Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Maso prvního zabitého zvířete jsem málem nedokázala pozřít, říká lovkyně

aktualizováno 
Její rozesmáté fotky s hlubokým výstřihem, které v očích mnohých urážejí důstojnost zastřelených zvířat, jsou prý reakcí na to, že je sama obětí sexismu. A díky tomu, že zvířata zabíjí, jsou prý peníze na jejich ochranu. Lovkyně Michaela Fialová je rozporuplnou ženou, jejíž profese vypovídá o rozporuplnosti světa.

Zabití zvířete je pro mě hlubokým, významným momentem, tvrdí Michaela Fialová. | foto: archiv Michaely Fialové

Petici proti vašemu loveckému počínání podepsaly v Česku i ve světě tisíce lidí.
Bude to něco kolem sedmdesáti tisíc. Vůbec první byli Britové s pětadvaceti tisíci, pak přišla další, tu podepsalo pětatřicet tisíc, a teď jedna malá, ta bude asi z Česka. Plus nějaké ty demonstrace, na kterých se pár lidí snaží mediálně přiživit.

Myslíte si, že těm lidem vadí lov obecně, nebo něco jiného?
Vadí jim, že lovím. Ale taky to má co do činění se sexismem. Tenhle humbuk je vždycky jenom kolem holek. Takový Jim Shockey neuvěřitelně krosí úplně všechno, co se hýbe v každém státě, v Norsku funguje stejně Kristoffer Clausen, ale kolem nich se nic neděje. Jste holka s puškou a najednou je to děsnej průser. Když je to holka, tak prostě bude hned od začátku dostávat takovéhle bomby, když je to chlap, tak nic. Ženská s flintou je pro veřejnost prostě problém.

Fotogalerie

Možná vám vyčítají ten široký úsměv nad každým mrtvým zvířetem.
Protože mi nesluší, když se neusmívám. Prostě je to takovej ten americkej úsměv. A já bych ho nevynechala už jen proto, že vidím, jak to ty lidi štve. Přináší mi to pozornost, lidi z toho fakt nemůžou, což mi dělá pochopitelně velkou radost. Je to provokace jako vyšitá.

Nebo ten výstřih. Opravdu se malujete a taháte ten kufřík s kosmetikou savanou?
To je otázka vkusu. Mně to přijde sexy a mým fanouškům se to taky líbí. Jo. Mám s sebou regulérně taštičku s make-upem. A když natáčíme, maluju se už ráno. Normálně to mám v autě. Jsem holčička a i když to není fashion show, chci být krásná i na lovu. Já jenom navazuju na to, co jsem se naučila v Americe, kde je tohle při propagaci lovu normální. Vlastně to začalo zhruba před dvěma třemi roky, když do mě začaly šít první bulvární časopisy. Tehdy jsem si řekla: „Jo, přesně tohle udělám.“

Nevybíjím zvířata, provádím jejich odstřely

Jak to vlastně začalo?
Titulek „Zabila žirafu pro zábavu“ vymyslel jeden český bulvární server a dal k tomu ještě nějakou fotku úplně vytrženou z kontextu, jak se někde na autě směju. A ono to pak vypadá, že si vezmu flintu, jdu a až uvidím první žirafu, hned ji nakouřím a pak se tomu začnu strašně tlemit, jaká je to sranda. Od té doby to lidi takhle vnímají a pak už nevidí, neslyší a jedou si to svoje.

A realita?
Jsem zaměstnanec Savannah Hunting Safari v Jihoafrické republice. Dodělávám si licenční zkoušky profesionálního lovce. Je to moje práce. Zvládnout zkoušky není úplně snadné už proto, že jsem holka z Evropy. Je toho totiž docela dost k naučení. Je to stejné jako tady u myslivců, člověk musí chodit do kurzu, který má jako praktickou součást rozpoznávání zvířat. Tam se bezpečně naučí rozlišit, které zvíře je staré, nemocné, zraněné, březí. Jenže zatímco v našich lesích je těch zvířat dejme tomu třeba do deseti, v Jižní Africe je jich v základu 64. Těch deset druhů tady v Čechách zabere asi rok, tak si představte, jak dlouho si musí člověk nakoukávat zvířata v Jihoafrické republice, zvlášť když tam nežije pořád a musí za nimi jezdit.

