Od té doby, co firma před třemi lety otevřela v Praze obchody, létá Mark Cowdery do Prahy pravidelně. A pro české muže má jen slova chvály. „Pozoruji, jak se tu strašně rychle zvětšuje skupina úspěšných mužů, kteří chodí stylově oblékaní. Připadá mi, že pokaždé, když přiletím, je Praha trochu jiná. Fascinující,“ říká.
Co v Praze vidíte, když jdete po ulici?
Potkávám dvě skupiny lidí. Tu první - větší - představují muži, kteří chodí řekněme ve středoevropském stylu. Ale pak je druhá, která nosí extrémně módní oblečení. Myslím si, že se obléká lépe než Britové.
Opravdu? Vždyť britští gentlemani představují na celém světě vzor dobře vypadajícího úspěšného muže.
To je sice možné, ale právě ta dlouhá tradice v sobě nese i určitý stereotyp. V Británii mají muži svůj zažitý styl oblékání, který nemění. Prostě ráno vezmou košili, oblek a jdou do práce. Oblékání pro ně není nic zvláštního, je to norma. Pro lidi mimo Británii, třeba teď Pražany, je pánská móda něčím speciálním, neobjeveným, zajímavým. Muži, kteří chtějí vypadat profesionálně, u vás více sledují trendy, o oblékání přemýšlejí a pečlivěji ho vybírají.
Nevím, jestli se s tím dá souhlasit. Když jsem v Londýně, vidím kolem sebe mnohem lépe oblečené muže než v Praze.
Já to vysvětlím. Muži v Anglii chodí v průměru lépe oblékaní než Češi, i ti na nízkých pracovních pozicích nosí obleky, košile, pěkné boty. Chtějí mít jistotu, že vypadají profesionálně, tradičně. Ale jinak oblečení moc neřeší, celý život nosí podobné věci. V Praze je taková skupina mužů menší. Ale na druhou stranu - a to se snažím říct - ti, kteří už image řeší, se obléknou stylověji než Britové.
Není ale kouzlo právě v oné tradici a konzervativním přístupu?
Já tradici vidím v tom, že oblečení musí být kvalitně zpracované, z dobré látky a s dobře odvedenými detaily. Kromě toho jsou ale v módě důležité trendy, modernost. Bílá formální košile sice stále zůstane bílou košilí, ale může mít moderní design i střih.
Být dobře oblečen se vyplatí
Poraďte se onlineNemáte se koho zeptat, co na sebe? Jak se nosí pánská móda? Všechny dotazy týkající se oblečení a stylu vám zodpoví na Modnipeklo.cz. |
Věříte, že má tradiční britská pánská móda v Česku šanci na úspěch?
Určitě. Jsme přesvědčeni, že skupina mužů, kteří chtějí vypadat stylově a profesionálně, bude v dalších letech výrazně růst. Je to hodně i tím, že cestují, vidí, jak se oblékají Italové nebo Angličané.
Řada tradičních britských značek si vybírá pro svou expanzi spíše bohatší regiony než Prahu. Třeba Dubaj, Singapur.
Máte pravdu v tom, že pokud tradiční anglické značky expandují, tak do míst, kde žije či dříve žilo hodně Britů a pánská móda tam má tradici. Typicky Dubaj. My ale vidíme příležitosti k růstu mnohem blíže - ve střední a východní Evropě. Je tu velký potenciál mužů, kteří mohou mít zájem se dobře oblékat, ale chybí jim nabídka.
Myslíte, že tu v pánské byznys módě není tak silná konkurence jako jinde?
Ano. I když v Praze není tak silná tradice pánského formálního oblékání, vidím tu obrovský potenciál. Když jdu v Praze ven, sleduji spoustu mužů, kteří se snaží dobře oblékat. Ale nevidím u prodejců odpovídající nabídku i kvalitu.
Proč je vlastně podle vás důležité, aby se muž dobře oblékal?
Pro profesní úspěch je zásadní pochopit, že to, jak člověk vypadá, má velký význam pro to, jak ho ostatní berou. To je prostě staletí osvědčená realita. Když má muž například pohovor s klientem či se uchází o práci, musí se odpovídajícím způsobem prezentovat. Být připraven, dobře mluvit a vypadat.
Co byste tedy poradil absolventovi vysoké školy, který jde na první pracovní pohovor?
Kromě nutných znalostí a dovedností by měl do sebe investovat i jinak. Měl by si koupit dobrý oblek. Košile i boty jsou důležité, ale oblek je to, co je na člověku nejvíc vidět. Je extrémně důležité, aby dobře a profesionálně vypadal. Jinak řečeno: pokud chce mít jednou hezké auto či dům, měl by nejdříve nosit hezký oblek, aby získat takovou práci, v níž si potřebné peníze vydělá.
Kde se vlastně vzala v Británii tradice pánské formální módy? Je to dáno historií královské rodiny a šlechticů jako takových?
Myslím si, že ano. Je to dáno tím, že anglická společnost byla dlouho rozdělená. Vyšší vrstva se oblékala velmi dobře a nižší vrstva skoro vůbec. A když se kdysi začala vytvářet střední vrstva, snažila se vypadat jako vyšší. A nejlépe se to daří v oblékání. Je obtížné mít velký dům nebo drahé auto, ale kvalitní formální oblečení si může dovolit každý průměrný Brit. Může mít malý byt a obyčejnou práci, ale když vyjde ráno na ulici, vypadá stejně jako hodně bohatý člověk. Ulice je vlastně vyrovnané hřiště.
T. M. Lewin před časem přesunul výrobu do Asie. Nebyla to chyba? Není to porušením tradic?
Myslím si, že to byl nevyhnutelný krok, aby společnost mohla růst, abychom mohli proniknout na nové trhy. Třeba právě do Prahy. Lidé přímo z T. M. Lewin sice nevlastní v Asii továrny, ale jsou na místě zodpovědní za kvalitu výroby. Kdybychom vyráběli oblečení v Británii, stály by třeba košile sto eur a výš. Ale díky výrobě v Asii jsme schopni zachovat kvalitu košil a přitom je prodávat za mnohem nižší ceny. Pokud tedy chceme růst, zahraniční produkce je nezvratná.
