Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zmatek v hlavě: co se děje při cestovní nevolnosti

aktualizováno 
Houpe se vám žaludek, hučí vám v hlavě, jste bledí a máte pocit, že se přiblížila vaše poslední hodina. A přitom se neděje nic jiného, než že sedíte na zadním sedadle jedoucího auta, vyrazili jste na výlet lodí nebo cestujete letadlem. Přečtěte si, co se děje v těle při cestovní nevolnosti.

Někdo s cestovní nemocí zápasí jen jako malý, někdo se jí ale nezbaví ani v dospělosti. | foto: Profimedia.cz

Obvykle poznáte už v předstihu, že ten výlet nebude dobrý. Začne to tím, že na vás zbude poslední místo vzadu v autě či autobusu nebo se vám nepodaří vymluvit se z cesty lodí. Už po prvních metrech je vám jasné, že dál to bude jen horší. Nejprve začnete mít zvláštní pocit kolem žaludku a začne se vám točit hlava. Zblednete a počáteční šimrání v žaludeční oblasti přejde v pocit, jako kdyby vám žaludek někdo drtil železnou pěstí a zároveň se ho snažil otočit naruby a vytřást z něj veškerý obsah.

Chce se vám zvracet (k tomu možná ve finále i dojde), potíte se a obáváte se, že asi omdlíte. I když se nakonec dopravíte do cíle a podaří se vám z inkriminovaného dopravního prostředku vystoupit, trvá desítky minut, než se zase vrátíte do světa živých a budete se schopni podívat na jídlo, aniž byste se začali dávit.

Člověk, který to nikdy nezažil, nikdy nemůže pochopit, jak vám je, když se s vámi houpe sedadlo auta či lodi. Pokud však patříte mezi postižené nemocí z pohybu neboli kinetózou, je vám jasné, že na poutích už budete navždy odsouzení k roli pouhého diváka, protože se vám dělá zle i z pouhého pohledu na točící se plastové koníky

Zmatený mozek

I když je při cestovní nevolnosti většinou nejvíc postižen žaludek a většina lidí se domnívá, že problémem je pohupování, které právě žaludek dráždí, ve skutečnosti tkví její podstata ve vaší hlavě, respektive ve vnitřním uchu. Pro kinetózu je zásadní takzvaný hlemýžď, jehož si můžete představit jako jakési svinuté trubičky ve vnitřním uchu, které jsou rozděleny membránami a naplněny tekutinou. Právě pohyb této tekutiny ohýbá smyslové vlásky, které vysílají signál do mozku o probíhajícím pohybu těla nebo o změně rovnováhy.

První pomoc

Následující tipy vás mohou na cestách zachránit od nejhoršího:

  • Sedněte si na přední sedadla, abyste měli výhled a dali očím šanci zaznamenat pohyb.
  • Pokud víte, že cestovní nevolností často trpíte, pokuste se před cestou vyhnout těžkým jídlům.
  • Pokud to okolnosti umožňují, cestujte s otevřeným okénkem. Čerstvý vzduch může nevolnost zmírnit.
  • V letadle vám pomůže, pokud si zamluvíte sedadla nad křídlem. Na lodi vám bude nejlépe vpředu uprostřed.
  • Zavřete oči. Ideální by bylo, kdyby se vám podařilo usnout.
  • Nedívejte se na pohybující se objekty venku, místo toho pozorujte horizont.
  • Alkohol vaše potíže jen zhorší, protože jím tělo ještě víc zatížíte.
  • Rozhodně si nesedejte proti směru jízdy. Nepokoušejte se při jízdě číst.
  • Některým lidem pomáhá proti cestovní nevolnosti žvýkání žvýkačky.

Problém s kinetózou je především v tom, že do mozku přicházejí dvě protichůdné informace o tom, co se s vámi právě děje. Vaše vnitřní ucho na základě houpání, kývání - zkrátka pravidelného pohybu - sděluje mozku, že se tělo hýbe, jenže tomu vůbec neodpovídá to, co vidí oči, které zaznamenávají jen nepatrný pohyb. Právě proto je vám dvakrát tak špatně, pokud si v autě ještě navíc čtete (nebo se například pokoušíte při jízdě nahlížet do mapy), protože text v knize se nepohybuje vůbec, ale vnitřní ucho tvrdí vašemu mozku něco úplně jiného.

Centrální nervová soustava je zmatená a nervy podrážděné. Jejich předráždění vede k poklesu krevního tlaku, v důsledku čehož se vám začne točit hlava a máte pocit, jako kdybyste měli závrať, zblednete a začne vám být na zvracení. V těle stoupne hladina histaminu, který přispívá k zánětlivým reakcím.

Nedotčení řidiči

Klasickým úkazem u lidí trpících kinetózou je skutečnost, že v případě, kdy sami řídí nebo sedí na místě spolujezdce, se nevolnost nedostavuje. Oproti tomu na zadních sedadlech je jim na umření. Není to kvůli tomu, že by to v zadní části dopravních prostředků více houpalo, jak vám s oblibou tvrdili učitelé na školních výletech. Zakopaný pes je v zorném poli, které je na předních sedadlech mnohem větší než vzadu. Když sedíte vpředu, oči vnímají pohyb mnohem výrazněji a ono zmatení v důsledku protichůdných vjemů je menší.

U některých lidí může cestovní nevolnost spustit už výrazná vůně, například určitého jídla nebo benzinu. Předpokládá se, že mozek už asociuje určité aroma s nepříjemnými prožitky, které jsou s ním spojeny, a předjímá je. Navíc výrazná vůně ještě víc dráždí, už tak předrážděné, nervy.

Kinetóza je častější u dětí, jenže zatímco někteří lidé z ní vyrostou, u jiných přetrvává až do dospělosti. Předpokládá se, že je tomu tak proto, že mozek si zvykne na to, že při jízdě dopravním prostředkem zkrátka dostává informace, které tak úplně nedávají smysl, a naučí se je správně vyhodnocovat. Zatím však není jasné, proč u některých lidí mozek v těchto situacích „otupí“, zatímco u dalších ani v dospělosti neví, co si s protichůdnými informacemi, které dostává od očí a vnitřního ucha, počít.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.