Dodnes nemůže utéct své minulosti, která začala ve chvíli, kdy v roce 1979 začal chodit na elitní střední školu v Bagdádu. Ve třídě s ním byl Udaj Husajn, syn Saddáma Husajna, který tehdy začal vládnout Iráku. Budoucí potíže vzešly z toho, že si tihle dva spolužáci byli hodně podobní.
Třída si toho všimla okamžitě. Pro Latífa Jahíju tím začalo prokletí, které popsal v mnoha novinových a televizních rozhovorech a v knize Ďáblův dvojník, podle níž nyní v Hollywoodu natočili film.
Je to téměř neuvěřitelný příběh s mnoha rozpory. V každém případě však stojí za převyprávění.
Ti dva nebyli přátelé. Latíf, který pocházel z rodiny milionářského byznysmana, se mladého Husajna bál a stranil, stejně jako všichni ostatní. Saddámův syn dával najevo, že je prominent, a dělal si, co chtěl.
Když byl o něco starší, přijížděl svým porsche a parkoval ho přímo na školním hřišti. Poselství znělo: Já můžu všechno. Krutě trestal ty, kdo mu něco vyčetli. Když si jednou přivedl do své čistě chlapecké třídy dívku zvenčí a profesor mu to vytkl, brzy se po tomto muži slehla zem.
Po maturitě odešel Latíf na techniku, jenže ke svému úžasu tam opět potkal Udaje. Rozhodl se radši změnit školu a šel studovat práva. Myslel si, že tím se jejich cesty rozejdou. Omyl. Jenže příště se měli setkat už za dramatičtějších okolností.
Mám na vybranou?
Byl rok 1988, Irák vedl krvavou válku s Íránem a Latíf byl mladým důstojníkem. Jednoho dne dostal rozkaz, že se má hlásit v Prezidentském paláci v Bagdádu.
Čekal tam na něj Udaj, který mu oznámil, že přijel, aby se z něj stal jeho dvojník.
"Mám na vybranou?" zeptal se Latíf.
"Samozřejmě," řekl Udaj. "Jsme svobodná země. Když odmítneš, vrátíš se ke své jednotce. Nemáme s tím žádný problém."
Jenže to byla lež.
Jakmile Latíf opustil palác, kdosi ho strčil do kufru automobilu a odtud putoval do cely. Byla celá natřená narudo, aby to zvýšilo strach a stres. Drželi ho tam týden. Pak si ho Udaj znovu nechal předvést. A oznámil mu, že když opět řekne ne, znásilní jeho malé sestry.
Latíf práci vzal.
Pak přišlo školení. Nejdřív byl ovšem na plastické operaci. Na bradě mu udělali dolíček a provedli další změny. Pak celé týdny sledoval video, aby se naučil, jak Udaj kouří a pije whisky (jeho oblíbená značka byla skotská Dimple v charakteristické trojhranné lahvi), jak tančí, řídí auto jednou rukou, jak drží hlavu, jak mluví a jaká dělá gesta.
Premiéru si odbyl na fotbalovém zápase. Utkání sledoval s lidmi, kteří Udaje dobře znali. Prošel. Nikdo si ničeho nevšiml.
A pak to začalo.
Brutální pán
Ukázalo se, že Latíf má kromě jiného zastupovat Udaje při cestách na frontu. Saddámův syn byl v ideálním vojenském věku a na frontu tehdy rukovaly desetitisíce mladých Iráčanů, mnozí z tam umírali a lidé se potichu pozastavovali nad tím, že Udaje se to netýká.
A tak Latíf jezdil místo něj do prvních linií, aby pozvedl morálku vojáků a aby Irák uvěřil, že Saddámův syn se válce nevyhýbá. Kromě toho chodil na večírky, na něž se Udajovi nechtělo, absolvoval za něj povinné oficiální schůzky a také třeba rozdával medaile iráckým fotbalistům.
Na téhle fotografii má být skutečný Udaj Husajn při rozhovoru s neznámou ženou. Pro krásné slečny měl Udaj slabost – podle svého dvojníka Látifa Jahíju je unášel, znásilňoval i zabíjel.
Na jednu stranu nebyl život dvojníka pro Latífa špatný. Často cestoval s Udajem do Londýna, Paříže a Ženevy, dostal celkem tři domy a šest aut, mohl mít dívek a peněz, kolik chtěl. Když si Udaj, pověstný svou marnivostí, kupoval nové značkové šaty (upřednostňoval značky Yves Saint Laurent a Christian Dior), dostal Latíf stejný model. To všechno ho však nijak neoslňovalo, protože sám pocházel z velmi zámožných poměrů.
Na druhou stranu to byl život ve zlaté, děsivé kleci. Udaj byl krutý a psychopaticky násilnický muž. Bral si, co chtěl. Jednou při večeři na počest manželky egyptského prezidenta Mubaraka dokonce zabil otcova sluhu. Saddám ho za to poslal na nějakou dobu pryč z Iráku.