Považujete zabíjení zvířat pro zábavu za neetické?
Souhlasím. Naprosto. Já je ale nezabíjím pro zábavu. Když řeknu, že lov je „zábava“, tak tou zábavou myslím to všechno okolo. Od toho, že si musím vyčistit pušku, že musím někam doletět, že mám kamarády okolo, to je zábava. Je to životní styl. Ale bohužel to někdo může pochopit tak, že prostě střílím, co se hne, a přijde mi to jako „ha-ha“ zábava. Takže ano, tohle mi vážně nepřijde etické, nedělám to a neuznávám to.

Michaela Fialová

Litoměřická rodačka je dopisovatelkou loveckých magazínů Girls, Guns and Rods Magazine, Chicks Smashing Grunters či Lovu zdar!. Před dvěma lety se stala v americkém Orlandu kickboxerskou mistryní světa v rámci asociace ISKA. Živí se jako lovkyně v Africe.

Říká se, že vybíjíte zvířata, která by měla být spíš chráněná.

Já si nemyslím, že je vybíjím. Já prostě dostanu permit (státem a mezinárodními ochranářskými organizacemi vydávané povolení) a jdu ho odstřelit. Tím, že ho já nebo můj klient odstřelíme, tam přineseme peníze. Nebudeme se bavit o tom, že to dělám z dobroty srdce, potřebuju se něčím živit. Člověk se na to musí podívat bez zbytečných emocí. Jasně, je hnusný zastřelit tak krásného tvora, ale ten lev taky klidně může zabít mě. Jenže já jsem lovec a je to moje práce. A díky tomu, že jdu lovit, si může majitel oné farmy zaplatit nákup a chov dalších dvaceti lvů. 

Většinou máme Jihoafrickou republiku spojenou s národními parky a volně žijícími zvířaty.

Ono je dost těžké si to představit, ale Jihoafrická republika je v současnosti jeden velký plot. Když to srovnáme s Namibií nebo Botswanou, kde existuje „volná“ divoká příroda, v Jihoafrické republice je to vlastněné, plot je všude a každý kousek země někomu patří. Buď je to státní pozemek, nebo farma. A jedna navazuje plotem na další farmu. Farem jsou tam tisíce. A farmy jsou ohromný byznys, spousta zařízení specializovaných čistě na chov lovných zvířat. Jasně, původní motiv je, aby bylo dost zvířat pro lovce i farmáře, ale ve výsledku na tom netratí nikdo, protože počty těch zvířat se po letech skutečně navyšují a slouží jako živá banka pro zbytek Afriky.

Někdo tvrdí, že zabíjení zvířat s pomocí nejmodernější techniky je zbabělé. 

A co mám dělat? Každému příroda nadělila něco. Lev je prostě silné zvíře, já jsem prostě křehká žena. Jsem člověk zhýčkaný civilizací, ale mám mozek, díky kterému mám k dispozici moderní techniku. Ono to někomu může přijít zbabělé, ale to byste byl raději, abych toho lva ubodala nožem? Upřímně, myslíte si, že kdyby se mi to náhodou podařilo, že by umíral humánněji? Že by se netrápil? A kdybych si na něj vzala oštěp, tak to nakonec bude přesně ten samý humbuk, jako je teď. Zbabělá mi přijde ta pseudoetická morálka většiny populace.

Povídejte.
Lov je mnohem lepší než to, co děláme globálně. Mám na mysli velkochovy, prasečáky, klecové chovy. Je to jasný důkaz toho, jak jednoduše lidi přemýšlí, teda spíš nepřemýšlí. Protože spousta těch, co podepisují ty petice, jsou ze zásady proti lovům v Africe, ale sami žerou maso z velkochovů. Proč? Má snad zebra jiná práva na život než kráva? Když už jsem, kruci, milovník zvířat, tak je mám ráda všechny bez rozdílu, ať už je to kuře, prase, divočák či srnka, zebra, žirafa.

Člověk kupuje zabalené maso ze supermarketu a nevidí, že i za ním je smrt. A utrápený život navíc.
Tihle pohodáři, co mi na Facebooku vyhrožují zastřelením nebo utopením v kyselině, znají jen šunku a steak, ale netuší, co je za tím. To proto si teď trhají vlasy, když vidí fotku se zastřeleným zvířetem. Je jim třicet a nikdy v životě neviděli umřít zvíře. Nikdy nebyli konfrontovaní se smrtí, na které se s každým vlastním obědem podílejí. Pokud si na lov stěžují masožrouti, je to prostě dvojnásobné pokrytectví.

