločinců dlouho jen špatným soupeřem.
Pro čtyři tisíce zlatých
Nakonec ale spadla klec. To, co nedokázalo osm set vojáků, kteří kvůli Graslovi prohledávali v roce 1815 lesy v Podyjí, svedl téhož roku přičinlivý policejní agent, kterého okouzlila vidina čtyř tisíc zlatých odměny za dopadení lapky.
Za Johanem GraselemExpozici o "fešném Hansjörgelovi" najdete v městské věži v rakouském Hornu. Absolvovat můžete také některou z pěti Graselových stezek. Vycházejí ze Slavonic, Nových Syrovic, Vratěnínu, Dobersbergu a Nové Bystřice a měří od 7 do 29 kilometrů. |
Grasla, který byl v té době na útěku za zběhnutí z vojska, v němž se původně ukrýval přes spravedlností, nalákal na jeho milenku Terezii Hambacherovou. Ovšem pověst, která se kolem lupičovy postavy v lidové mytologii vytvořila, byla silná až do konce.
Mýtus o jeho neporazitelnosti fungoval, ještě když byl Grasel v pasti ve výčepu hospody v Mörtesdorfu, kde byla poschovávaná celá vesnice, kterou si na jeho zatčení policie zjednala. Policejní agent opakoval podle Egona Ervina Kische několikrát a marně heslo, které mělo být signálem k útoku. Místní muži se odvážili vylézt z úkrytů a na fešného Hansjörgela zaútočit, až když se s ním pustil do křížku zoufalý agent sám.
Jako vojenský zběh, který spáchal loupež, dostal rovnou provaz. Do jeho trestné činnosti bylo podle zjištění úřadů zapleteno 214 lidí, Graselův spis měl 1 348 listů a 1 185 příloh.
Když ho v roce 1818 přivedli spolu s jeho dvěma společníky jako grázla na popraviště ve Vídni, čekalo na něj na 60 tisíc Vídeňáků. "Jéžiš, to je lidu," hlesl prý jen.