V soukromí však na něj otcova ani žádná jiná moc nedohlížela. Latíf Jahíja v knize líčí, jak Udaj brutálně znásilňoval mladé dívky a některé pak i zabil. Během jednoho večera se v Habániji, městě, které bylo oblíbeným cílem novomanželů, Udajovi zalíbila žena, která sem přijela trávit líbánky. Jeho ochranka zmlátila ženina muže a ji přivedla do Udájova apartmá, kde ji znásilnil. Žena potom skočila z okna a zabila se. Aby se vše zamaskovalo, byl muž obviněn z pokusu zabít Udaje, nakonec však byl díky svým válečným zásluhám v boji proti Íránu omilostněn. Později se Udaje pokusil zabít opravdu.
Jindy byl Latíf Jahíja svědkem, jak Udaj znásilnil těhotnou ženu. Jindy zase znásilnil dívku, která vyhrála soutěž o titul nejkrásnější dívky Bagdádu. Když si její otec stěžoval Saddámovi, rozhodl se Udaj pomstít. Jeho pochopové muže přivezli a Udaj přikázal Latífovi, aby ho zabil střelou do hlavy. Ten odmítl. Udaj řekl: "To je rozkaz – zabij ho!"
Co bylo dál, popisuje Latíf Jahíha v knize takto: "Jako bych zešílel. Popadl jsem nůž a řízl jsem se do obou zápěstí přímo před ním. Byl v šoku. Převezli mě do nemocnice a od té doby už mi Udaj nikdy neřekl, abych někoho zabil."
Sám terčem
Tím, komu šlo o život, byl ale Latíf sám. Tvrdí, že v Udajových službách přežil devět pokusů o atentát, když ho chtěla v domnění, že útočí na samotného Udaje, zabít opozice anebo lidé, jejichž dcerám nebo sestrám Udaj ublížil. Jednou ho málem dostali, když jel místo Udaje v roce 1990 do právě obsazeného Kuvajtu. Zahraniční noviny psaly, že tam dostali Saddámova syna. Ale nebyl to pravý Udaj, a Latíf navíc přežil, přestože ho střelili do ruky, prsou a hlavy.
Látif Jahíja letos v září na premiéře filmu Ďáblův dvojník, který popisuje jeho životní příběh.
Ale svého dvojníka chtěl zabít i Udaj. Na začátku ho varoval: "Mám pro tebe jediné pravidlo, necháš na pokoji mé dívky." Jednou ho poslal na tři týdny do vězení, protože mu jeho milenka tvrdila, že se ji Latíf pokusil svést. Když se vše vysvětlilo, daroval mu jako odškodnění další mercedes.
A nakonec se ho opravdu pokusil zastřelit. Bylo to v roce 1992.
Není jasné, zda za tím bylo další žárlivé podezření, nebo se prozradilo, že dvojník toho už má dost a připravuje útěk do emigrace. Objevují se obě verze. V každém případě po něm Udaj vystřelil, když se potkali v hale bagdádského hotelu Babylon. Zasáhl ho do prsou, ale Latífovi se podařilo uprchnout až do Kurdistánu, kam moc Saddáma nesahala. V té době byl Kurdistán pod ochranou Západu.
Málem ho tam však znovu zabili: tentokrát kurdští povstalci, kteří si mysleli, že je Udaj. Nakonec pro něj Američané poslali vrtulník a dopravili ho do bezpečí.
Tím ale potíže neskončily.
Šli po něm všichni
V prvních letech poté, co utekl Udajovi, měl dva problémy. Udaj se ho pokoušel znovu zabít – Latíf přežil další čtyři atentáty. Tím druhým byly noční můry. Pokusil se otrávit prášky, málem se oběsil. Pět let musel navštěvovat psychologa a přežíval na valiu.
A pak ho začali pronásledovat Američané. Aspoň to Latíf Jahíja tvrdí. Zní to celkem zvláštně, ale údajně po něm chtěli, aby se postavil do čela iráckého zahraničního odboje. Ale jakmile byl v bezpečí, řekl jim, že je proti Saddámovi, ale ne proti své zemi, a že nebude zrádcem.
V roce 2003 americké jednotky Udaje Husajna zabili. Mnozí prý chystají stejný osud i Látifovi Jahíjovi, který mu kdysi dělal dvojníka.
Od té doby se stal štvancem. Střídá evropské země – Rakousko, Nizozemsko, Německo, Británii, Kypr, ale v žádné se nemůže usadit, protože mu to Američané vždy překazí. Aspoň to tvrdí. Oženil se s Irkou, žil v Irsku dvanáct let, získal tam doktorát politických věd a narodila se mu tam dcera, ale občanství nakonec nezískal. Na druhé straně: to, že žil dvanáct let v jedné zemi, zase odporuje jeho tvrzení, že je štvanec.
Je bez státní příslušnosti, protože když kdysi utekl z Iráku, zrušili mu státní občanství. Teď by se tam mohl vrátit, ale nechce, protože odmítá být "občanem zkorumpované země".
Paradoxně pořád říká, že měl rád Saddáma, ale nikdy nebyl "saddámista".
Zjistil, že má zásadní problém: protože byl Udajem, lidé ho automaticky berou, jako by jím byl doopravdy, a přičítají mu i zločiny celé rodiny Husajnových. "Lidé si myslí, že když jsem byl jeho dvojník, jsem stejné zvíře jako on."
Své minulosti nemůže utéct.
Když v Iráku popravili Saddáma Husajna, dostal e-mailem záznam exekuce s textem: "Ha, ha, ha! Podívej, co jsme udělali s tvým otcem! Ty jsi další na řadě."