Na stráži na obranu zvířat

Naprosto jiné poslání než česká lovkyně si vybrala americká válečná veteránka Kinessa Johnsonová. Potetovaná bojovnice se čtyřletou zkušeností z Afghánistánu od března letošního roku působí s týmem Veteráni na ochranu divoké přírody v Africe, kde chrání zvířata před pytláctvím.

Americká válečná veteránka Kinessa Johnsonová

„Jedeme tam bojovat proti pytlákům, zabijeme pár mizerů a prospějeme dobré věci,“ uvedla před odjezdem. Jedním z jejích úkolů kromě patrolování bude školit tamní ochránce parků. Jen loni tam podle ní pytláci zabili 187 rangerů.

A co vegetariáni a vegani?
U vegetariánů je to sporné. Při brigádě v Jihoafrické republice jsem hlídala pomerančovou plantáž a střílela opice a prasata, které pomeranče jedly. Přestane kvůli tomu někdo jíst pomeranče? Musíme si uvědomit, že prostor na téhle planetě je limitovaný, jsou tu zvířata a jsme tu my a musíme se o ten prostor podělit. Rozhodně to ale neznamená, že když budu jíst jen rostliny, žádné zvíře neutrpí. Jasně, být vegetariánem je lepší, ale už tím, že jím rostliny, vlastně neustále ubírám další prostor zvířatům. Sója neroste ve vzduchoprázdnu, dřív tam taky žila divoká zvířata. Pokud budeme chtít chleba, musíme prostě udělat naháňku divokých prasat, jinak chleba nebude. To je zákon přežití. A já to prase nebudu nahánět s paličkou na maso, já si vezmu pušku, protože jsem člověk.

Dostat kulku je lepší

Nebojíte se, že těmi stovkami zabitých zvířat utrpí vaše karma?
Super, já se těším. To, že se narodím v dalším životě jako divoké zvíře, budu celý život žít v divočině někde venku a pak mě na stará kolena někdo picne? To beru. Je to rozhodně lepší než žít jako kráva, které po porodu seberou dítě, ze kterého vyrobí kabelku. A být jedna velká mlékárna a nechat se zabít, až nebudu moci dávat dost mléka, na háku jatkách. To je děs.

Jedna z častých výtek je: Proč ta zvířata nenecháte umřít přirozenou smrtí?
Ti lidi jsou vyloženě praštění. A vy byste vážně chtěli jako zvíře umírat z přirozených příčin? To si myslíte, že ta stará srnečka si jde večer lehnout do postýlky a už se nevzbudí? Z přírodních příčin, to u nás znamená, že sežere řepku, dostane z toho brutální průjem a bude chcípat třeba čtrnáct dnů. A když se vrátíme do Afriky, tak antilopu napadne šakal nebo karakal, ukousne jí kus zadního běhu a ona bude umírat tak dlouho, než ji zabije infekce. Umírá se hlady nebo zimou. Pomalu a dlouho. To jsou přirozené příčiny. To je snad furt lepší dostat kulku, ne?

Co si myslíte o dnešních mužích?
Když vidím ty klučičáky v legínách a div ne s kabelkou, říkám si, že je to strašný. Tohle fakt ne. Ještě štěstí že mi není tolik a že snad ještě potkám nějakého rozumného. Jestli náhodou ty chlapy neštve, že jim ženská musí ukazovat to, co by měli umět sami? Připomínat jim jejich vrozené lovecké pudy? Přijde mi, že loví akorát na internetu.

Co vám vaše práce dala?
Když jsem byla malej spratek, rodiče mi doma podstrojovali, abych se měla dobře. Strašně jsem si vybírala, nedojídala. Nevěděla jsem, co to obnáší. Když jsme střelila své první zvíře, nemohla jsem ho sníst. Ne z nechuti, ale proto, že teprve pak jsem si uvědomila, co je to smrt, a že to zvíře muselo umřít proto, abych měla co jíst. To je něco, co bych přála zažít každému.

Přesvědčila vás Michaela Fialová, že je její profese a rozesmáté pózování nad zabitými zvířaty etické?

Přesvědčila vás Michaela Fialová, že je její profese a rozesmáté pózování nad zabitými zvířaty etické?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 31. května 2015. Anketa je uzavřena.

Ne 1995
Ano 1838
Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.